Pavla Hodková je maminkou Matěje Saudka, synka Jana Saudka. Matěj se narodil 18. února 2007. Pavla je zástupkyní šéfredaktora časopisu Harper’s Bazar. S Janem Saudkem žijí pod jednou střechou. Jan je rád, že žije v domě se čtyřmi dětmi, z nichž tři jsou jeho vnuci. O vnucích říká: „Jsou sliční. Matěj není tak hezký, ale je čilý, dobře jí a je veselý. Matěj je strýc mých vnuků, dětí mé dcery. Mám potomky ve třech generacích, ale nevídal jsem nikoho z nich denně, jako teď můžu sledovat Matěje. Asistoval jsem u jeho porodu, stříhal pupeční šňůru... A jsem rád, že pracuju a že dokážu celou tu rodinu, která se mnou žije v jednom domě, uživit i šatit.“
Jan Saudek mi vypráví, že se mu letos narodil ještě jeden syn, jsou mu teď dva měsíce, maminka se jmenuje Petra a je třicet pět let stará. Otěhotněla na druhý pokus, ač sama předpokládala, že bude potřeba padesáti dvou koncepcí.
A hned se objevilo několik dalších žen, které by taky chtěly mít s Janem děťátko. „Copak jsem nějaký obecní kozel?“ říká k tomu Jan.
Dovolím si - sám jako starý muž a taky otec malého kluka - naznačit nepříliš zdvořile jistý problém. „Je to bezohledné, ale pro muže skvělé,“ odtuší Jan Saudek.
Fotograf český v současné době maluje a píše román. Ve svých sedmdesáti dvou letech se chová jako mladík. Je moudrý jako stařec a pružný jako mladý muž. Do ateliéru přichází Pavla se synkem Matějem. Devítiměsíční klučík se na tátu směje a nadšeně po něm natahuje ručičky. Jan jej vezme do náruče, pouští taneční hudbu a tančí se synkem po ateliéru. Snad quickstep, možná slowfox, nepoznám to. Ale jeho taneční kroky jsou plynulé a jisté. Je to taneční mistr. Pak se synkem v náručí tančí maminka. V jednu chvíli se zastaví a na místě udělá několik piruet. Druhý den jsem se Pavly zeptal, zda s tančí Janem: „Kdysi jsme to zkusili, ale nejde nám to spolu,“ poněkud mě překvapí její odpověď, protože oba mi přišli jako mistři tance.
„Na Pavle si cením odhodlání pracovat a její silnou vůli,“ řekl mi Jan. Druhý den se při rozhovoru s Pavlou chci dozvědět, jak je to v opačném gardu...
Všimli jste si, milí čtenáři, že Jan Saudek s oblibou obléká červené košile? Ženy mu je dávají darem. Tuší, že červených už dostal dvanáct, ale ne všechny odstíny má rád. Nejraději rumělku. V šatníku předpokládá sumu sto šedesáti košil, jež dostal darem. „Mnohé z nich jsou ještě zabaleny v celofánu...“ Na ženách si mimo jiné cení jejich pořádnosti. Mnohé z nich ale po sobě neumyjí ani hrnky. Přespí-li některá a nevšimne si vysavače, hodnotí to Jan záporně.
Poprosím, zda bych mohl Jana Saudka, Pavlu a Matěje vyfotografovat. Sám to považuju za drzost. Jan rozsvítí v ateliéru své reflektory, na mou prosbu postaví křeslo zpodobňující ženské nohy před legendární stěnu a aranžuje skupinku. Nikon už mi cvaká v ruce sám. Jan i Pavla profesionálně pózují, Matýsek se snaží taky. Během minutky stodesetkrát mačkám spoušť. Za dvě hodiny si fotografie prohlížím v počítači. Přijde mi, jako by je fotil Jan Saudek sám.
Jan Saudek mě obdarovává svou novou knihou Národní divadlo a na titulní straně si ze mě udělá legraci: „Kolegovi LH...“ Do druhé knihy - nádherné tříkilogramové publikace Jan Saudek fotograf český, vydané nakladatelstvím Slovart, vpisuje kaligrafickým písmem pérem a tuší: „...LH s vděčností a obdivem...“ Asi si nedělá srandu, zřejmě má na mysli babyboxy. Na věnování si dal opravdu záležet, doplnil je kresbičkou. Milí čtenáři, kdybyste si chtěli dopřát stejnou radost, jakou mám při prohlížení knihy já, není nic snazšího. Klikněte na www.slovart.cz, oni vám tu knihu obratem pošlou.
Dlužím ještě vysvětlit své seznámení s fotografem. Jan Saudek věnoval babyboxům fotografii Láska. Jsou z ní vytvořeny billboardy, plakátky i letáky projektu babyboxy. A připsal na fotografii slogan: Pamatuj, každý život je něco neopakovatelného.

Na druhý den navštívím Pavlu Hodkovou v její pracovně v redakci časopisu Harper’s Bazar. Kromě tradičních redakčních rekvizit je místnost zaplněná dětskou postýlkou, chodítky, hračkami, dětskými lahvemi a výživami. Matěj je zrovna na procházce s chůvou. Ptám se na to, co mě samotného nejvíc zajímá - proč některé mladé ženy navazují vztah se starým mužem. (Protože já jím jsem taky.) „Hledají v něm otce. A chtějí o někoho pečovat,“ dovídám se. Leč Pavla Saudková tatínka má. S Janem Saudkem se zná tři a půl roku.
Pak se chci dozvědět, čím je Jan pro ženy přitažlivý. „Svou popularitou. Má charizma. Je okouzlující, výřečný. Říká ženám hezké lži, které chtějí slyšet, které je potěší,“ potvrzuje mi Pavla to, co tuším.
Pavla a Jan si vykají. „Skoro vždycky...“ dovídám se. „A říká vám Micinko?“ ujišťuju se. „To je jen jedno z mnoha jmen, která pro mě má,“ vysvětluje mi Pavla.
Do dveří vstoupí chůva, nese Matýska. Mají se jistě rádi. Maminka Pavla jej vezme do náruče, svlékne a kojí. Matěj chodí s Pavlou do práce od 26. února, tedy od svých sedmi dní. Ptám se, jestli se Jan Saudek umí o klučíka postarat. „Jeníček je první asistent. Pomáhá při koupání, oblékání i krmení. Chodí s Matějem a se mnou na procházky. Jen při odsávání nosu odchází,“ dovídám se podrobnosti z rodinného života u Saudků.
Pak se Pavly ptám, jak je možné, že je Jan tak mladistvý: „Strach ze stáří...“ Tak to máme oba stejný strach, pomyslím si. Pavla se Janova stáří neobává: „Můžu zemřít dřív než on...“
Při odchodu se zeptám: „Nevadí vám jiné ženy kolem Jana Saudka?“ Pavla se usměje, vlastně nic neřekne, ale chce mi říct, že nevadí. Udělám nevěřícné gesto a naznačím otázku ještě jednou. „A co mám dělat..?  směje se Pavla už docela vesele.