Cílem této organizace bylo zlepšit péči o nemocné zhoubnými nádory a současně umožnit výzkumnou práci v tomto oboru medicíny. Prvořadým úkolem se proto stalo vybudování speciálního ústavu, ve kterém by byli nemocní rakovinou ošetřeni a léčeni a ve kterém by se velká pozornost věnovala badatelské práci. Místo ani stavební pozemek nebyly vybrány náhodou. Za sídlo „Domu útěchy“, který se měl stát prvním protirakovinným centrem v republice, zvolil spolek Brno - město s řadou vysokých škol včetně lékařské fakulty a rovněž s několika velkými nemocnicemi. Pozemek na Žlutém kopci pak bezprostředně sousedil s chirurgickým pavilonem zemské nemocnice, kde jako primář působil sám zakladatel Jaroslav Bakeš. Velkou oporou a zárukou pro spolek bylo porozumění prezidenta republiky T. G. Masaryka. Ten hned v červnu 1928 MUDr. Bakeše přijal, nechal se o záměrech podrobně informovat a věnoval vybudování protirakovinného centra 2,5 milionu korun. Většími částkami se vzápětí připojily banky, průmyslové podniky i jiné instituce, a tak už koncem roku 1932 měl spolek k dispozici tolik financí, že mohla být zahájena stavba. Stalo se tak v roce 1933. Projekt vypracovali profesor České vysoké školy technické Ing. arch. Vladimír Fischer a Ing. arch. Bedřich Rozehnal. Ústav s názvem Masarykova léčebna „Dům útěchy“ byl slavnostně otevřen 13. ledna 1935 a provoz byl zahájen o týden později - 21. ledna. MUDr. Bakeš se bohužel této chvíle nedožil. Nečekaně zemřel v roce 1930. Ve své poslední vůli ustanovil spolek „Dům útěchy“ svým hlavním dědicem a založil fond k vědeckému výzkumu zhoubných nádorů s vkladem 1,5 milionu korun. Primářem klinické části se stal profesor MUDr. Richard Werner, bývalý ředitel rakovinného ústavu v Heidelbergu. Úkoly nového klinického pracoviště popsal následovně: „Oddělení klinické má v ústavě, určeném bádání a léčení zhoubných nádorů, dvojí úkol. Především musí pacienty zhoubným nádorem trpící a pacienty, u kterých jest podezření na onemocnění rakovinou, vyšetřiti všemi metodami a pomůckami, které věda má k disposici, a pak pacienty, u kterých byl nádor zjištěn, podrobiti nejlepšímu a nejspolehlivějšímu způsobu léčby. Mimo to musí oddělení klinické pracovati a bádati na zdokonalení včasné diagnosy i therapie zhoubných nádorů a hledati nové, úspěšnější cesty...“ Vedoucím laboratorní části ústavu byl jmenován biochemik profesor RNDr. Vladimír Morávek z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V knize „Masarykova léčebna ‚Dům útěchy’ v Brně“ na začátky činnosti laboratoří vzpomíná: „Všechny laboratoře jsou zařízené pohyblivou aparaturou, hodně všeobecnou, aby se mohly snadno přizpůsobiti nejrůznějším pracovním problémům a metodám. Ze základních strojů byly zakoupeny, v kvalitě pokud možno nejlepší, thermostaty, sušárny, extraktéry, lednička, analytické váhy a mikrováhy, centrifugy, lis a dokonalé mikroskopické, mikromanipulační a fotografické zařízení. Právě tak i chemikálie a skol byly vybrány v kvalitě, která jest nezbytná k pracím, za něž nutno vzíti vždy plnou záruku. Speciální chemikálie a originální skleněné přístroje byly zakoupeny, jen pokud jsou nutné ke studiím, které jsou již delší dobu v chodu a mají se v těchto laboratořích dokončiti. Velmi obtížné jest uvésti v chod kulturu tkání. K osvojení technických detailů byla podniknuta studijní cesta do laboratoří Dr. Alberta Fischera v Kodani, jehož pracovní methody budou sem přeneseny...“ Jen pro zajímavost: Klinická část „Domu útěchy“ tehdy zahrnovala především rozsáhlou ambulanci, diagnostické a terapeutické oddělení se zvláštním radiologickým sektorem, operační trakt se speciálním radiologickým oddělením, radiové lázně a samozřejmě tam byla rozsáhlá lůžková část. Pokoje pro nemocné byly záměrně menší s malým počtem postelí kvůli pacientům, kteří byli v ústavu delší dobu a potřebovali klid. Chloubou ústavu pak byla knihovna, pořízená odkazem prim. MUDr. Bakeše, která byla pečlivě doplňována. Její hlavní součástí bylo 18 světových časopisů věnovaných onkologii. Ústav postupně rozšiřoval kapacitu i spektrum služeb pro nemocné s maligními procesy. Několikrát došlo ke změně názvu tohoto zdravotnického zařízení: byl to Masarykův radioléčebný ústav, Radioléčebný ústav, KÚNZ - Onkologický ústav, Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie a Institut medicínského výzkumu. Od 1. ledna 1991, po zrušení Institutu medicínského výzkumu, se ústav po mnoha letech stal opět samostatnou jednotkou a od téhož data nese pracoviště název Masarykův onkologický ústav. Za dobu své existence se ústav stal jedinečným specializovaným onkologickým centrem svého druhu v celé České republice. V současné době je to prakticky jediné pracoviště u nás, které odpovídá mezinárodním parametrům onkologického centra (comprehensive cancer center), kde je tedy možno poskytovat onkologicky nemocným komplexní onkologickou péči od prevence a diagnostiky přes operační léčbu až po ozařování a léčbu protinádorovými preparáty (cytostatiky) pod jednou střechou. Také je zde vhodně provázána diagnosticko-léčebná činnost s činností vědeckovýzkumnou a školicí. Onkologické informační centrum MOÚ, Brno
|