Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2008/60 Nahota a exhibice jako důsledek stydlivosti


reklama




naši partneři
 
reklama


Nahota a exhibice jako důsledek stydlivosti
Josef Chuchma  
SANQUIS č.60/2008, str. 30


Nejčastějším modelem pro výtvarnici Veroniku Bromovou, která pracuje s fotografií a nyní má v Praze retrospektivní výstavu, bývá ona sama.
Před devíti lety reprezentovala Českou republiku na benátském bienále. Bylo jí tenkrát třiatřicet a byla nejmladším tuzemským výtvarným umělcem, jemuž se této pocty dostalo. Dvakrát získala nominaci na Cenu Jindřicha Chalupeckého, která je určena výtvarníkům do 35 let. Vystavuje doma i v zahraničí. Pedagogicky působí na Akademii výtvarných umění v Praze. V české metropoli, konkrétně v Domě U Kamenného zvonu, který spravuje Galerie hlavního města Prahy, se nyní koná největší výstava, jíž se Veronika Bromová dosud dočkala. Nejedná se v pravém slova smyslu o retrospektivu – ta kolekce klade důraz na díla vzniklá po roce 2000, nicméně poskytuje základní představu o dosavadní tvůrčí cestě Veroniky Bromové.
 
Rozcestí, Království, 2003–2005

Jak se našla
Ačkoliv na Vysoké škole Umělecko-průmyslové v Praze absolvovala Veronika Bromová (1966) u Jiřího Šalamouna obor grafika a ilustrace, záhy po skončení studií, počátkem devadesátých let, se začala na výtvarné scéně prosazovat především jako autorka inscenovaných a manipulovaných fotografií. Patřila zde k průkopníkům digitálních intervencí do fotografického obrazu, tehdy ještě zaznamenávaného na klasický filmový materiál. Počítač jí umožňoval deformovat tvary i barvy a námět zbavovat popisnosti. Dneska jsou takové postupy zcela běžné, pouští se do nich děti, ale i lidé, kteří ve svém pokročilém věku objevili možnosti digitálních úprav. Před dvanácti či patnácti roky to ovšem bylo novum. Bromová i díky tomu učinila svůj styl v rámci tuzemské výtvarné produkce rychle rozpoznatelným. Druhým rozpoznávacím znakem byl fakt, že často šlo o autoportréty, nikoliv však v běžném slova smyslu. Veronika Bromová se začala využívat jako model – stylizovala se a nakládala sama se sebou.
 
Tam někde, Království, 2003–2005
 
Kultu mládí navzdory
„Není mi příjemné manipulovat druhé lidi do nějaké mé představy,“ vysvětluje Veronika Bromová ten hojný sebevýskyt ve svých dílech. „Baví mě pracovat s impulzy, které jsou ve mně, s tím, jak a co cítím. I když to neznamená, že bych nikoho dalšího nefotila. Mám rozpracováno několik sérií, například Alternativní rodina nebo Muži při práci. Já bych i ráda soustavně fotila muže, kteří procházeli mým životem, ale ne všichni byli ochotní poskytnout své tělo pro moje fotografické záměry. Ostatně je to úplně jiné, když fotím sama sebe a nikdo u toho není – uvolním se a provedu věci, o nichž nevím, jestli bych je dokázala, kdyby je po mně někdo chtěl.“ Ale je tu vlastně ještě jeden – poněkud paradoxní – důvod toho častého sebevýskytu. Bromová se považuje za „stydlivou a zakřiknutou“, a právě proto se pak při práci projevuje přeexponovaně až exhibionisticky.
Podívej tam, Království, 2003–2005
 
Nabízí se úvaha, jak dlouho ještě bude autorka obnažovat své tělo či nasazovat svou tvář do fotografií, když organismus stárne a erotický podtón, který se v tom všem pochopitelně také vyskytuje, bude slábnout. Autorka na to sympaticky reaguje, že možná právě proto by mohlo být zajímavé pokračovat, neboť je důležité nenechat se odepsat jen z důvodu, že době a společnosti drze dominuje kult mládí a jeho produktivity.
Tady někde se snad nabízí odpověď na otázku, proč to všechno Veronika Bromová podniká, o čem její převážně fantaskní, někdy i fantasmagorické fotografie mohou vypovídat. Kromě vnímání snímků nebo cyklů v jejich smutku, ironii, provokativnosti, „ulítlosti“, v jejich hravosti a nespoutanosti, plachém exhibicionismu, zkrátka v umělecké míře a výrazu každého z nich, mohou ta díla postupně čím dál víc vypovídat o duševní a tělesné cestě jedné konkrétní ženy, která shodou okolností byla umělkyně.
 
Wooddoo / Les dělá, Království, 2003–2005
 
Kousky – já zlato,
Kousky mě – kousky N.Y.C., 1998
 
Pararadays, Království, 2003–2005
 
Veronika Bromová: Království / Kingdoms

Kurátorka Olga Malá, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1, základní vstupné 120 korun, výstava trvá do 11. 1. 2009.

Foto: © Veronika Bromová

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.


obsah čísla 60 ročník 2008





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek