Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2002/22 65 let Úrazové nemocnice v Brně


reklama




naši partneři
 
reklama


65 let Úrazové nemocnice v Brně
Doc. MUDr. Josef Kroupa DrSc. 
SANQUIS č.22/2002, str. 22


 

Ředitelství Úrazové pojišťovny dělnické pro Moravu a Slezsko v Brně, se sídlem Koliště 51/55, projednalo 31. 8. 1926 referát o zamýšleném zřízení vlastní úrazové nemocnice. Navrhlo představenstvu vzít na vědomí informační zprávu a pověřit správní výbor, aby se zevrubněji zabýval otázkou zřízení úrazové nemocnice.
Referátu předcházely interní porady od začátku roku 1926. Ředitelství Úrazové pojišťovny si vyžádalo podrobné zprávy o účelu úrazových nemocnic v Rakousku a Německu a navštívilo vybrané nemocnice.
Ministerstvo sociální péče se k záměru pojišťovny stavělo 29. 4. 1927 zdrženlivě, po předložení podrobných rozborů o efektivnosti stavby 15. 5. 1928 potvrzuje osobní účast na projednání zamýšlené stavby, 26. 6. 1928 již nemá pochybnosti o účelnosti zamýšleného projektu a konečně 21. 12. 1928 dává souhlas k uskutečnění projektu stavby úrazové nemocnice.
Na počest 10. výročí vzniku Československa se nemocnice nazývala Jubilejní úrazovou nemocnicí. Měla přednostně poskytovat vlastním poraněným pojištěncům moderní specializovanou péči, snížit dočasné i trvalé poúrazové následky a tím docílit nižší náklady na invalidní renty v porovnání s dosavadními výsledky léčení úrazů ve všeobecných a soukromých nemocnicích.
Bezprostředním impulzem k tomuto rozhodnutí byl ohlas na přednášku světově proslulého zakladatele moderní traumatologie prof. Lorenze Böhlera (1885 - 1973) ve Spolku lékařů českých dne 24. 2. 1927 v Brně na téma Národohospodářský význam dobré organizace moderního léčení zlomenin.

První dvě úrazové nemocnice v Evropě vybudovaly německé odborové svazy v roce 1893 v Bochumi a v Halle hlavně pro ošetření poraněných horníků. Po první světové válce vznikly další dvě v Hindenburgu a Gelsenkirchen-Bueru.
Na dvou chirurgických klinikách vídeňské lékařské fakulty byla v roce 1909 otevřena dvě úrazová oddělení.
Všeobecná rakouská dělnická pojišťovna ve Vídni přijala v roce 1919 návrh Lorenze Böhlera, aby ve své úřední budově zřídila vlastní úrazovou nemocnici. Vycházela z jeho vynikajících výsledků při léčení válečných poranění kostí a kloubů v polním zdravotnictví za první světové války v polní nemocnici v Bolzanu. Svou úrazovou nemocnici otevřela 1. 12. 1925 a nemocnice se stala základnou, kde se soustředilo léčení zlomenin.
Příznivé výsledky léčení poraněných v rakouských úrazových nemocnicích ve Vídni, Grazu a německých v Bochumi a Gelsenkirchen-Bueru potvrdily, že mnoho trvalých škod po úrazech bylo způsobeno špatným či nedostatečným léčením.

