Proč ne, sochaři Milanu Váchovi se to přihodilo. Zvolili jej starostou v Lysolajích. Celé čtyři dlouhé roky se staral o blaho tisícovky lidiček žijících v údolí, ale i na kopci nad údolím. Kolik pískovcových kvádrů si za tu dobu ponechalo tvar vytvořený v hořickém lomu? Kolik soch zůstalo pod hlatí? Leč Lysolaje v Praze 6 se nestaly středem zástavby americkými sídlišti rodinných domků. „Starostování mě vyřadilo z mé profese, obojí se dohromady dělat nedá. Starostování je služba jiného druhu, je o účasti, o životě s lidmi. Fungovat s vesnicí musíš dvacet čtyři hodiny denně. Přemýšlím o prohlášeních lidí, vymýšlím kompromisy a alternativy. V ateliéru nejsem schopný soustředit se na práci. Sochařina není jen o mlácení do šutru, myšlenka se musí vysedět. Někdy napadne hned, jindy to trvá. Musíš být naladěný... Vesnice je o kanalizaci a kdo bude mít vodu - to jsou starostovy problémy. Rozsoudit dva sousedy, aby se nehádali... I když se mlátí do šutru, je to záležitost křehká. Někdo tě okřikne, týden se nevzpamatuješ a nevíš, jak dál. Čtyři roky sochařské absence, ani se soukmenovci jsem se nestýkal...“ Text a foto Ludvík Hess Docent Milan Vácha se narodil v Praze v roce 1944. Studoval na Střední výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze a na Akademii výtvarných umění u prof. Vincence Makovského a prof. Karla Lidického. Samostatně vystavoval v roce 1975 v Divadle v Nerudovce, v roce 1983 v Kramářově galerii, v roce 1989 v Kutné Hoře a v roce 2001 v Muzeu v Počátkách.
|