Pro toho, kdo měl ve vojenské knížce jako já ČVO 632 starší radista, bylo toto heslo prvním přikázáním. Měli jsme tato slova vyryta na všech pojítkách pěkně proti očím. Sloužil jsem u super utajovaného raketového vojska, jehož obsluha se jednou za vojnu vydávala daleko do SSSR na ostré střelby. Tam se nám dostalo informací, které byly smrtelně tajné, které N. S. Chruščov představil světu zcela jinak, ale které měly ve své hrůze alespoň posloužit coby odstrašující příklad důsledků špatného spojení.
Sovětská armáda se potýkala již delší dobu se špionážními přelety amerických vojenských letadel. Když už Sovětům došla trpělivost, rozhodlo vedení země narušitele sestřelit. Do bojové pohotovosti byly uvedeny dva okruhy protivzdušné obrany s raketami země-vzduch a pluk stíhacího letectva. Velení bylo propojeno až na ministerstvo obrany a ÚV KSSS. Konečný příkaz vydával N. S. Chruščov. Když se objevil očekávaný americký letoun v sovětském vzdušném prostoru, začala nezměrná panika. Informace do Moskvy a rozkazy zpátky byly pomalejší, než neviditelný U2. Ten pronikal stále hlouběji do vnitrozemí a minul tak první okruh protivzdušné obrany. Rozkaz vzlétnout dostaly stíhačky. Výškový dolet však na U2 nestačil. Jeho pilot Powers to věděl a v klidu pokračoval v letu. Americké letadlo bylo navíc na obrazovkách radiolokátorů špatně viditelné, zatímco sovětské letadlo dobře... Raketa druhého vojenského okruhu mířila přesně. Sovětský pilot byl za hrdinský čin povýšen. Bohužel in memoriam. Teprve jedna z dalších raket explodovala asi sto metrů od amerického letadla a zastavila jeho let. Díky této nepřesnosti se podařilo Powersovi katapultovat a zachránit si život.
Tolik příklad toho, co dokáže velení, když má špatné spojení.
Loučím se s vámi, vážení čtenáři, a přeji hezké chvíle při čtení Sanquisu v novém roce, již bez editorialu.

Petr Cincibuch
šéfredaktor