V létě 1930 Úrazová pojišťovna v rámci užší anonymní soutěže vyzvala šest zkušených architektů, aby zpracovali ideový náčrt stavby. Stavba Úrazové nemocnice, první a jediné v Československu, byla situována do zadního traktu úřední budovy na Kolišti (postavena v roce 1913 podle projektu ing. arch. V. Čermáka) do tehdy tiché a neprůjezdné ulice Ponávka.
Hodnocení projektů prováděla v listopadu 1930 komise, kterou vedl prezident správního výboru pojišťovny Dr. Josef Dolanský. Žádný z předložených projektů plně nevyhovoval.
V prosinci 1930 Pojišťovna zakoupila dům vedle předpokládaného staveniště (dnešní Ponávka 4), tím vznikly nové podmínky pro konečný projekt. Výzvu pro druhou soutěž, již neanonymní, přijalo pět architektů a 9. 5. 1931 bylo přijato řešení prof. ing. arch. Vladimíra Fischera, vedoucího Ústavu pozemních užitkových staveb na České vysoké škole technické v Brně. Prof. Fischer v červenci 1931 ještě projekt upravil a v srpnu 1931 městská rada v Brně vydala stavební výměr. Plánovaný stavební náklad byl 5,5 mil. Kč.
Stavba byla zahájena 19. 10. 1931 výkopem základů.
Moderní železobetonový skelet pětipatrové budovy má hlavní trakt obrácený k východu. V přízemí vedle příjmu pacientů byla tělocvična s mechanickými přístroji pro rehabilitaci, vodoléčba a malý septický operační sál.
V 1. patře bylo lékařské oddělení Úrazové pojišťovny, které provádělo posudkovou službu a bylo provozně i komunikačně spojeno s úřední budovou na Kolišti. Pokoje pro pacienty byly ve 3. a 4. patře, v každém patře bylo 60 lůžek. Operační trakt v 5. patře měl dva hlavní operační sály s okny k severu a prostornou terasu pro odpočinek pacientů. Operační trakt měl elektrický agregát s parním ohříváním filtrovaného a zvlhčovaného vzduchu, zařízeným na chlazení přiváděného vzduchu v létě. Stavbu provádělo sdružení brněnských stavitelů - Leopold Jungmann, Herman Mainx, Stanislav Neděla a Hubert Svoboda. Vrchní dozor stavby měl projektant a viceprezident ústavu arch. Maschek.
Celkový náklad na novostavbu představoval 8,6 milionů Kč (bez stavebního pozemku), z toho 2 miliony Kč stálo vnitřní zařízení. Zúčastnilo se 121 dodavatelských firem, převážně brněnských. Jedno lůžko v propočtu nákladů na stavbu stálo téměř 72 000 Kč. Tento náklad ve třicátých letech převyšoval úředně platný plánovaný rozpočet téměř o 50 %. Cenu ovlivnila především volba staveniště, bylo nutno vybudovat nákladné základy v záplavovém území říčky Ponávky.
Vnitřní zařízení představovalo ve své době vrchol účelnosti a pohodlí, kterému se nevyrovnalo žádné podobné veřejné nebo soukromé zdravotnické zařízení v ČSR.


