|
reklama
| Editorial (17/2001) |
|
Petr Cincibuch |
| SANQUIS č.17/2001, str. 1 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
|
Tak dlouho jsem neposlouchal rady propagačních letáků v čekárnách zdravotnických zařízení, až jsem se dožil výhřezu dvou meziobratlových plotének a jejich operace. Poučen o prospěšnosti lázeňské rehabilitace jsem nastoupil v sychravých únorových dnech do chválených lázní na jihu Čech.
Teď je asi ta správná chvíle říct, že slova na této stránce píši již tradičně a programově jako zcela subjektivní názor a vážený čtenář si již za dobu vycházení Sanquisu všiml, že nemají většího významu, než připomenout obsah čísla.
Tedy přijel jsem do sanatoria s názvem lodi, která odstartovala svým dělovým výstřelem novou epochu dějin. (Alespoň tak jsem se to učil.) Již na recepci a stolech po celé budově byly rozesety papíry se seznamy společensky známých lidí „spolupracujících“ s STB: kulturní pracovníci byli podtrženi zeleně, politici červeně atd., vkusně a přehledně. Na nástěnce visel příkaz v němčině: Möwen Füttern Verboten! (Krmení racků zakázáno!) V jídelně jsem našel svou jmenovku u stolu, u něhož seděly tři dámy, jejichž věku bych se chtěl dožít. Brzy jsem poznal, že navzdory svým nedávným abrahamovinám jsem nejmladším účastníkem zimního cyklu. Po obědě jsem oblékl nové plavky značky Arena a vydal se k místnímu bazénu. Již po několika metrech mě předjely mé spolustolovnice v igelitových čepicích, které pak po celou nám vyhrazenou dobu plavaly tam a zpátky, tam a zpátky. Postavil jsem se u nerezového žbrlení a s vypjatou hrudí a hluboce dýchaje jsem sledoval dění. Výsledek se dostavil okamžitě. Pacientka, která zaparkovala vedle mne a kterou jsem viděl přicházet o dvou holích, se představila jako Jana z Č. B., vyjmenovala mi všechny vnuky a vnučky a zeptala se, jestli bych nešel večer tancovat.
Já ale strávil večer ve svém, za příplatek opuštěném pokojíku sám, sledoval, jak nad rybníkem Svět hustě sněží, stál jsem v šestém poschodí u okna a myslel na Konstantina Biebla a Bohumila Hrabala, byli mi blízcí a bylo mi smutno.
Přežil jsem ten měsíc. ZÁZRAKY SE DĚJÍ.
|
|
|
|
obsah čísla 17 |
 |
ročník 2001 |
|
témata |
|
|
