|
reklama
| SANQUIS PLUS - Umění na hedvábí |
Zádruha – to je více než 100 let tradice. A spousta příběhů. Začaly se psát v roce 1900, když vzniklo družstvo umělecké rukodělné výroby. Kdo že tenkrát maloval firemní logo? Nezaměnitelný rukopis Mikoláše Alše dodnes pozná každý absolvent základní školy...
S umělci, s předními osobnostmi české výtvarné scény spolupracovalo družstvo i v následujících obdobích. A že to tedy doby nebyly nejjednodušší a ne vždy uměleckým řemeslům přály. Jistého rozmachu Zádruha dosáhla po druhé světové válce, chodilo se sem pro zboží vyráběné v malých sériích, což později v časech socialistických a všeobecně masových býval zajímavý luxus. Pro družstvo v té době pracovaly akademické textilní výtvarnice jako Květa Hamsíková, Emílie Frýdecká nebo Ludmila Dvořáková.
|
|
|
Po roce 1989 většina malovýrobců, sdružených v družstvu, začala pracovat na sebe. Značku Zádruha se nakonec rozhodla koupit Marie Vurcfeldová a dál pokračovala v tisku na hedvábí. Její radost z podnikání však trvala dočasně – do povodně roku 2002, která vyplavila všechny firemní dílny i kanceláře. „Vniveč přišly stroje, hotové zakázky, šanony s agendou, ale bohužel i cenný archiv starých předloh. Měli jsme návrhy šátků nebo i metráže třeba od malíře Františka Kysely nebo Antonína Kybala. Jak nedozírnou hodnotu mají sto let staré papíry, to se nedařilo pojišťovně vysvětlit,“ říká dnes Marie Vurcfeldová. Nevzdala to. Její současná produkce je určena především podnikům, stále se však vztahuje k umění, k historii. Motivy na šátcích, kravatách či kapesnících často vycházejí ze starobylých uměleckých skvostů – například z iluminace Bible Zámojských, která byla sepsána roku 1450. Jiný šátek zdobí ornamenty, jež vznikly podle kované mříže královského mauzolea v Katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Pro výstavu zabývající se obdobím Lucemburků zase byl určen šátek s ledňáčkem, který je namalovaný v Boskovické bibli, na dalším šátku se uplatnily motivy z chrámu svatého Bartoloměje v Plzni – lemuje jej řada andělských tváří. Jedna ale v řadě chybí, přesně podle předlohy, kterou upravila pro tisk na hedvábí současná spolupracovnice Zádruhy Viera Bošková. „Na onoho andělíčka totiž údajně v kostele kdysi sáhl kat – po něm pak tisíce lidí, kteří kostel navštívili. Nemohli odolat, znáte to, čeho se dotkne mistr popravčí, to podle staré pověry přináší štěstí. Obličej andílka Plzeňané doslova roznesli na prstech,“ usmívá se Marie Vurcfeldová. Bereme do rukou její další šátek. Další umělecký návrh, další příběh... www.zadruha.cz
|
|
|
|
|
Repro: Zádruha 1900, s.r.o., text Jana Vlková
|
|
|
|
|
