Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2003/26 Sérové markery v detekci nádorů a monitorování efektu léčby


reklama




naši partneři
 
reklama


Sérové markery v detekci nádorů a monitorování efektu léčby
RNDr. Marta Šimíčková CSc.  MUDr. Dalibor Valík   Doc. RNDr. Ladislav Pecen CSc.  MUDr. Miroslava Nekulová CSc. 
SANQUIS č.26/2003, str. 45


Maligní nádorová onemocnění jsou v současné době po kardiovaskulárních chorobách druhou nejčastější příčinou úmrtí. Pokrok v oblasti diagnostických postupů, stejně jako nové poznatky o terapii tohoto závažného onemocnění, byl v posledním desetiletí umožněn rovněž rozvojem poznání nádorových markerů.


Nádorové markery jsou látky převážně proteinového charakteru, které jsou přítomny v organismu v důsledku vzniku a vývoje maligního procesu. Jejich výskyt v tkáni zhoubného nádoru (celulární nádorové markery) a v tělních tekutinách (humorální nádorové markery, viz tab.1a, 1b) souvisí s růstem nádoru v organismu; jsou produkovány buď samotným nádorem (s nádorem asociované antigeny), nebo jinými tkáněmi jako odpověď na maligní proces v organismu (indukované nádorové markery, např. proteiny akutní fáze). Přítomnost v tělních tekutinách je podmíněna přechodem těchto látek z místa tvorby (nádorová tkáň) do cirkulace. Koncentrace nádorových markerů v séru má obvykle přímý vztah k typu a rozsahu onemocnění.
Vzhledem k širokému spektru nádorových onemocnění neexistuje dosud univerzální sérový nádorový marker a ani senzitivita (správný záchyt nemocných) při dostatečné specificitě (správná negativita u lidí bez nádorového onemocnění, viz dále) nedosahuje ideálních 100 %. Proto tedy nezvýšená koncentrace nádorového markeru není ještě důkazem nepřítomnosti maligního onemocnění a naopak pozitivní výsledek nemusí nutně znamenat zhoubný nádor. Snahou je nalézt takové markery, které by byly orgánově specifické, prokazatelné v co nejčasnějším stadiu maligní transformace, které by korelovaly s růstem nádoru, stadiem, prognózou a účinností terapie. Diagnostický práh nádorových markerů umožňuje v příznivých případech odhalit nádor o hmotnosti 1 mg, tedy asi 106 maligních buněk, zatímco klinická diagnóza bývá většinou určena až u nádoru, který obsahuje asi 109 buněk.
Specifickou skupinu nádorových markerů tvoří onkofetální antigeny, tj. látky, které mají důležité funkce během vývoje plodu. Produkce těchto látek se ve zdravých tkáních po narození snižuje až zastavuje, přesto však lze nízké koncentrace i u zdravých osob zachytit. Při maligním procesu dochází prostřednictvím aktivace určitých genů k obnovení jejich produkce. K nádorovým markerům počítáme rovněž některé enzymy, hormony nebo jiné tkáňové metabolity. Tyto látky (především hormony) mohou vykazovat ektopickou produkci, tj. syntézu v tkáni, v níž za fyziologického stavu nejsou produkovány.
Při hodnocení vyšetření je třeba zvážit faktory, které by mohly přispět k falešné pozitivitě výsledku. Jsou to především zvýšené hladiny nádorových markerů v důsledku jejich produkce u nemaligních onemocnění nebo poruch jejich vylučování při zhoršené funkci jater nebo ledvin (tab. 2).
Pro většinu nádorových markerů je znám biologický poločas v séru, který je velmi rozdílný; proto je třeba jej při hodnocení změn časového průběhu hladin zvažovat.
„Lysis fenomén“, který je možno pozorovat v průběhu terapie jako náhlý vzestup koncentrace nádorového markeru, je dosud u jednotlivých parametrů předmětem studia. Je zřejmě způsoben nekrózou nádorových buněk v důsledku účinné protinádorové terapie a následným vyplavením markeru do oběhu.
