Střípky historie Dodnes žije v Mexiku zhruba 5 milionů čistokrevných indiánů. Jádrem historie jsou významné indiánské kultury - Olmekové (1200 př.n.l. - 200 n.l.), Mayové (1200 př.n.l. - 1400 n.l.) s centrem na poloostrově Yucatán, Zapotékové a jejich nástupci Mixtékové (900 př.n.l. - 1500 n.l.) v dnešním státě Oaxaca, Toltékové (950 - 1300) a Aztékové (1345 - 1521). Španělská koloniální nadvláda nepřinesla nic pozitivního a byla v krvavé revoluci let 1810 - 1821, zahájené otcem Miguelem Hidalgem a dále vedené knězem José Mário Morelem, nahrazena místní správou. Ta se zmítala v bojích mezi liberály a konzervativci. Toho využily Spojené státy americké a v roce 1848 připravily Mexiko o polovinu území (dnes 12 států USA). Za zakladatele moderního mexického státu je považován oaxacký guvernér a později prezident, zapotécký indián Benito Juarez, který vládl 4 roky po popravě Francouzi dosazeného rakouského arcivévody Maxmiliána v roce 1867. Provedl pozemkovou reformu a jako správný absolvent církevní školy omezil práva církve. Bohatství země vedlo k dalšímu prohlubování rozdílů, které dospělo k nové krvavé revoluci v letech 1910-17. Z ní jsou známa dvě legendární jména. Proti diktátorovi Porfiriu Diazovi vystoupil na jihu země v čele drobných rolníků Emiliano Zapata. Pro rolníky jistě znělo skvěle jeho heslo „Tierra y Libertad“ (Země a svoboda), pro romantiky je lepší druhý citát - Je lépe zemřít vstoje, než žít na kolenou. Na severu vedl boj legendární zbojník Pancho Villa. Oba národní hrdinové byli nakonec úkladně zavražděni, ale pozemková reforma udělala krok směrem ke spravedlnosti. Z revoluce, která stála na 2 miliony životů, samozřejmě nejvíce vytěžili jiní. Strana PRI (Partido Revolucinario Institucional) získala vládu a v demokratických volbách vyhrávala až do roku 2000. Střípky z kuchyně Mexická kuchyně je u nás vyhlášená. Místní restaurace to však ve většině nepotvrzují. Jídlo je v podstatě bez chuti, než přidáte některou z ostrých omáček, a pak už má chuť univerzální. Opravdové lahůdky najdete u stánků. V centrálním Mexiku můžete posnídat tamale - směs masa a rýže nebo ovoce a rýže vařené v obalu kukuřičného klasu. Dokonalým nápojem k této snídani je atole - nápoj z kakaa a kukuřice. V indiánských vesnicích je atrakcí pro místní i cizince vaření v hliněných hrncích u silnic. Romantika sice na igelitových ubrusech vedle boxu Coca-coly trpí, ale chutě jsou rozmanité a pro odvážné se nabízí skvělá polévka z hovězí míchy. Přímořské oblasti se pyšní různými úpravami plodů moře a ryb na grilu. Ovocné saláty a všudypřítomné „aqua de“ - směs vody a čerstvé ovocné šťávy - jsou velmi osvěžující. Na rozpálených plátech lze péci nejen kukuřičné placky, ale třeba i lahodné mladé listy opuncie. Pasta z avokáda, cibule, rajčat a koření se jmenuje quacamole. V celém Mexiku se pěstuje agáve. Z agáve sisalové se používají vlákna na výrobu technických tkanin a látek. Jiné se používají na výrobu tequily či mezcalu. Výrobní proces obou je podobný. Trs agáve se zbaví listů a kořenů a ponechá se jen srdce, které se rozemele a nechá zkvasit. Při výrobě mezcalu, který je doma ve státě Oaxaca, se agávová srdce před mletím ještě zauzují v předehřátých jamách přikrytých drny. Mezi listy se loví červi, kteří pak k potěše turistů plavou na dně lahví mezcalu. Vytneme-li centrální výhonek rostliny, ve vzniklé ráně se hromadí šťáva, která po krátkém prokvašení vytvoří osvěžující nápoj pulche. Dříve byl v hlavním městě tak oblíbený, že speciální železnice sotva stačila vozit údajné afrodisiakum z oblasti Teotihuacanu. Střípky z