V důsledku toho je o něm k dispozici nejvíce údajů typu „evidence based medicine” ze všech blokátorů AT1 receptorů. Čtyřmi největšími studiemi byly studie LIFE, OPTIMAAL, ELITE A RENAAL. Na základě pozitivních výsledků těchto studií byl dosud losartan v monoterapii i v kombinaci s hydrochlorothiazidem předepsán nejméně dvanácti milionům nemocných na celém světě.
Překvapivé výsledky přinesla zejména studie LIFE, která prokázala, že nová léková třída vedla k příznivějšímu ovlivnění kardiovaskulární morbidity a mortality než již ověřená léčba v podobě beta-blokátoru atenololu. Do studie bylo zařazeno 9193 pacientů ve věku 55 - 80 let s krevním tlakem vyšším než 160/95 mm Hg a hypertrofií levé srdeční komory, kteří byli sledováni po dobu čtyř let.
Výsledky ukázaly významný rozdíl v poklesu incidence kardiovaskulárních a zejména cévních mozkových příhod. Velmi důležité výsledky přinesla analýza podskupiny diabetiků. Léčba losartanem dokonce vedla k poklesu nově vzniklých případů diabetu mellitu.
První dílčí studie (LIFE Substudy, Lindholm L. H. a spol., Lancet 2002) se zaměřila na výsledky léčby u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2), kterých bylo do základní studie LIFE zahrnuto 1195. Z nich bylo léčeno 586 losartanem a 609 atenololem. V obou skupinách byli pacienti léčeni inzulinem (16 %) a perorálními antidiabetiky (44 %). Losartan ve srovnání s atenololem významně snížil riziko primárního výsledného ukazatele o 24,5 %, kardiovaskulární mortality o 36,6 %, riziko CMP o 21,2 % a celková mortalita poklesla o 38,7 %. Nebyl nalezen rozdíl mezi hodnotami glykemie nalačno (9,47 mmol/l) a v koncentracích lipoproteinů. Naproti tomu se účinkem losartanu významně zmenšila hypertrofie levé komory srdeční o 8 %, kdežto po léčbě atenololem jen o 0,6 %
(P < 0,0001). Albuminurie se vyskytla ve skupině losartanu v 7 % případů, významně méně často než ve skupině atenololu (13 % případů, P < 0,002). Léčbu přerušilo ve skupině losartanu méně pacientů (0,3 %) než ve skupině atenololu (2 %).
Druhá dílčí studie (LIFE Substudy, Lindholm L. H. a spol., J Hypertens 2002) sledovala výskyt nového onemocnění DM 2. typu, ke kterému došlo během celé doby trvání základní studie LIFE. Nově se vyskytl DM 2. typu ve skupině léčené losartanem u 242 pacientů (tj. u 13 pacientů na 1000 osob za rok), ve skupině léčené atenololem u 320 pacientů (tj. u 17,5 pacienta na 1000 osob za rok)
(P < 0,001).
Třetí dílčí studie (LIFE Substudy, Kjeldsen S. E. a spol., JAMA 2002) se zaměřila na skupinu pacientů se systolic-kou hypertenzí (174/ 83 mm Hg) a hypertrofií levé komory srdeční. Obě látky, losartan a i atenolol, snížily srovnatelným způsobem krevní tlak - systolický o 28 mm Hg, diastolický o 9 mm Hg. Významný rozdíl však byl zaznamenán v poklesu primárního cílového ukazatele ve prospěch losartanu o 25 % (25 proti 34 případům na 1000 osob), kardiovaskulární mortality o 46 % (8,7 proti 16,9 případům na 1000 osob), cévních mozkových příhod o 40 % (10,6 proti 18,9 případů na 1000 osob), nově vzniklého DM2 (12,6 proti 20,1 případů na 1000 osob). Losartan ve srovnání s atenololem zmenšil významně více hypertrofii levé komory srdeční (P < 0,001).
Lze shrnout, že při srovnatelném snížení krevního tlaku přináší léčba losartanem oproti léčbě atenololem vysoce významné snížení rizika kardiovaskulárních komplikací, mikroalbuminurie, zmenšení hypertorfie levé komory srdeční a snížení rizika nově vzniklého DM2.
Pokud jde o mezinárodně schválené indikace AT1-blokátorů/losartanu, jsou na základě jednoznačně prokázaných závěrů (evidence A) v doporučeních Americké diabetologické společnosti (ADA), v rámci Evropské unie i v doporučeních FDA uvedeny následující:
- diabetes mellitus 2. typu s (mikro)albuminurií s hypertenzí nebo i bez ní
- prevence cévních mozkových příhod u hypertenze + hypertrofie levé komory u pacientů starších než 55 let
- u diabetu 1. typu s (mikro)albuminurií se preferují inhibitory ACE, nicméně při intoleranci je možná záměna jedné třídy za druhou.
Ve společných Doporučeních Evropské společnosti pro hypertenzi (ESH) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) z dubna letošního roku (2003) jsou blokátory AT1 receptorů přiřazeny ke čtyřem základním skupinám pro monoterapii hypertenze - diuretikům, beta-blokátorům, blokátorům kalciových kanálů a inhibitorům ACE. Léčbu hypertenze tak lze zahájit jednou z 5 základních tříd antihypertenziv, a tedy i blokátory receptorů AT1 pro angiotenzin II (losartan). Indikace pro terapii hypertenze jsou uvedeny níže. Předpokládá se, že k obdobnému rozšíření dojde i v připravovaných doporučeních České společnosti pro hypertenzi.
Zahájení farmakoterapie blokátory AT1 receptorů pro angiotenzin II je doporučeno především u pacientů s hypertenzí a dalšími charakteristikami:
• diabetes mellitus 2. typu s diabetickou nefropatií (mikroalbuminurie, proteinurie)
• hypertrofie levé komory srdeční
• intolerance inhibitorů ACE (např. kašel)
• kombinační léčba u těžších forem
hypertenze.
Potenciální klinické indikace AT-1blokátorů/ losartanu jsou:
• hypertenze + porušená glukózová tolerance (metabolický syndrom)
• hypertenze + výskyt diabetu v rodině
• hypertenze + cerebrovaskulární insuficience.
Díky preskripčnímu uvolnění blokátorů receptorů AT1 pro angiotenzin II (losartan) od 1. července 2003 se tak dostávají do širšího užití v praxi moderní a účinná antihypertenziva s vynikající snášenlivostí, která vede minimální procento pacientů k přerušení léčby, a lze tedy očekávat úspěšnější dlouhodobou léčbu hypertenze.

III. interní klinika 1. LF UK
a VFN, Praha