I. etapa 1933 -1965
Po konkurzním řízení byl 1. 5. 1932 přijat za primáře mimořádný profesor Masarykovy univerzity MUDr. Vladimír Novák (1891-1965), který před zahájením provozu pečoval o vybavení novostavby.
Prof. Novák se dobře připravil na dráhu primáře Úrazové nemocnice, budoucí základny a hlavního pracoviště české úrazové chirurgie - traumatologie. Podnikl řadu zahraničních studijních cest se zvláštním zaměřením na úrazovou chirurgii, mozkovou chirurgii a neurochirurgii. Pravidelně jezdil na sjezdy Německé chirurgické společnosti do Berlína a opakovaně přednášel na mezinárodních i národních sjezdech ve Švédsku, Norsku, Itálii a Belgii.
Již 8. 5. 1933 nemocnice přijala první poraněné pacienty. Slavnostního otevření se zúčastnily významné domácí politické i zdravotnické osobnosti a delegace Rakouské dělnické úrazové pojišťovny z Vídně.
Do konce prvního roku bylo na 120 lůžkách přijato
1568 pacientů a ambulantně ošetřeno 2384 pacientů. Brzy se ukázalo, že počet lůžek nestačí, proto v letech 1934 - 35 byl zvýšen na 135 lůžek.
Již po čtyřech letech provozu Úrazové nemocnice v Brně konstatovalo posudkové oddělení Úrazové pojišťovny podstatné snížení poúrazových následků v porovnání s výsledky léčení v jiných nemocnicích o 30 % a později až o 35 %. Už v roce 1937 se projevovala účelnost nově zpracovávané zdravotnické dokumentace, která umožňovala vědecky a statisticky lépe zpracovávat administrativu než ve všeobecných nemocnicích.
Před koncem druhé světové války byla Úrazová nemocnice poškozena bombami při náletu na Brno 20. 11. 1944, příjem poraněných z tohoto náletu však nezastavila. Až dodatečně nemocnice zastavila provoz na tři měsíce. V dubnu 1945 při osvobozovacích bojích o město byla nemocnice znovu těžce poškozena bombami a dělostřeleckými granáty. V kritické době byl zajištěn nouzový provoz v přízemí, v 1. a 2. patře a v suterénu, i když byl několik dnů zastaven přívod elektřiny, plynu, páry a vody a prakticky ustalo pravidelné zásobování. Pracovníci nemocnice maximálním úsilím, odpovědností a péčí zachránili životy desítkám těžce poraněných a ošetřili stovky lehce poraněných.
V červenci 1945 byl obnoven částečný provoz nemocnice, pracovní úrazy byly přijímány již od konce května. Renovace budovy a zařízení probíhala až do konce roku značným nákladem, který uhradila Úrazová pojišťovna. Na renovaci pracovali prakticky všichni tehdejší zaměstnanci nemocnice. Po odstranění válečných škod byl zvýšen počet lůžek na 152 (1946).
V roce 1947 přijalo představenstvo Úrazové pojišťovny v Brně návrh prof. Nováka postavit na místě sousedního vybombardovaného domu Ponávka 4 rehabilitační stanici. Projekt Lieberzeitova rehabilitačního ústavu návratné poúrazové péče zpracoval v květnu 1947 ing. arch. Miloslav Kopřiva, profesor Vysokého učení technického v Brně.
Výstavba byla zahájena v roce 1948, ústav byl otevřen
1. 11. 1950. Nová pětipatrová budova byla řešena velkoryse a pokrokově se všemi složkami rehabilitační péče (léčebný tělocvik, fyzikální léčba, léčba prací) včetně bazénu (dokončen 1951) s ambulantní a lůžkovou částí se 40 lůžky. Rehabilitace byla od samého počátku na vynikající úrovni a stala se přitažlivým doškolovacím pracovištěm. Prof. Novák zde využil své poznatky ze studijního pobytu v USA v roce 1947.
Dne 15. 5. 1948 byl vyhlášen zákon o národním pojištění, došlo ke sjednocení pojištění a Úrazová pojišťovna byla zrušena. Úrazová nemocnice byla 1. 10. 1948 převedena pod správu Okresní národní pojišťovny. Od 1. 1. 1952 do konce roku 1953 přešla do správy Městského ústavu národního zdraví. Od roku 1952 byla Úrazová nemocnice zapojena do cyklických příjmů náhlých chirurgických onemocnění a začala se starat o chirurgické nemocné z jednoho brněnského sektoru.
Původních 192 lůžek (v r. 1951) bylo postupně sníženo až na 150 lůžek (v r. 1965).
Ke dni 1. 1. 1954 zřídil ministr zdravotnictví Výzkumný ústav traumatologický na bázi Úrazové nemocnice a rehabilitačního ústavu jako rezortní ústav Ministerstva zdravotnictví ČSR. Důvodem byla celostátně pociťovaná potřeba nadále zlepšovat péči o poraněné. Ředitelem VÚT byl jmenován prof. Novák. VÚT se rozvíjel v několika etapách, společným cílem bylo zdokonalovat úroveň diagnostiky a léčení poraněných v souladu s prudce se rozvíjejícími poznatky lékařské vědy.
V roce 1954 byla dokončena vnitřní rekonstrukce bývalé administrativní budovy Úrazové pojišťovny na Kolišti, od 1. 7. 1954 se stala II. městskou nemocnicí MÚNZ v Brně.
Prof. Novák usilovně hledal nové cesty minimalizace následků úrazů. Organizoval týmovou práci pomocí moderních metod klinické, experimentální a laboratorní práce, které aplikoval na řešení otevřených otázek v oblasti celé traumatologie. Položil základy ke spojení činnosti léčebně-preventivní s vědeckovýzkumnou.
VÚT vydal tiskem 402 vědecké práce a bylo předneseno 512 odborných přednášek ze všech úseků úrazové chirurgie. Z pracovníků VÚT se 12 lékařů kvalifikovalo jako vědečtí pracovníci a dva habilitovali jako docenti chirurgie.
Úrazová nemocnice v poválečném období přecházela v souladu se středoevropskou traumatologií od původně konzervativního léčení zlomenin na léčení operační. Začaly se používat nitrodřeňové hřeby, později AO dlahy a hledal se správný timing akutních operací. Z hlediska poúrazové odezvy organismu byly studovány postupy, které by včas podchytily nástup úrazového šoku a zabránily jeho přechodu do ireverzibilního stadia.
Na popud Úrazové nemocnice byla rozvinuta celostátní prevence tetanu. Velmi podrobně byla studována problematika tukové embolie a možnosti její prevence.
V Úrazové nemocnici byla soustřeďována péče o spinální pacienty a prof. Novák, jako jeden z prvních, propagoval operační léčení zlomených obratlů. Svým způsobem předběhl dobu.
Zásady rehabilitační péče, tak jak byly ověřeny v klinické praxi Úrazové nemocnice, byly obecně přijaty u nás i v zahraničí. Progresivní byl zejména požadavek na účast odborného psychologa v komplexu návratné péče.
V Úrazové nemocnici se v té době pravidelně scházel tzv. poradní sbor, který sledoval úroveň péče o raněné z hlediska celostátního. Po vzoru Úrazové nemocnice vznikala samostatná oddělení úrazové chirurgie i v dalších městech: v Českých Budějovicích (prim. Podlaha), v Ústí nad Labem (prim. Dolejší), v Liberci (prim. Drašnar), v Pardubicích (prim. Černý). Těsná byla i spolupráce s dalšími českými a slovenskými traumatology (Bedrna, Beneš, Bauer, Fraštacký, Hudec, P. Novák, Rehák, Typovský, Vohnout, Wondrák a další).