Vzhledem k poměrně nízké diagnostické senzitivitě (citlivosti) a specificitě (odráží falešnou pozitivitu) není většina nádorových markerů vhodná ke screeningu u bezpříznakových vyšetřovaných. Je to zřejmé z příkladu CEA, kde předpokládáme, že má pro karcinom tlustého střeva 70% senzitivitu při 95% specificitě. To znamená, že marker na jedné straně nezachytí 30 % nemocných (třeba i s pokročilým onemocněním) a na straně druhé naopak 5 % vyšetřovaných nesprávně označí jako pozitivní. Při vyšetřování v rámci screeningu by to představovalo velké množství nesprávných výsledků.
Jiná je však situace u symptomatických nemocných nebo u skupin s vysokým rizikem. Jako příklad lze uvést vyšetřování AFP u nemocných s jaterní cirhózou vzhledem k možnosti vzniku hepatocelulárního karcinomu, vyšetřování TPA vzhledem k možnému výskytu karcinomu močového měchýře u profesně rizikových skupin nebo vyšetřování kalcitoninu v rodinách s familiárním výskytem medulárního karcinomu štítné žlázy, AFP a hCG u rizika výskytu nádorů z germinativních buněk i sledování paraproteinů vzhledem k možnému vzniku mnohočetného myelomu. Také u mužů nad 50 let je některými autory doporučován screening PSA vzhledem ke karcinomu prostaty.
Primární diagnostika: podobně jako pro screening nebývají nádorové markery často vhodné ani pro primární diagnostiku, a to ze stejných důvodů; navíc i proto, že jejich orgánová specificita je většinou malá; mohou však být nápomocné při hledání primárního nádoru u prokázaných metastáz nebo v diferenciální diagnostice u pacientů se suspektním zhoubným onemocněním, nejlépe s použitím počítačového programu, který k zadaným výsledkům nádorových markerů a s přihlédnutím k věku a pohlaví pacienta nabídne na základě epidemiologických údajů nejpravděpodobnější diagnózy.
Staging: zde může vysoká hodnota nádorového markeru upozornit na špatně určené nižší stadium choroby.
Prognóza nepředstavuje podstatnou roli sérových nádorových markerů. Určitý význam má CEA u kolorektálních karcinomů, AFP a hCG u germinativních tumorů nebo B2M u mnohočetného myelomu.
Sledování průběhu choroby je hlavní doménou indikace těchto vyšetření. Analýza hladin nádorových markerů v krvi bývá přínosná pro hodnocení remise, resp. podezření na reziduální nádor. Vzestup hladin nádorových markerů představuje včasné upozornění (předcházející klinickou diagnózu nezřídka o více než 6 měsíců) na návrat choroby. Je vhodné sledovat kinetiku nádorových markerů a hodnotit výrazné změny i ještě v rámci referenčního rozsahu.
Sledování efektu terapie pomocí nádorových markerů je vhodným pomocníkem lékaře. Vzhledem k různým biologickým poločasům jednotlivých markerů je nutno správně volit intervaly odběrů krve k vyšetření tak, aby se skutečně postihl efekt terapie a ne „lysis fenomén“. Proto vyšetřujeme nádorové markery pro posouzení úspěšnosti terapie vzhledem k jejich biologickému poločasu v séru většinou až ve třetím týdnu po aplikaci chemoterapie. Po 2 měsících terapie by v případě terapie úspěšné měl pokles tumormarkerů činit nejméně kolem 50 % z původní hodnoty.
Podle kritérií doporučených WHO a podle zkušeností kliniků i statistiků hodnotících dynamiku změn nádorových markerů ve vztahu ke klinickému průběhu choroby je třeba dodržovat doporučenou frekvenci vyšetření. Podle závěrů z každoročně pořádaných sympozií International Academy on Tumor Marker Oncology (IATMO) a International Society of Oncodevelopmental Biology and Medicine (ISOBM) jsou nejčastěji navrhovány při intenzivním sledování nemocného měsíční intervaly, dále při sledování v remisi tříměsíční intervaly. Koncentrace nádorového markeru má být dále vyšetřena vždy před nasazením terapie, po skončení terapie, při změně terapie a dále i při nejasném průběhu nemoci.
