V roce 1700 vyšlo jeho základní dílo De Orbis Artificum Diatriba, ve kterém prokázal existenci kauzálních vztahů mezi prací a nemocemi a u více než 50 profesí popsal nemoci s nimi asociované. Věnoval se rovněž profesionálním noxám (výpary, prach), fyzikálním faktorům (hluk, horko, chlad, vlhkost aj.), upozornil na nevhodné polohy těla při práci...

Mezi závažné historické pracovní předpisy řadíme např. nařízení proti profesnímu poškozování zdraví v chemickém průmyslu při expozici olovu, rtuti, síře, smole a organickým látkám (Benátky, 1271). V našich zemích pak již roku 1300 vydal král Václav II. Horní zákoník a o 200 let později Ferdinand I. nařízení o zaopatření horníků v případě nemoci a úrazu. Roku 1527 podepsal také první statut nemocenské pokladny. Důležitý byl rovněž rakouský Horní zákon č.146/1854 – tzv. bratrské pokladny pro zaopatření horníků v případě nemoci a úrazu, invalidity a stáří.

V druhé polovině 19. století byla v Evropě přijata řada předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. V Anglii byli roku 1833 zákonem ustanoveni inspektoři práce, roku 1842 vyšel dekret omezující částečně práci dětí. V Rakousku byl v roce 1883 přijat zákon o živnostenské inspekci, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platil od roku 1888 zákon o úrazovém a nemocenském pojištění průmyslového dělnictva.

K legislativnímu porovnání nemocí z povolání s pracovními úrazy pro účely odškodnění postižených došlo nejdříve ve Švýcarsku (1877), následně v Anglii (1906), USA (1911), Francii (1919) a Německu (1925). Zásadní mezinárodní význam měla VII. Mezinárodní konference práce v Ženevě (1925), kde byla vypracována úmluva zavazující zúčastněné státy, že zabezpečí postiženým nemocemi z povolání stejné odškodnění jako při pracovním úrazu. Československá republika se k této úmluvě připojila až zákonem č. 99/1932 Sb. o odškodnění nemocí z povolání.

Za zakladatele moderního oboru nemoci z povolání je v České republice považován prof. MUDr. Jaroslav Teisinger, Dr.Sc., který jako první u nás vybudoval v roce 1932 poradnu pro nemoci z povolání na II.interní klinice profesora Pelnáře v Praze. Postupně se dokázal obklopit nejen lékaři, ale i vysokoškolsky vzdělanými spolupracovníky nelékařských oborů (techniky, chemiky), a posléze založil Ústav pracovního lékařství, který již v podstatě odpovídal dnešnímu pojmu „occupational health“. V roce 1946 pak z tohoto pracoviště vznikla první klinika chorob z povolání lékařské fakulty Karlovy univerzity.

Occupational health lze chápat jako cílevědomou, organizačně zakotvenou činnost různých odborníků (hygieny a fyziologie práce, mentální hygieny, toxikologie, závodní zdravotní služby, nemocí z povolání a právníků), směřující k odstranění nepříznivého vlivu pracovní činnosti na zdraví zaměstnaných osob a naopak k vytvoření pracovních podmínek, které by přispěly k plnohodnotně prožívanému životu. Lékaři – specialisté v oboru nemocí z povolání musí mít vzdělání, které umožní stanovení diagnóz nemocí souvisejících kauzálně s vykonávanou pracovní činností a diferenciálně- diagnosticky je odlišit od nemocí vzniklých z obecných příčin. Tato kvalifikovaná práce vyžaduje úzkou spolupráci se specialisty řady dalších klinických oborů (zejména alergologie, ORL, neurologie, dermatologie, pneumologie, ortopedie, revmatologie aj.), s lékaři závodní zdravotní služby a s hygieniky práce. Výzkum, aplikaci nových vědeckých poznatků do praxe a kvalitu přípravy mladých lékařů monitorují dvě odborné společnosti: Společnost pracovního lékařství a Společnost nemocí z povolání ČLS J. E. Purkyně. Od roku 1949 vychází samostatný excerpovaný lékařský časopis Pracovní lékařství. V jeho redakční radě kontinuálně působí přední představitelé oboru. Odbornou tribunou pro nemoci z povolání jsou především kongresy, zejména kongresy nemocí z povolání s mezinárodní účastí. Čtvrtý ročník tohoto kongresu se koná ve dnech 24.–25. 10. 2008 tradičně v Luhačovicích.