II. etapa 1966 - 1983
Po náhlém úmrtí prof. Nováka byl jmenován v roce 1966 ředitelem VÚT doc. Josef Kroupa, který vedl ústav
do 31. 3. 1983.
K 1. 1. 1967 byl VÚT ke škodě rozvoje traumatologie direktivním rozhodnutím rozdělen na tři samostatné jednotky: Došlo k delimitaci 125 lůžek do nově zřízené III. chirurgické kliniky Lékařské fakulty UJEP v Brně, kde pracovníci VÚT vytvořili její základní lékařský tým.
VÚT s 55 lůžky zahrnoval laboratoře, experimentální oddělení a odbornou knihovnu. Třetí samostatnou jednotkou bylo rehabilitační nelůžkové oddělení, zaměřené na rehabilitaci po úrazech.
Realizuje se modernizace lůžkového oddělení, vybudování resuscitačního oddělení, nadstavba třetího operačního sálu s JIP (1976-78) a oddělení lékařské informatiky na bázi výpočetní techniky (1977-78).
Rozvíjí se odborná a vědecká výchova, uzavírají se smlouvy o mezinárodní vědeckovýzkumné spolupráci s výzkumnými ústavy a úrazovými klinikami v Berlíně, Rostocku a Rize, organizují se bilaterální vědecká setkání, obhajoby závěrečných výzkumných zpráv a zejména vědecké traumatologické konference v Brně, pořádané od roku 1966 každý druhý rok. Pozornost zaslouží zejména traumatologická konference s mezinárodní účastí (1974) s hlavními tématy: konzervativní a operační léčení zlomenin včetně komplikací, změny vnitřního prostředí u sdružených poranění.
Spolupráce s Centrálním ústavem traumatologickým v Budapešti, který metodicky vedl prakticky všechna traumatologická oddělení v Maďarsku, byla započata již v roce 1956. Ředitel ústavu prof. MUDr. G. Szantó
(1908 - 1982) opakovaně navštívil VÚT a zahájil cestu k vzájemné výměně názorů na otevřené problémy úrazové chirurgie. Pracovníci VÚT od roku 1960 přednášeli na sjezdech v Maďarské traumatologické společnosti. V roce 1972 se podíleli na vědeckém programu Maďarsko-československého odpoledne v Budapešti a v roce 1973 zorganizovali v Brně ve formě sympozia československo-maďarské setkání.
V roce 1967 uspořádal VÚT v Brně ve spolupráci s Rakouskou společností pro úrazovou chirurgii společné Československo-rakouské traumatologické sympozium Aktuality v traumatologii (poúrazové odezvy, konzervativní léčení zlomenin na končetinách). V roce 1970 bylo uspořádáno obdobné sympozium v Úrazové nemocnici ve Vídni, kde pracovníci VÚT přednesli vybrané poznatky z klinického a experimentálního výzkumu v úrazové chirurgii.
Pracovní skupina VÚT, řešící výzkumné úkoly v rámci státního plánu Nehodovost, zorganizovala v roce 1974 v Praze mezinárodní sympozium. Za účasti prof. W. Wehnera, prof. P. Lawina a prof. K. Hupeho obhájila před čs. úrazovými chirurgy a anesteziology i před zahraničními odborníky závěry výzkumných prací z oblasti poúrazových odezev. Přednášky měly širší ohlas a byly publikovány.
V roce 1982 bylo uspořádáno v Rize Lotyšsko-československé sympozium Polytrauma. V roce 1985 uspořádal VÚT v Brně Československo-lotyšské sympozium Kompenzace u polytraumat.
Traumatologické konference a bilaterální sympozia pořádal VÚT s cílem seznamovat naši odbornou veřejnost s novými poznatky v úrazové chirurgii, jejich realizací v praxi, navazovat a udržovat odbornou a vědeckou spolupráci mezi domácími a předními zahraničními pracovišti.
První vědecká konference byla uspořádána v roce 1957, traumatologické konference probíhaly každoročně až do roku 1966, poté je VÚT organizoval každý druhý rok.