Matematicko-statistické postupy jsou při hodnocení různých laboratorních výsledků používány již dlouhou dobu. V posledních letech se však, díky zavádění počítačové techniky do zdravotnických zařízení, začínají uplatňovat i složitější, pro lékaře však rychlejší, přehlednější, a proto velmi užitečné matematické a statistické postupy. Při opakovaném vyšetřování sérových nádorových markerů u nemocných sledovaných v zájmu časného zachycení případného návratu choroby využíváme k vyhodnocování získaných dat programu CRACTES (Cancer Recurrence, Analysis, Correlation, Testing and Statistics). Tento program je schopný na základě výsledků 3 předcházejících měření nádorových markerů (ev. i jiných parametrů) v doporučených intervalech (ne delších než 3 měsíce) porovnáváním s údaji ve své databázi predikovat další vývoj hodnot těchto parametrů pro sledovaného nemocného a stanovit u něho pravděpodobnost návratu choroby nebo její progrese na dalších 4-6 měsíců. Umožňuje i zobrazení výsledků v grafické podobě a formou tisku konzultačního listu. Podobným způsobem, na základě vyhodnocení strmosti poklesu hladin sérových markerů, může lékař velmi rychle získat informaci o účinnosti podávané terapie, případně o vhodnosti její změny.
S velkým zájmem se mezi klinickými pracovníky setkal také program BIANTA (Bayesian Intelligent Associative Network for Tumor Analysis), který na základě vyšetření nádorových markerů, věku a pohlaví nemocného a epidemiologických onkologických údajů pomáhá hledat primární nádor při průkazu metastáz neznámého původu.
Velkým pomocníkem v laboratoři je také software pro automatické vyhodnocování validity stanovování jednotlivých sérových parametrů - senzitivity, specificity i pozitivní predikční hodnoty. Pomocí tohoto programu je možno hodnotit senzitivity různých markerů při jednotném nastavení specificity vyšetření, např. na 90 %. Na základě toho je také možno doporučit změnu referenční hodnoty nebo se vyjádřit ke kvalitě prováděných vyšetření.
Matematické přístupy jsou také používány v hodnocení prognostických faktorů získaných peroperačně z tkání (cytosolové prognostické parametry), např. konstrukce a statistické hodnocení křivek přežití (či bezpříznakového přežití) sledovaných nemocných v závislosti na těchto parametrech.
Všechny tyto moderní způsoby vyhodnocování předpokládají úzkou spolupráci laboratorních pracovníků s klinickými lékaři, a to nejen formou konzultací laboratorních nálezů, ale i ve smyslu poskytování informací o klinickém stavu vyšetřovaných nemocných.

Oddělení laboratorní medicíny MOÚ, Brno
Seznam používaných zkratek
AFP alfa-fetoprotein
ßhCG beta-podjednotka hCG
ß2-M beta2-mikroglobulin
CEA  karcinoembryonální antigen
CT kalcitonin
FER    ferritin
HIOK kyselina 5-hydroxyindolyloctová (též HIAA)
LD laktátdehydrogenaza
MCA antigen mucinózních karcinomů
NSCLC nemalobuněčný karcinom plic
NSE neuron-specifická enolaza
P-ACP prostatická frakce kyselé fosfatazy (= PAP)
PSA prostatický specifický antigen: fPSA volný PSA, PSAt celkový PSA
PTH  parathormon, parathyrin
SCCA antigen skvamózních buněk
SCLC malobuněčný karcinom plic
TG tyreoglobulin
TK tymidinkinaza
TPA tkáňový polypetidový antigen
TPS specifický TPA
VMK kyselina vanilmandlová

 



obsah čísla 26 ročník 2003





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek