Patří mezi nejčastější sexuálně přenosná onemocnění a vyskytují se na celém světě. V posledních letech došlo k významnému zdokonalení diagnostických metod, které umožňují rozšířit záchyt těchto onemocnění za podmínky správně provedených odběrů. Diagnostika i léčba chlamydióz jsou finančně velmi nákladné. Proto se vzhledem k jejich značnému rozšíření stávají významným celospolečenským problémem.

Chlamydia trachomatis je řazena ke gramnegativním bakteriím. Je pro ni typický intracelulární parazitismus. Chlamydie totiž nejsou schopné produkovat vlastní ATP, proto využívají ATP hostitelské buňky (energetický parazitismus). Chlamydie mají zcela specifický vývojový cyklus. Infekce hostitelské buňky vzniká po receptorem zprostředkované endocytóze infekčního elementárního tělíska, které se ve fagozomu (endozomu) mění v intenzivně se množící retikulární tělísko. Intracelulárně probíhající rozmnožovací cyklus končí (cca po 72 hodinách) rozpadem hostitelské buňky a uvolněním velkého množství elementárních tělísek, která mohou infikovat další buňky. Záludná je forma perzistentní infekce, při které hostitelská buňka nezaniká a může stále uvolňovat infekční elementární tělíska.
Perzistentní forma infekce se může rozvinout mimo jiné i po nevhodně volené antibiotické léčbě.
V rozvinutých zemích je původcem urogenitálních zánětů Chlamydia trachomatis v sérotypech D-K. Může ale napadat i spojivky, dýchací cesty, klouby a další orgány. Přenáší se výhradně přímým kontaktem včetně pohlavního styku. Nejvyšší výskyt chlamydiových infekcí je popisován ve věkové skupině 15 - 30 let bez rozdílu pohlaví. Pro sexuální přenos je podstatné, že chlamydie jsou schopné adherovat na spermie a pronikat do nich. Po sexuálním styku se tak velmi rychle dostávají do horních partií genitálního traktu ženy. Inkubační doba se pohybuje v řádu týdnů, akutní infekce však často probíhají inaparentně.
Infekce Chlamydia trachomatis (sérotypy D - K) může mít nejrůznější klinické formy. U mužů vyvolává uretritidy, epididymitidy, orchitidy, prostatitidy, proktitidy, proktokolitidy, konjunktivitidy, reaktivní artritidy a Reiterův syndrom (kombinace konjuktivitidy, uretritidy a artritidy). U žen jsou to uretritidy, cervicitidy, endometritidy, bartolinitidy, salpingo-ooforitidy, chronické záněty v malé pánvi (PID), periapendicitidy, perihepatitidy (Fitz-Hugh-Curtisův syndrom), proktitidy, proktokolitidy, konjunktivitidy, reaktivní artritidy a Reiterův syndrom. Chlamydiová infekce u těhotných může přispět k vyvolání předčasného porodu a je rizikovým faktorem pro narození dítěte s nízkou porodní vahou.
Záludnost chlamydiových infekcí spočívá v tom, že mohou velmi dlouho probíhat s minimální symptomatologií. Pro chronický zánět způsobený chlamydiemi je charakteristická fibroprodukce.
Imunopatologická problematika chlamydiových infekcí je velmi komplikovaná a je v ní dosud mnoho nejasného. Chlamydie mohou výrazně modifikovat nespecifickou i specifickou imunitní reakci hostitelského organismu. Užívají také různé mechanismy, které jim umožňují uniknout obranným reakcím hostitele. Imunita proti Chlamydia trachomatis je zprostředkována hlavně Th1 lymfocyty, podobně jako u jiných intracelulárních infekcí. Pro Th1 lymfocyty je typická produkce INF-, kterému je připisován klíčový význam v obraně proti chlamydiím. INF- aktivuje infikované i neinfikované mikrofágy a stimuluje hostitelskou buňku k supresi množení chlamydií. Na úrovni tvorby INF- patrně závisí i přechod infekce do stavu perzistence, který podmiňuje chronicitu procesu. Do obranného procesu se ale zapojují i další složky imunitního systému na různých úrovních, které se navzájem ovlivňují. Konečný výsledek tohoto komplexního dynamického procesu je podmíněn jak vlastnostmi parazita, tak aktuálním stavem hostitelského organismu (Toršová, 2004).
Jako metoda volby je v současné době doporučován přímý průkaz antigenu chlamydií (imunofluorescencí) nebo jejich nukleových kyselin (polymerázová řetězová reakce PCR nebo ligázová řetězová reakce LCP). Podmínkou úspěšné diagnostiky jsou správně provedené odběry, které zachytí buňky infikované intracelulárním parazitem (např. stěry z děložního hrdla nebo z močové trubice) (Toršová, 2004, Förstl, 2006).
Pro eliminaci chlamydií je zásadně důležité, aby použitá antibiotika pronikala v dostatečné koncentraci k množícím se chlamydiím - tedy intracelulárně - do endozomu.
K léčbě jsou přednostně doporučována makrolidová antibiotika (v první řadě azitromycin) v různých režimech podle lokalizace a závažnosti infekce. Další doporučovaná antibiotika jsou ze skupiny chinolonů a tetracyklinů (přednostně ofloxacin a doxycyklin). Nezbytné je vždy léčení sexuálních partnerů. Speciální přístup vyžaduje léčba těhotných a novorozenců (Toršová, 2004, Förstl, 2006).
Ani nejmodernější antibiotika však nezaručují stoprocentní úspěšnost léčby vzhledem ke složitosti imunopatologie chlamydióz a vzhledem k jejich narůstajícím rezistencím na antibiotika. Efektivitu antibiotické léčby může zvýšit vhodná podpůrná léčba. Velmi dobré výsledky jsou popisovány při užívání přípravku systémové enzymoterapie Wobenzym současně s antibiotiky. Podávání Wobenzymu je obvykle doporučováno po dobu 3 týdnů v dávce 15 dražé/den. Podávání se zahajuje současně s užíváním antibiotika a pokračuje i po jeho ukončení.
První zmínky o zlepšení penetrace antibiotik, ale i jiných léků, při současném podávání s proteolytickými enzymy (trypsin, bromelain) lze nalézt již od 60. let (Bodi, 1966, Luerti, 1978). Od počátku 90. let se objevují práce, které v této indikaci využívají kombinované enzymové přípravky. Dittmar (1992) prokázal rychlejší vyléčení u pacientek s adnexitidou při kombinaci antibiotika s Wobenzymem.
Suchich (1997) ve své práci popsal významné zvýšení efektivity antibiotické léčby chronických urogenitálních chlamydióz s projevy zánětu a/nebo neplodností při současném užití kombinace doxycyklinu a ofloxacinu s enzymoterapií (Wobenzym drg. p.o. nebo chymotrypsin inj. i.m.) (ATB 61,2 % vyléčených vs. ATB + Wobenzym nebo chymotrypsin více než 90 % vyléčených). Diagnostika chlamydií, stejně jako úspěšnost eliminace byla potvrzena vyšetřením PCR. Významné bylo i to, že žádný z vyléčených pacientů neprodělal recidivu onemocnění v následujících 3 měsících. Suchich navíc prokázal u pacientů léčených kombinací antibiotik a Wobenzymu normalizaci původně patologických hodnot při vyšetření interferonů.
Förstl (2006) publikoval obdobné výsledky při léčbě akutních chlamydióz. Porovnával efekt léčby samotným azitromycinem a léčby kombinací azitromycinu s Wobenzymem. (AZT 56,25 % vyléčených vs. AZT + Wobenzym 81,25 % vyléčených). Diagnostika chlamydiové infekce byla provedena přímým průkazem antigenu komerční imunofluorescenční metodou, stejně jako kontrolní vyšetření za 4 týdny po ukončení léčby.
Možnost využití enzymoterapie v léčbě chlamydióz zmiňuje také Bartoníčková (2003).
Jak si vysvětlit tento příznivý účinek systémové enzymoterapie? Rozhodně se zde může uplatňovat výše zmiňovaný efekt vehikula - podpora průniku současně podávaných antibiotik do tkání. Neméně důležitý je imunomodulační efekt systémové enzymoterapie, který může významně ovlivnit reakci hostitelského organismu na infekci chlamydiemi (např. stimulace fagocytární a cytotoxické aktivity některých buněk imunitního systému, optimalizace produkce některých cytokinů atd.).
Je možné zvažovat i zásah na úrovni adhezních molekul vzhledem k tomu, že průnik chlamydie do buňky je podmíněn receptorem zprostředkovanou endocytózou.
V neposlední řadě musíme zahrnout i známé účinky fibrinolytické, příznivé ovlivnění mikrocirkulace, antiedematózní působení a celkový zánět optimalizující efekt systémové enzymoterapie.
Výsledky výše uvedených prací tedy ukazují, že podpůrnou léčbu Wobenzymem lze využít jako faktor významně zvyšující efekt antibiotické terapie chlamydióz.

MUDr. Marta Honzíková