Červené pokoje - tři krátké filmy, běžící souběžně na třech plátnech umístěných vedle sebe, nazývá Daniel Pitín videoinstalací. Na prostředním obraze je stylizovaná nemocniční hala - červený pokoj s obrovskou vanou v pozadí. V pokoji se odehrávají neurčité přípravy k nějakému lékařskému zákroku. Na postranních plátnech probíhá omývání muže a ženy v reálných nemocničních prostorách Vysočanské nemocnice a Nemocnice v Motole. Tyto části jsou natáčeny dokumentárním způsobem v reálu se zdravotními sestrami a sanitáři.
Daniel Pitín děkuje oběma nemocnicím a jejich laskavým pracovníkům. Za spolupráci děkuje též Tomáši Syslovi, absolventu FAMU, a studiu Phaze.
Daniel Pitín se narodil roku 1977 v Praze. Absolvoval Akademii výtvarných umění, obor konceptuálních umění u profesora Miloše Šejna.
Natočil dvě videoinstalace. Mary je krátký film podle skutečné události z roku 1914. Anglická feministka Mary Richardsonová zničila sekáčkem na maso Velázquezův obraz Venuše před zrcadlem. Druhou videoinstalací jsou Červené pokoje.
Úryvek z textu k filmu:
„To, co jsem hledal, byly spíše vztahy dvou protikladných sil v oblasti prožívání, pasivní a aktivní, šlo mi spíše o osobní touhu po očistě, o postavení prožitku jedince do neosobního prostředí nemocnice, o vztah těla a prostoru a hlavně o hledání vztahů mezi jednotlivými obrazy. Významnou roli hraje také ženský element vody ve dvojí podobě - jako očisťující a jako životadárné mateřské mléko.“

Připravil Ludvík Hess