Základní pojmy
Nemoc z povolání je nemoc vzniklá v příčinné souvislosti s pracovní činností, je vyjmenovaná v Seznamu nemocí z povolání, který je uveden jako příloha k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. a vzniká za podmínek zde uvedených. Ohrožení nemocí z povolání označuje změny zdravotního stavu vzniklé v příčinné souvislosti s pracovní činností za podmínek uvedených v Seznamu nemocí z povolání. Změny zdravotního stavu jsou natolik menší intenzity a rozsahu, že je nelze označit za nemoc z povolání. Pokračování v dosavadní pracovní činnosti by však mohlo vést k rozvoji nemoci z povolání. Profesionální otrava je otrava vzniklá v příčinné souvislosti s pracovní činností, uvedená pod položkami 1–18 Seznamu nemocí z povolání. Jiné poškození na zdraví z práce je onemocnění vzniklé v příčinné souvislosti s pracovní činností, které není nemocí z povolání, profesionální otravou ani úrazem. Pracovní lékařství je interdisciplinární obor, který se zabývá vlivem práce, pracovního prostředí a podmínek na zdraví pracovníků, prevencí, diagnostikou, léčbou a posudkovými aspekty nemocí způsobených nebo zhoršovaných prací s dohledem nad dodržováním zdravotně přijatelných pracovních podmínek. Cílem oboru je prevence poškození zdraví pracovníků vlivem práce, zlepšení jejich zdravotního stavu, podpora zdravého životního stylu, zlepšování, případně udržení zdravotní způsobilosti k práci a dlouhodobé udržení pracovní schopnosti. Hlášení nemocí z povolání (resp. ohrožení nemocí z povolání) provádějí od 1. 4. 1994 rozhodnutím MZ ČR pouze „hlásicí centra“, tj. vyjmenované kliniky a oddělení nemocí z povolání.

Onemocnění v ČR  2007

Závěr
V České republice je nedostatek erudovaných odborníků pro tento obor. Je to škoda. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci patří k prioritním oblastem sociální politiky Evropské unie. Tento moderní obor je velmi dynamický, neustále se vyvíjí v návaznosti na současné vědecké poznání v oblasti medicínské i v oblasti technické prevence. Z globálního hlediska stojí před naším oborem rovněž velmi důležité úkoly. Téměř dvě třetiny pracovní síly ve světě pracují za podmínek, které jsou pod úrovní minimálních zdravotně bezpečnostních standardů. Každý rok registruje Světová zdravotnická organizace (SZO) cca 290 milionů pracovních úrazů, 160 milionů nemocí z povolání a 1,1 milionu úmrtí souvisejících s prací a pracovním prostředím. Přibližně 250 milionů dětí stále pracuje v často naprosto nevyhovujících a zdraví škodlivých podmínkách. Perspektiva oboru je tedy zřejmá a potřeba nových odborníků velmi výrazná.

Literatura:

BRHEL,P., Manoušková,M., Hrnčíř,E. a kol.: Pracovní lékařství. Základy primární pracovnělékařské péče, Brno, 2005.
CIKRT,M., Málek,B. a kol: Pracovní lékařství II., Nemoci z povolání, Praha, 1996.
GROMNICA,R.: Vibrace v hornictví.Onemocnění nervů a cév horních končetin z vibrací u důlních pracovníků OKR. Doktorská disertační práce, LFUP, Olomouc,1998.
GROMNICA,R., Straková,V., Bartnická,M., Landecká,I.: Some new informations about collaboration with employers in case of occupational diseases announcement. Kongres MEFA 2003, Brno, Sborník abstrakt.
MC CUNNEY,R.J.: Handbook of Occupational Medicíně (Editor) Temper L.B.,Little,Brown and Company, Boston/Toronto,1988.
FENCLOVÁ,Z., Havlová,D., Čerstvá,M., Kobzová,R., Urban,P.: Přehled profesionálních onemocnění hlášených v České republice v roce 2007. SZÚ, Praha, 2008.
Seznam nemocí z  povolání. Příloha č.1 k vyhlášce MZ ČR č.290/1995Sb.