Za 30 let činnosti VÚT publikovali pracovníci ústavu více než 800 odborných sdělení a vědeckých prací (v domácím i zahraničním tisku) a 15 monografií.
VÚT byl od roku 1975 střediskem vědecké výchovy pracovníků v úrazové chirurgii, do roku 1984 23 pracovníků VÚT a tři externisté obhájili dizertační vědecké práce na titul CSc. a dva pracovníci obhájili doktorskou dizertaci DrSc.

III. etapa 1983 - 1990
K 1. 4. 1983 byl jmenován ředitelem VÚT přednosta
III. chirurgické kliniky KÚNZ a krajský chirurg prof. MUDr. Jaroslav Michek, DrSc. K 1. 1. 1988 se slučují VÚT a III. chirurgická klinika a vzniká Výzkumný ústav traumatologie a speciální chirurgie, který byl spolu s dalšími třemi brněnskými výzkumnými ústavy součástí Institutu medicínského výzkumu. Institut měl integrovat výzkumné ústavy se společnou správou a společným výzkumným plánem. Prof. Michek byl ředitelem VÚTSCH a IMV až do konce roku 1990, kdy byl Institut po třech letech trvání zrušen.
VÚTSCH se provozně rozdělil na základnu traumatologickou a základnu chirurgickou. Na chirurgické základně byla řešena většina komplikovaných chirurgických stavů z Jihomoravského kraje, včetně složitých reoperací.
Prof. Michek se zvláště zaměřoval na chirurgii kolorektální a hepatopankreatickou. Zkušenosti z této oblasti byly pak uplatňovány i u zraněných v oblasti abdominální, torakoabdominální a retroperitoneální.
VÚTSCH realizoval výzkumné práce na řešení široce pojatého výzkumného plánu Polytraumatismy za účasti desítek externích pracovišť. Rozšířilo se centrum lékařské informatiky, vybudovala se subkatedra úrazové chirurgie a zvýšil počet lékařů zařazovaných do vědecké a odborné výchovy. VÚTSCH se stal vedoucím metodologickým střediskem pro moderní diagnostiku a léčbu těžce poraněných a nemocných z vybraných úseků speciální chirurgie. Dochází k prosazení specializace v úrazové chirurgii jako funkční nadstavby nad specializací všeobecné chirurgie
2. stupně, ustavení traumatologické společnosti v rámci České lékařské společnosti, prohloubení mezinárodní spolupráce a rozšíření traumatologických konferencí do rámce konferencí vyššího typu (Brněnské traumatologické dny s mezinárodní účastí).
Na přelomu let 1989 a 1990 byly rekonstruovány dva operační sály s centrální sterilizací, první sál má klimatizaci s laminárním prouděním.

