|
reklama
| SANQUIS PLUS - Ztraceni ve válce |
Ztraceni ve válce
Habermannův mlýn vstupuje do kin na začátku října. Na jeho vzniku se podílela i manželka režiséra – Tereza Herz. A pro Sanquis si s ním také povídala.
Foto: © foto KN Filmcompany – Larry Horricks, archiv Bontonfilm
|
|
|
Juraji, co tě napadne jako první, když se dnes řekne Habermannův mlýn?
Několik let práce, tři nebo pět? A děsné počasí!
|
|
|
A proč jsi do toho vlastně šel?
Jde o jedno z nejkontroverznějších témat naší historie a myslím, že je nejvyšší čas, aby se o něm mluvilo otevřeně. Ano, Češi také vraždili Němce. Je to sága jedné rodiny, příběh člověka, který skutečně žil, doplněný pravdivými svědectvími Čechů i Němců. Vzniklo 11 verzí scénáře a poslední z nich je pro mě velmi silným příběhem se situacemi, které ještě nebyly ukázány. Chtěl jsem tím říct, že ne vše černé je černé a bílé je bílé... Že nejen Němci, ale i jejich protivníci mají krev na rukou.
|
|
|
Šedesát tvých příbuzných zahynulo v plynových komorách. Tebe a tvé rodiče schovávali jistý čas lidé v jedné malé německé vesnici. Je tvůj film poděkováním?
Určitým způsobem je. Vinou jednoho maďarského lékarníka nás nakonec odvezli do koncentráku, ale měli jsme štěstí: máma, táta i já jsme přežili. Když jsme po válce šli těm, kteří nás schovávali, poděkovat, vesnice už neexistovala. Domy byly vydrancované, někteří lidé mrtví, jiní odsunutí.
Hlavní představitelka filmu je židovka...
Vražda je vražda, odsun je odsun. Ať se to týká, koho chce, obojí nemá právo být. Chtěl jsem, aby mezi těmi Němci svítila žlutá hvězda. Jako připomínka podobnosti situací a osudů v šílenství války.
Za film jsi získal Bavorskou filmovou cenu, viděl jsi ho s německým publikem.
A měl jsem stejnou radost jako z projekce pro distributory v New Yorku. Koupili ho a do kin tam půjde koncem roku. Tam i tam se příběh diváků dotknul, někteří plakali. premiéra 7. 10.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
