„Před porodem se vždy snažím držet matku v pozitivním ladění. Mluvím s ní o tom, že dítě šanci na život má a že vnímá matčinu podporu,“ říká doktor Hitka. „Po porodu vysvětluji rodičům aktuální stav, a pokud dítě bojuje dobře, zdůrazňuji to. Ale vždy používám slovo ‚momentálně‘. Protože tak jako každý neonatolog, i já jsem si prošel zkušeností, kdy jsem byl přehnaně optimistický. A to mě naučilo reálněji hodnotit a prezentovat situaci rodičům.“
Doktorka Müllerová s optimismem také šetří. Zážitky na novorozenecké jednotce intenzivní péče ji naučily počítat i s nevysvětlitelnými komplikacemi. „Stalo se, že přišla na svět dvojčata se stejnou porodní váhou, se stejnými bezprostředními problémy po porodu a jedno z nich přežilo, zatímco druhé nám během několika hodin přímo před očima zemřelo. Přestože postup i medikace byly v obou případech naprosto stejné. Proto nikdy neříkám rodičům, že všechno bude v pořádku, i když je vývoj příznivý. Některé věci nikdo z nás nedokáže předvídat a ovlivnit.“

Meze kompetence
Dětští pacienti opouštějí perinatologické centrum Masarykovy nemocnice, když váží minimálně dva kilogramy, pijí mateřské nebo umělé mléko bez problémů, dokáží si udržet stabilní tělesnou teplotu a nemají ani jiné zdravotní problémy. Pocity lékařů, které malé pacienty propouštějí, jsou v takových chvílích převážně kladné. Štěstí, že dítě dovedli až k momentu, kdy je opravdu schopné propuštění, je silnější než obavy o další pacientův vývoj.
„Když dítě odchází, je vlastně už moc velké na to, abych je správně vedl já jako neonatolog. Tady začíná péče pediatra a mé dovednosti zde končí. V té chvíli už vlastně přestávám být kompetentní,“ vysvětluje doktor Hitka.
Meze kompetence také vstoupí na zřetel při úvahách o lékařské etice. Týká se to například dětí narozených s vadou neslučitelnou se životem. V takových případech ctí lékaři pravidlo dovolit pacientovi zemřít.
Doktorka Müllerová zastává názor, že medicína má lidem pomáhat, ale ne bojovat proti přírodě. „Nemá smysl prodlužovat život dítěte s letální vadou, které zemře, i kdybychom se snažili sebevíc.“
„Samozřejmě, že každý nezdar bolí,“ přiznává doktor Hitka. „Protože dítě, o které pečujete, vám vstoupí do života. A vztah k němu máte, ať si to připouštíte, nebo ne.“

Limity naší doby
Představa budoucnosti, v níž budeme znát dokonalejší léky a přístroje, ústecké neonatology nijak neláká. S technickou úrovní současného přístrojového vybavení jsou celkem spokojeni (ne tak s kvantitou).
Jediné limity vidí v nedostatku prostředků, které má oddělení na tyto přístroje k dispozici. Přestože finance na provoz oddělení pocházejí z několika zdrojů, nestačí bohužel na obnovování nákladného přístrojového vybavení. Převážná část inkubátorů v současnosti přesluhuje svou životnost již o několik let. Je zapotřebí dvou nových přístrojů pro umělou plicní ventilaci a dále také jednoho ultrazvukového přístroje. Několikamilionovou částku ale neonatologické oddělení na nákup tohoto vybavení nemá.