IV. etapa od roku 1991
Od začátku roku 1991 byl jmenován ředitelem VÚTSCH MUDr. Petr Zelníček, CSc. Dnem 1. 1. 1992 se ústav vrací k tradičnímu názvu Úrazová nemocnice v Brně. Na počest zakladatele nemocnice přejmenovává traumatologické konference od roku 1993 na Novákovy brněnské traumatologické dny. Úrazová nemocnice se zapojuje do výzkumné činnosti formou grantů. Zřizuje se výukové endoskopické centrum, které od roku 1994 pořádá mezinárodní konference invazivní endoskopie (CMCIE) každý druhý rok.
Po rozsáhlé rekonstrukci (1986-1992) podle dokumentace Stavoprojektu Brno byla dokončena přestavba bývalého šestipatrového obytného domu z třicátých let Ponávka 10. Shodou okolností byl autorem plánů stavby tohoto domu v roce 1928 prof. Fischer, autor projektu Ponávky 6, a stavbu prováděl stavitel Neděla.
Budova byla slavnostně otevřena 16. 4. 1992 za účasti ministra zdravotnictví. Do provozu se uvádí v republice ojedinělá spinální jednotka s moderním vybavením
s 18 speciálními lůžky. Jednotka má jasně definovaný program péče o poranění páteře s míšním postižením.
V dalších podlažích Ponávky 10 jsou dvě chirurgické stanice, každá s 25 lůžky a traumatologická stanice pro aloplastiku také s 25 lůžky.
V nejnižších dvou patrech jsou ambulance traumatologická, chirurgická, neurologická, stomatologická a gynekologická.
Budova Ponávka 10 je propojena s původní budovou Úrazové nemocnice krytým koridorem na úrovni 1. patra obou budov.
Původní budova Ponávka 6 doznala v letech 1992-96 značných změn. Byly modernizovány příjmové ambulance pro akutní příjmy včetně tří zákrokových sálků. Nemocnice má moderní RTG zařízení, výpočetní tomograf CT a výkonný sonograf. Modernizovala se endoskopická a urologická pracoviště, k dispozici je litotryptor. Byla vybudována dvě anesteziologicko-resuscitační oddělení po šesti lůžkách, zaměřená na léčení kritických poúrazových a pooperačních stavů se špičkovou monitorovací a resuscitační technikou. Pro akutní hemodialýzu jsou na ARO k dispozici další dvě lůžka. Modernizovaná JIP má 12 lůžek. Septická traumatologická stanice s 37 lůžky má po rekonstrukci k dispozici dva zákrokové sálky. Aseptická traumatologická stanice má po rekonstrukci
37 lůžek a pět lůžek IMP.
Projekty rekonstrukcí a modernizací zpracovaly Tuffy Brno a v posledních letech Medicoproject Brno, dodavatelem prací byl Stavkom Brno.
Pro značný rozsah lékařské elektroniky byli vyčleněni dva specialisté pro jejich obsluhu a běžné opravy. Spolupracují s týmy lékařů při složitých operacích, kde je velký podíl lékařské techniky, a pořizují videozáznamy pro archivování a výukové účely včetně zvukové a obrazové editace.

Úrazová nemocnice má v současné době 191 lůžek, všechny lůžkové stanice traumatologické a chirurgické nabízejí pacientům i nadstandardně vybavené pokoje.
Rekonstruovaná nemocniční kuchyně (1996) s moderní termoportovou technologií zajišťuje stravování pacientů i zaměstnanců nemocnice.
V nemocnici je zaveden Integrovaný nemocniční informační systém na 150 periferních zařízeních: pacientský, ambulantní, radiologický, laboratorní, účtovací pro zdravotní pojišťovny a ekonomický. INIS se dlouhodobě rozvíjí a zdokonaluje.

Středisko vědeckých informací má akreditaci MZ ČR, zabezpečuje rešeršní, informační i výpůjční služby lékařské veřejnosti. Zprostředkovává cirkulační službu 30 pracovištím v ČR.
Informační středisko medicíny katastrof má vlastní databázi článků, knih a adres v oboru MEKA v ČR i celého světa. Ředitel nemocnice je členem výboru Světové organizace pro medicínu katastrof a urgentní medicínu (WADEM) a členem Mezinárodní společnosti pro medicínu katastrof (ISDM), v obou organizacích se aktivně podílí na jejich práci.

