Kouřím si doutník v Tarasconu a usrkuji kávu Alžírští vojáci v červených pláštích chodí před hotelem Vlak který mě unesl věnčil tě mými nostalgickými vzpomínkami A ty růžové růže jimiž rozkvétají tvá ňadra To je má mužská touha tak veselá jak hvězda za krásného jitra Blátivá kaluž kalná jak má duše Vlak svištěl jako svištívají granáty těsně před dopadem S očima zavřenýma vdechoval jsem fialky tvých žil Kvetoucí na tvých nohách zahradách plných mramoru Ó květiny ó kvílení Belgie ukřižované Fialka něžná je ty ale odvrať zrak Mé oči slyší teď jak se tu šíří pach Necudně ostrý pach po pannách zprzněných po sedmi departmentech jež hořely jak vích Ach zvedni pozvedni dlaně své lilie Vše nečisté se v jejich kalichu do běla umyje Lilie zvony katedrál které se ve výbuchu řítí Zvuk umíráčku dopadá jak drobné krupobití Lilie Francie ó ruce milenčiny Kvete do jasu a odháníte stíny Tvé nohy zlatavé chomáče mimózy Světýlka v konci cest únavy vojáků - Otevři To jsem já Konečně jsem se vrátil - Tos ty? Tak posaď se mezi můj stín a sten - Jsem celý od bláta a hrůzou roztřesen Tvé nohy vzýval jsem jak zlatou kytici - Jen zkus Jsou studené jak tělo v márnici Šeříky kadeří už kvetou jako v máji A to jsou výkřiky těch kteří umírají A přes ty výkřiky voňavé vichry jdou Máj se zas navrátí šeříky uvadnou Tvůj hlas tvůj drahý hlas kvete jako tuberóza A život opíjí ten hlas ten drahý hlas Vel hlase hlase vel ať rychleji pádí čas Kytice tvého těla radost největší Ratolest naděje ti spánky ověnčí A kolem tebe jdouc se každá bolest změní - Borcení smrt a mráz a krev a pot a klení - V růžovou kytici Krásného Omámení
|