Povězte prosím, pane docente, pár slov o svých začátcích.
Mé chirurgické mládí začalo po promoci v roce 1968, když jsem po vojenské službě nastoupil na chirurgickém oddělení ve Slaném, kde v té době byl nedostatek chirurgů, a měl jsem mimořádnou příležitost během krátké doby dvou let získat poměrně širokou erudici v obecné chirurgii včetně úrazové chirurgie a urologie na tamním oddělení. V roce 1970 byl zveřejněn konkurz na volné místo sekundárního lékaře na Vinohradech. O této klinice, jejím významném chirurgovi panu profesorovi Emerichu Polákovi a jeho škole jsem  věděl už dávno. Nastoupil jsem u něj po konkurzním řízení a od té doby, tedy od prosince roku 1971, jsem na této klinice dosud. Léta utíkají, jsem de facto poslední žák pana profesora na zdejší klinice, tedy aktivní žák.

Jaký byl váš osobní vztah
k profesoru Polákovi?
Pana profesora Poláka jsem si nesmírně vážil. On byl člověk velice erudovaný a významný český chirurg, vzhlížel jsem k němu jako k operatérovi i jako k člověku. Byl to mimořádný chirurg, ale i člověk, který chápal lidské potřeby a problémy a dovedl je i řešit.
Pro všechny chirurgy zdejšího ústavu byl skutečně „panem učitelem“, který nás naučil a který nás učil i v našem životě.
V loňském roce jsme vzpomněli jeho nedožitých stých narozenin.
Letos slavíme také sto let od založení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Chirurgie má na historii nemocnice významný podíl. Některé obory, zejména plastická a popáleninová chirurgie, tady začínaly.

Jak vzniklo Traumatologické
centrum na Vinohradech?
Důležité pro vznik a činnost traumatologického centra jsou obecná chirurgie, chirurgie břišní a hrudní, ortopedie, končetinová traumatologie, traumatologie páteře, neurochirurgie, stomatochirurgie a další. Vyjmenované obory byly v naší nemocnici pěstovány a to právě umožnilo zahájit činnost Traumatologického centra. Filozofie ošetření úrazů se dostává do určitých významných dimenzí, protože vyžaduje speciální činnost jak diagnostickou, tak léčebnou.
Traumatologická centra, která jsou významných bodem diferencované a specializované péče o úrazy, vznikají celosvětově. Tato potřeba se v českých zemích projevila v polovině devadesátých let 20. století a zároveň vzniklo i Traumatologické centrum na Královských Vinohradech.
Jeho činnost byla organizačně zahájena v roce 1996. Vzniklo z potřeby zajistit péči o těžké úrazy - polytraumata, k nimž dochází většinou následkem dopravních nehod.
Úrazy se soustřeďují v centrech velkého regionu. Výsledky činnosti traumatologického centra jsou také závislé na úrovni přednemocniční péče, dané vybaveností a znalostmi kvalifikovaného týmu Záchranné služby.
Naše Traumatologické centrum má spádovou oblast 1 300 000 obyvatel, což je velká část Prahy a Středočeského kraje. Centrum má možnost provádět co nejspecializovanější výkony, počínaje základním zabezpečením resuscitační péče na oddělení urgentního příjmu, kam jsou pacienti většinou přivezeni Leteckou záchrannou službou nebo sanitkami. Je důležité, že jsou zajištěni již v přednemocniční etapě. V rámci konzilia všech úrazových odborníků jsou pak podle typu poranění ošetřeni u nás. Standardně se na léčbě podílí především chirurg, jenž je vedoucím úrazového týmu a zabezpečuje diagnostickou fázi a zároveň koordinuje další specialisty, kteří se účastní celého diagnostického a léčebného algoritmu.
Tento algoritmus využívá základních postupů, které jsou optimální v dané situaci a z hlediska možností oddělení a především jsou optimální pro zraněné. Naše Ortopedicko-traumatologická klinika je schopna zajistit ošetření úrazů veškerého pohybového ústrojí včetně poranění páteře. Samozřejmě chirurg, jakožto vedoucí traumatologického týmu, zabezpečuje poranění nitrodutinová, tedy hrudníku a břicha, neurochirurg poranění hlavy, páteře a míchy, maxilofaciální poranění ošetřuje stomatochirurg. Důležitou oblastí je i replantační chirurgie, zajištěná odborníky z Kliniky plastická chirurgie, kde se soustřeďují poranění z celé České republiky, resp. především z Čech, a Klinika popáleninové medicíny, která je hlavním centrem pro Českou republiku. Velmi dobře je vybaveno naše resuscitační oddělení a příslušné oborové jednotky intenzivní péče, jež se o pacienty starají následně.

Jak by měl být připraven lékař pro práci v traumatologickém centru?
Chirurg by měl být erudovaný v rámci elektivní chirurgické erudice onemocnění orgánů dutiny břišní a hrudní. To je doména chirurga.
V České republice existuje Společnost pro úrazovou chirurgii, jež v rámci svých kompetencí zabezpečuje ve spolupráci s Ústavem pro doškolování lékařů a farmaceutů i postgraduální vzdělávání úrazových chirurgů, tedy odbornou atestaci.

Můžete, pane docente, přiblížit vaši práci v číslech?
V loňském roce bylo v našem Traumatologickém centru ambulantně ošetřeno více než 28 000 zraněných a necelé 3000 jich bylo hospitalizováno. Počet ošetřených hovoří sám za sebe. Jejich počet bohužel především vzhledem k dopravním nehodám stále narůstá.

Jaké další úrazy hlavně ošetřujete?
Za poslední léta stoupá počet kriminálních úrazů, s nimiž jsme se dříve nesetkávali. Bývají to střelná poranění především nitrodutinová. Jedná se ročně o desítky pacientů, ale jsou to závažná poranění, která vyžadují čas specialistů a dlouhodobé léčení.

Jak vnímáte práci spojenou s takovými úrazy?
Většina těch zranění je u populace, jež se k nám dostává v rámci migrace ze zahraničí a působí jako negativní živel na naši společnost. Část poraněných tvoří i naši občané, kteří s těmito živly přijdou do styku. Jsou to třeba pracovníci v bankovnictví a na poštách. Dříve jsme se o těchto poraněních dočítali v odborné literatuře publikované v Americe. Dneska tuto zkušenost, pro nás neblahou, máme také, ač bychom ji raději neměli.

Kolik je v České republice traumatologických center?
V Praze jsou centra čtyři - kromě našeho ještě v Motole, ve Střešovicích a na Bulovce. Traumatologická centra jsou ve všech krajských městech.
Velice dobře jsou organizována podobná centra v Německu, kde je centrum zřízeno pro oblast asi
s jedním milionem obyvatel.

Jak se koordinuje rozvezení zraněných při velké dopravní nehodě?
Rozvoz v Praze koordinuje dispečink Záchranné služby s lékařem na oddělení urgentního příjmu, svolávajícím tým odborníků k očekávanému trans-
portovanému pacientovi. Narůstá počet pacientů dopravených Leteckou záchrannou službou, jež má možnost pacienta během transportu zabezpečit optimálním léčebným postupem důležitým v přednemocniční fázi. Slyšíte, jedna helikoptéra zrovna nalétá... V loňském roce jsme v Praze měli nejvíc přistání, asi jsme nejoblíbenější heliport.

Vzpomínám si, jak jsem k vám byl před několika roky dovezen s úrazem sanitkou, sice mercedesem, nicméně cesta byla utrpením. Je pro pacienta výhodnější, když jej
dopravuje vrtulník?
Je to otázka časového faktoru, některá poranění je výhodnější transportovat letecky. Letecká záchranná služba má dobré vybavení. Stav vozovek působí, že je doprava sanitkou pro pacienta méně pohodlná. Ale vybavení automobilů je také na vysoké úrovni.

Kolik můžete současně přijmout těžce zraněných pacientů?
Pro urgentní oddělení jsou optimální dva pacienti, které můžeme ošetřit současně. Máme ale záložní místa v ambulancích, na chirurgii a na ortopedii, kde je možno zajistit péči dalším zraněným. Pak je to otázka rozvozu zraněných do dalších pražských nemocnic.

Je to možná hloupá otázka, ale kolik z těch tří tisíc přijatých zraněných nepřežije?
Mortalita se pohybuje na nízké úrovni a v roce 2001 činila tři procenta. Z 2999 pacientů jich zemřelo 91.
Ambulantně bylo ošetřeno 27 806 pacientů. Mimoto máme na chirurgické klinice roční příjem kolem šesti tisíc pacientů, z nichž asi dva a půl tisíce operujeme.

Pane docente, vaším „koníčkem“ jsou prý operace jater?
Na naší klinice mají tradici. První resekci jater provedl pan profesor Polák. Chirurgie jater je zde významně pěstována v posledních dvaceti letech. Představuje plánované operace pro nenádorová a nádorová onemocnění jater včetně druhotných nádorů, tedy metastáz. Samostatnou kapitolu tvoří operace jater po úrazu, objevující se stále častěji. Výsledky máme mimořádné, mortalita je méně než půl procenta. Jedná se o další léčení především pacientů, kteří mají druhotná jaterní ložiska při primárním nádoru nejčastěji na tlustém střevu. Operace má své limity a svá omezení podle lokalizace nádorových ložisek. Pokud jsou ojedinělá, lze uvažovat o jejich odstranění. Pro pacienty je to nabídka k prodloužení života. Jaterní chirurgie má svůj vývoj a svou gradaci díky poznatkům posledních šedesáti let, které se týkají anatomického uspořádání jater, a následně díky vývoji moderní technologie, která umožňuje resekci jater s minimální ztrátou krve. Operace se stává bezpečnější. Pooperační péče je zabezpečena díky rozvoji systému intenzivní péče v chirurgii.
Transplantaci jater jako nejvyšší stupeň jaterní operace provádějí v Praze v IKEMu a v Brně. Indikací k transplantacím jsou většinou onemocnění nenádorové povahy, jedná se o cirhózu a o vývojové vady. Při omezeném počtu dárců je indikace poměrně úzká. Proto resekce jater především u nádorových onemocnění je a zůstane nadále významnou metodou léčení jaterních onemocnění.

Na vašem stole vidím tři fotografie, na jedné je krásná plavovlasá žena, na druhé holčička...
To je moje žena před deseti lety, ale i dnes je stejně krásná, holčička je moje dcera. Ivana je diabetoložkou ve Fakultní nemocnici v Krči, Barbora právě absolvovala první třídu, je jí osm let.
Jsem ženatý podruhé. Moje první žena, docentka Ludmila Vyhnánková pracuje na II. lékařské fakultě jako dětská ušní, nosní a krční lékařka. Máme spolu dvě děti, syna Martina, který je dětským chirurgem v Motole, a dceru Kláru. V loňském roce ukončila studium na Filozofické fakultě v oboru čeština a angličtina a pracuje v Lidových novinách.
A na třetí fotografii jsem já, když resekuju játra a spadly mi kalhoty...

Rozmlouval a fotografoval
Ludvík Hess