S budovami Ponávka 6 a 4 je propojena i Ponávka 2, kde má nemocnice umístěny moderně vybavené laboratoře hematologie a biochemie (1993).

Zvýšená energetická náročnost modernizovaných oddělení a nárůst moderního přístrojového vybavení vedlo k vybudování energocentra na Ponávce 1. Nový objekt podle dokumentace Stavoprojektu Brno postavil Moravostav Brno v letech 1992 - 1995. Vedle je postaven zásobník kapalného medicinálního kyslíku.
V parčíku naproti nemocnice byl zřízen heliport pro leteckou přepravu těžce zraněných (1993).

Současná léčebná činnost Úrazové nemocnice se týká nejen raněných z blízkého okolí, ale do ústavu jsou přijímáni pacienti z celé republiky, pokud vyžadují specializovanou péči nebo konziliární pomoc.
Hlavní zásadou, která ovlivňuje celý provoz ústavu, je urgentní řešení těžkých úrazů a zvláště polytraumat. V nepřetržitém provozu je k dispozici dostatečný počet odborného personálu a laboratorní komplement, který je schopen poskytnout definitivní pomoc všem raněným.
Dnešní léčebný koncept Úrazové nemocnice se soustřeďuje do několika tematických okruhů:
Péče o končetinová poranění je převážně operativní a řídí se zásadami moderní biologické osteosyntézy. Součástí léčebných postupů je též využití endoprotéz při řešení složitých poúrazových stavů, ale i akutních poranění gerontologických pacientů. V traumatologii kloubů se dnes plně využívají artroskopické diagnostické a operační techniky, a to nejen při ošetřování „měkkých“ kloubních tkání, ale též při osteosyntézách některých nitrokloubních zlomenin. Velmi úspěšná je komplexní péče o paklouby, kostní a tkáňové defekty po závažných zlomeninách. Ve spolupráci s plastickým chirurgem se efektivně uplatňují mikrochirurgické techniky. Ty jsou přínosné i při replantacích končetin.
Nitrolebeční poranění jsou ošetřována ve spolupráci s erudovanými neurochirurgy a na specializovaném oddělení ARO týmem anesteziologů. V nemocnici pracuje stomatochirurg, který řeší poranění maxilofaciální.
U poranění dutiny břišní se v posledních letech využívají možnosti časné laparoskopie. Moderní koncepce léčení úrazů hrudníku je postavena na těsné spolupráci anesteziologa s chirurgem. Do klinické praxe byla zavedena operační stabilizace hrudní stěny u sériových zlomenin žeber a plně se uplatňuje i přínos bronchoskopie a torakoskopie.
Zvláštní pozornost při výčtu současných aktivit Úrazové nemocnice zasluhuje Spinální jednotka, která je uznávána i na mezinárodním odborném fóru. Jsou zde uplatňovány nejen nejmodernější léčebné postupy, ale péče o paraplegiky je pojímána velmi komplexně a zahrnuje spolupráci s psycholožkou a sexuoložkou.
Úrazová nemocnice je využívána jako klinická báze subkatedry úrazové chirurgie IPVZ Praha. Na této subkatedře probíhá ročně 15 kurzů a 20 odborných stáží. Školících akcí se zúčastňují lékaři z řad chirurgů i ortopedů. Oceňují, že vedle teoretických poznatků se mohou zúčastnit práce na operačních sálech a seznámit se tak s traumatologickou problematikou v plné šíři oboru.
Úrazová nemocnice v Brně cíleně pokračuje na nesnadné cestě hledání optimálního spojení mezi praktickou traumatologií a vyváženým interdisciplinárním podílem činnosti zaměřené na aplikovaný výzkum.
Od roku 1954 bylo v Úrazové nemocnici 11 lékařů po obhajobě habilitační práce jmenováno docenty pro obor chirurgie, vědeckou hodnost DrSc. obhájili čtyři lékaři a vědeckou hodnost CSc. zde obhájilo 28 lékařů včetně externích.
Dne 11. 1. 1996 zahájila činnost pětičlenná Dozorčí rada, která je složena ze zástupců státní správy a významných brněnských organizací.

(Použity materiály doc. MUDr. Josefa Kroupy, DrSc.)

 



obsah čísla 22 ročník 2002





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek