Podle současného stavu znalostí, rozlišujeme podle příčin následující kategorie vrozených vývojových vad:
1. vady chromozomů
2. vady jaderné DNA
    (vady n-genomu)
3. vady mitochondriální DNA 
    (vady mt-genomu)
4. multifaktoriální sporadické
    izolované malformace, multifak-
    toriální syndromy, disrupce
    a sekvence.

Ad 1: Vady chromozomů zahrnují poruchy počtu a tvaru chromozomů (monosomie, trisomie, polyploidie, translokace, delece aj.). Ty vyvolávají některé známé syndromy: např. syndrom Downův (47, 21+), syndrom Patauův (47, 13+), syndrom Edwardsův (47, 18+), syndrom Turnerův (45, X) aj.
Velká část chromozomálních triploidií a monosomií je letální. Vedou k prenatální smrti zárodku.

Ad 2: Genom buněčného jádra obsahuje asi 30 000 genů, jež zaujímají asi 10 % celkové jaderné DNA. Mutace, amplifikace, bodové delece aj. ovlivňují funkce exonů jednotlivých genů. Vznikají monogenní vady, které se dědí podle Mendelových zákonů a jsou příčinou některých morfologických a metabolických syndromů a chorob.

Ad 3: Mitochondriální genom obsahuje 37 genů. Kódují 22 typů tRNA, dva typy rRNA a 13 enzymů oxydativní fosforylace. Nejznámějším syndromem vznikajícím mutací mt DNA je syndrom MELAS: mitochondriální svalová porucha (myopatie), encephalopatie, acidóza vyvolaná mléčnou kyselinou (lactic acid) a záchvaty připomínající ictus (stroke).
Ad 4: Sporadické izolované malformace, multifaktoriální syndromy, disrupce a sekvence jsou výsledkem interakce genů s teratogenními faktory prostředí.
Teratogenní faktory mohou být fyzikální, chemické, biologické a metabolické.
Fyzikálními teratogeny jsou vysoká a nízká teplota, změny pH, osmolarita a radioaktivní záření.
Chemickými teratogeny jsou mnohé chemikálie, těžké kovy, alkohol a některé léky.
Biologické teratogeny jsou některé mikroorganismy, jež vyvolávají např. rubeolu, cytomegalii, varicellu, toxoplazmózu, syfilis aj.
Metabolickými teratogeny jsou některé choroby matky: např. diabetes mellitus, lupus erythematodes aj.
Morfologické vrozené vývojové vady se klasifikují jako anomálie, malformace (včetně disrupcí), deformace a dysplasie. Kombinací konstantních morfologických vad vznikají syndromy a sekvence. Metabolické vady jsou příčinou metabolických chorob. Podle charakteru metabolitu,  který se hromadí před metabolickou překážkou, dochází někdy k jeho střádání v buňkách.
Diagnostika vrozených vývojových vad před narozením je založena na laboratorních (biochemických, histochemických a cytogenetických) metodách nebo na přímém průkazu fenotypické vady (obyčejně ultrazvukem).
Přítomnost implantovaného gestačního váčku je možno zjistit ultrazvukovým přístrojem na začátku 5. gestačního týdne, kdy vnitřní průměr exocoelomu váčku činí 10 mm. Je-li průměr gestačního váčku menší, je snadná záměna s cystickou děložní žlázkou.
Embryo do velikosti 5 mm MLL se popisuje jako „embryonální pól“ gestačního váčku.
Obr. 1 ukazuje adhezi žloutkového váčku, obr. 2 zachycuje hydromyelii.
Srdeční akce embrya zjišťujeme po 24. dnu po oplození (tj. 5 + 3 gestační týdny). Je nejdůležitějším znakem vitality embrya.
Maximální délku embrya (MLL) lze poměrně dobře změřit od konce 7. gestačního týdne, kdy dosahuje 5 mm. Určení MLL embrya (nejlépe v 9. gestačním týdnu) považujeme za důležitý údaj o skutečném stáří embrya, který má důležitou výpovědní hodnotu vzhledem k termínu porodu. Od 10. gestačního týdne měříme temenokostrční délku (CRL).
Hlavní části embrya: hlava, tělo a končetiny jsou rozeznatelné od konce 8. gestačního týdne.
Určení kontury hlavy a rhombencephalické kontury (u embryí v 9. -10. gestačním týdnu) může odhalit poruchy uzávěru nervové trubice.
Obr. 3. Rhombencephalická deprese je časným znakem poruchy uzávěru nervové trubice.
Určení obrysů hemisfér mozku (u embryí ve 12. gestačním týdnu) odhaluje snadno anencephalii a holoprosencephalii.
Obr. 4. Anencephalie u plodu ze
16. gestačního týdne.
Změny v oblasti krku (v 11. -13. gestačním týdnu) odhalují závažné nuchální (šíjové) projasnění, cystické hygromy, nápadné kožní řasy.
Nuchální projasnění je nejcennějším nespecifickým ultrazvukovým „markerem“ vývojových poruch v prvém trimestru těhotenství. Vzniká jako následek nedostatečné resorpce mozkomíšního moku do venózní krve u embryí a plodů s dosud neodděleným extra a intrakraniálním prostorem. Je znakem nedostatečného žilního návratu. Nevyskytuje se po vzniku lebních kostí po 16. gestačním týdnu. Jeho výskyt doprovází především těžké vrozené srdeční vady (60 %), Downův syndrom
(80 %) a většinu ostatních chromozomálních vad.
Obr. 5. Šíjové projasnění u plodu
38 mm dlouhého z 11. gestačního týdne.
Cystické krční hygromy jsou důsledkem poruchy odvodu lymfy z krční krajiny. Vyskytuje se asi u 60 % jedinců postižených monozomií X (Turnerův syndrom). V průběhu těhotenství se zvětšují.
Nuchální ztluštění a kožní řasy jsou výsledkem nahromadění edémové tekutiny v podkoží. Jsou přítomny u embryí a plodů postižených hydropsem, ať už imunologickým nebo neimunologickým. Jejich zřetelnost kolísá podle hydropického prosáknutí.
Časná diagnostika vrozených vývojových vad ušetří budoucím matkám zklamání z narození postiženého, malformovaného novorozence.
Malformace spojené s trisomií 13. chromozomu (Patanův syndrom) jsou zobrazeny na fotografiích 6 a 7.

Práce je součástí výzkumného záměru ÚPMD CEZ MZOL 34 000 000 1

Reprodukční embryologie, Ústav pro péči o matku a dítě,
Praha-Podolí