Deníky /MF, Rudé právo a většina krajských/ publikovaly verše denně, o nedělích a svátcích celé strany a dvoustrany. Převážně ilustrované, často barevně. Stejně pilný byl rozhlas na všech stanicích a také Československá televize, ta však svou důležitost potvrzovala převážně režimními klasiky. Nakladatelství zakládala řady poezie pro debutanty a jejich knihy se často prodaly v den vydání, ti známější dokázali rozpustit mezi poeziechtivé čtenáře i náklady přesahující deset tisíc. /Dnešní básníci, čtete dobře./ Každá prvotina byla vítána recenzemi v literárních časopisech, některým autorům se podařilo již druhou knihu vydat v prestižním Klubu přátel poezie. Bylo nás mnoho, kteří jsme chtěli býti básníkem... A jak by ne. V žádném oboru nevyniknete /když se vyznáte/ tak rychle jako v umění a tak snadno /když se vyznáte/ jako v poezii. A tak pod křídla vzpínajícího se Pegasa se uchylovali i vystudovaní právníci, vodohospodářští a ekonomičtí inženýři, lékaři atd. A když vás nikde nechtěli, stačilo založit vlastní časopis. Že to nebylo lehké? Ale samozřejmě. Už Vladimír Holan věděl, že „lehká jsou jenom h....“. A tak vzniklo z pocitu vzdoru a sebevědomí mládí Divoké víno, časopis pro všechny. Prošly jím desítky autorů, kteří zažili ten omamující pocit ukojené ješitnosti při pohledu na vytištěné vlastní jméno. Své první básničky tam otiskli autoři, kteří později své jméno zavěsili na stránky publikací who is who: dnes vám připomeneme ekonoma zahraničního obchodu, stavebního inženýra, architekta a manžela šestnáctidenní ministryně kultury, textaře popových melodií, chovatele koní a popularizátora baby boxů i sběratele historických automobilů.
Kdo si chce zavzpomínat na ta sladká léta mládí, Antologii Divokého vína si může objednat na adrese nakladatelství Slovart, které knihu vydalo (www.slovart.cz). Stojí 599 Kč.
Petr Cincibuch Petr Cincibuch
Láska je věřit, že láska je Básníci by rádi,
aby jejich verše zůstaly vytesány do kamene.
Tak jsem si jeden nechal
sám napsat na hrob.
Když mistr Špírek z Berouna
pomník přivezl, povídá:
„Co to znamená, ten verš,
kdo to napsal?“
Smysl jsem se mu snažil vysvětlit,
ale sebe jsem zapřel.
Tak dopadl verš,
můj jediný,
tesaný do kamene. Bude se mi stýskat Bude se mi stýskat
po teplém prachu polní cesty,
po večerním, ještě hřejícím slunci,
po koni s mouchou u oka. Ludvík Hess
—
uznal jsem se vinným pro uctívání
tvého autoportrétu
chodím pod něj už dvě noci usínat
a ty najednou ležíš na mé dlani
jen hlavu jsi stiskla mezi dva prsty
spíš
vlasy máš mnohem černější
než ve skutečnosti
ruce mám studené
ale ve tvých vlasech si je hřát nebudu
já jedu na gazele polekanou savanou
má mokrý krk
a vlhká ústa tam
kde se dotýkají
nohy těla
jsi gazela
ale hlas máš mnohem zvonivější
nohy mnohem delší Karel Sýs
—
V noci mě opéká na rožni
bůh nebo čert
ale já se utíkám k tobě
Tisíc lidí denně vzlétá
je to jejich denní chleba
ale já se bojím od země
jsem za nohu přivázán k tvé tíži
Tvá dlaň je můj hangár
teplý domeček v němž svěsím křídla
jak strážný anděl který se svěřil
pod ochranu střeženého
—
Obletím polovinu země
a přece mi není nic zjevné
Zbytečně padám a vzlétám
stále zbývá polovina světa
Města se podobají jako vejce vejci
stýská se mi po Praze a po Kostelci
Všechno vím a přece jsi tu ty
uprostřed prozkoumané prázdnoty
A já čekám až přitiskneš černé oko uragánu
na klíčovou dírku mého vesmíru Michael Třeštík
Jolaně Nevím proč, ale říkám jí Jolana.
Je to bronzová panna
ze zábradlí našeho schodiště
a vždycky, když jdu nahoru,
pohladím ji po prsou.
Mívá skloněnou hlavu
a cudně přivřené kovové oči.
Z té intimnosti je vidět,
že jsme dobrými přáteli.
Tykáme si,
víme o sobě všechno,
nic si nezatajujeme.
Kdysi jsem přemýšlel,
jestli mě i ona jednou opustí,
ale že by u nás v domě vyměňovali zábradlí?
Ten nesmysl mi dává jistotu.
Ona ví, že já se taky neodstěhuju
a tak se s Jolanou máme rádi. Jiří Žáček
Krmte tu bestii
Recept na šťastné
manželství Krmte tu bestii, ať máte doma klid -
ať chroustá hřebíky, překližku, heraklit,
krmte ho den co den, má pudy žraločí,
a když je hladový, rychle vám zdivočí,
krmte tu bestii, jde to i bez lásky,
ať chroustá brikety, škváru a oblázky,
krmte ho den co den, bestii všežravou,
nebo vám uteče za lepší potravou,
krmte tu bestii, uvěřte matince,
pak bude ozdobou vašeho zvěřince. Zdeněk Rytíř
Krajina II Ochočený čas v pokoře...
věčnost na splátky
a nekonečný pohyb pod hladinou snu
jehož třpytivé částečky stále unikají
z obzoru ticha
Horizont snědly kočky
líně se povalující
po dvoře nočních můr
mého svátečního obleku
na pobřeží pláče
bázlivě si šeptají
s rybičkami bez hlav
Rozesmáté neposlušné vlásky moře
přičesávané na noc síťkami rybářů
ó moře
a tobě ty vlasy né a né držet
|