metropole Vstupní bránou země je mezinárodní letiště v Mexico City. K první stanici metra lze dojít pěšky, ale ani místní taxi nejsou předražená. Skoro kamkoli se lze dostat sítí levných dálkových autobusů. Samotné Mexico City vzniklo v plochém údolí 2255 m n.m. na ruinách aztéckého hlavního města Tenochtitlánu. To stálo uprostřed jezera na ostrově. Pro dobyvatele a dobrodruha Hernána Cortése hrála náhodná časová shoda pověstí s jeho příchodem v roce 1519, a tak jej vládce Montezuma pokládal za ztělesnění vracejícího se opeřeného hada Quetzalcoatla, nejvýznamnějšího z bohů aztéckého pantheonu, a zahrnul jej dary. Ten se mu za to odvděčil úplným vyhlazením Aztéků v roce 1521. Co pravdy je na historkách o krvavých náboženských obřadech místních kultur, je otázkou. Kosterní zbytky množstvím neodpovídají pověstem Španělů, a tak je možné, že jsou upraveny k ospravedlnění rozsáhlých loupežných vražd. Jistě však i indiánské říše měly své nedobrovolné vazaly, kteří se přidali na stranu dobyvatelů, i své zrádce. Mezi ty je často počítána i Cortézova otrokyně a následně milenka Malinche. Stejně jako v celé Střední a Jižní Americe pak hrstky dobrodruhů ve jménu krále a katolické církve zabíjely, kradly a ničily vše. Co nezmohl meč, zdolaly nové nemoci. Jezero kolem Tenochtitlánu částečně vyschlo a částečně bylo zasypáno. Dodnes je na jeho dně možno nalézt mnoho krásných artefaktů z původního osídlení. Mexico City je 23milionovým pulzujícím velkoměstem s dokonalou sítí metra (12 tras), prefabrikovanými chudinskými čtvrtěmi i krásnými koloniálními stavbami. Aut je ve městě tolik, že jsou direktivně vpouštěna do ulic podle posledního čísla značky. V centru je obrovské náměstí Plaza de la Constitutión (Zócalo). Na něm stojí katedrála Metropolitana z roku 1572, která je největším kostelem Latinské Ameriky, a vedle ní muzeum Tenochtitlánu Templo Mayor. V prezidentském paláci je možno spatřit mexickou historii na monumentálních freskách Diega Rivery. Od Zócala se lze vydat po třídě Tacuba k parku Alameda. Nad parkem se tyčí první mexický mrakodrap Torre Latino Americana, který z nejvyššího 42. poschodí nabízí nádherný výhled na celou metropoli. Krom terária a akvária je nyní neobydlený. Po třídě Lazaro Cardenas dojdeme na Plaza Garibaldi, kam večer jezdí Mexičané najímat hudebníky pro fiesty i dostaveníčka. Náměstí je vyzdobeno sochami slavných mariachis, bohužel však u jejich nohou se hemží švábi. Od Alamedy k zámku Chapultepec vede Paseo de la Reforma, víceproudá třída s četnými památníky. Nejvýznamnějším muzeem města je Museo National de Antropologia. Do moderní budovy architekta Pedra Ramíreze Vasqueze jsou z celé země svezeny úžasné památky. Vchod do areálu chrání obrovská socha boha deště Tlaloka ze 4. století př.n.l. Hlavnímu sálu vévodí velký kamenný kotouč aztéckého kalendáře. Najdeme i jednu z hrozivých bohyní Aztéků Coatlicue s hadí hlavou a náhrdelníkem z lidských srdcí a rukou. V dalších místnostech pak dominuje třeba zrekonstruovaný chrám opeřeného hada, ten se opakuje v různých variantách v mnoha místních kulturách. Quetzalcoátl se v mayské kultuře objevuje jako Kukulcán a Toltékové jej ztotožňují s válečníkem Topiltzinem, který odešel kolem roku 1000 po rozbrojích se soukmenovci z Tuly do Chichen Itzá. Fascinující jsou freskami zdobené hrobky z Monte Albán, které zde jsou volně k shlédnutí. K vidění je i unikátní míč na pelotu. V přilehlé zahradě je provozován zajímavý rituál Voladores de Papanta - za zvuku píšťaly se muži zavěšení na pomalu se odvíjejících lanech spouštějí v 26 otáčkách z 30metrového sloupu po vzoru starých slavností na oslavu úrody. Mezi královským hradem Chapultepec a muzeem se nachází, jako připomínka úspěchu v odchovu pandy velké, světoznámá zoologická zahrada s volným vstupem. Poslední zbytky jezera lze vidět na jižním předměstí ve čtvrti Xochimilco. Tato od roku 1987 technická památka UNESCO vychází z plovoucích rohoží s navršenou hlínou, na kterých indiáni pěstovali květiny. Dnes však již zahrady zapustily kořeny, a tak za nemalý obnos plujete v pestrobarevných loďkách po neuvěřitelně kalné vodě kanálů, vytrvale pobízeni k naslouchání slavným muzikantům mariachis a nákupu jídla či květin z jiných lodí. Zhruba 40 km severovýchodně od Mexiko City je obrovské předaztécké centrum Teotihuacán. V době rozkvětu mělo, stejně jako Tonochtitlán, kolem 200 000 obyvatel. Dominují mu 64,5 m vysoká pyramida Slunce s hranou 221 m, postavená z 3,5 miliónu tun cihel, a menší 45 m vysoká pyramida Měsíce. Od chrámu Quetzalcoatla k pyramidám vede Calzada de los Muertos (Cesta mrtvých), lemovaná malými chrámy. Pyramidy jsou stupňovité. Každá nová osidlovací vlna indiánů nahrnula na předchozí pyramidu hlínu a na ní postavila novou. A tak mají několik vrstev včetně soch. Pyramidy zde neslouží jako hrobky, ale jako podstavce chrámů. Nádherné fresky papoušků a motýlů skrývá interiér Palatio del Quetzalpapalotl. Střípky z cesty na jih Východně od hlavního města je nádherné koloniální město Puebla de Los Angeles. Po cestě před ním je vpravo nenápadný kopec na vrcholu s kostelem Nuestra Seňora de los Remedios. Ten kopec je neodhalená největší pyramida na světě, kdysi centrum chrámového města Cholula. Množství kostelů Puebly a zdi pokryté dlaždičkami azulejos jí dodávají lesk, četné obchůdky s barevnou keramikou talavera krásu. Místní růžencová kaple Capila del Rosario v kostele Santa Domingo je místními považována za jeden z divů světa pro svou bohatou štukovou výzdobu. V tomto městě vznikla zajímavá omáčka z kakaa a asi 30 druhů koření mole. Dále směrem na jih se přes rozsáhlou vrchovinu s kaktusovými rezervacemi dostaneme do hor Sierra Madre del Sur. Hlavní město stejnojmenného státu Oaxaca, založené v roce 1529 v údolí 1500 m n.m., má nejen nádherné historické centrum s krásným klášterem v typickém mexickém barokním stylu Santo Domingo se snad nejkrásnější vnitřní výzdobou v Mexiku, klášterní kaktusovou zahradou, ale především fascinující okolí. Na uměle vytvořené plošině 200 krát 300 m z vrcholku kopce nad městem se nachází 2500 let staré zapotécké kulturní centrum Monte Albán. Centrální plocha je vroubena menšími pyramidami. Pod nimi se skrývají bohatě freskami zdobené náhrobky z doby mixtécké. Nevyloupený poklad jedné z nich je vystaven v klášterním muzeu. Najdeme zde charakteristické hřiště na pelotu a observatoř, která svou kompozicí odpovídající různým astronomickým zásadám dodnes probouzí „dänikenovské“ blouznění v každém z návštěvníků. Zajímavé plastiky zobrazují postavy neobvyklých tváří v neobvyklých pozicích. Snad se jedná o jakýsi lékařský slovník v obrazech, snad o tanečníky, jak odpovídá názvu Danzantes. Východ slunce na komplexem Monte Albán je jedním ze zážitků, které se nezapomínají. Opakem mohutných kamenných bloků Monte Albán je z cihel stavěný mixtécký palác v Mitle z 15. století. Po cestě k němu doporučuji zastavit v Santa Maria del Tula, kde roste již 2000 let mohutný cypřiš ahuehete, považovaný se současným průměrem 42 m za největší cypřiš světa. Směrem k Tichému oceánu po překonání průsmyků ve výši kolem 2800 m n.m. se ostré zatáčky vnoří do deštného pralesa s jeho nepřebernými plody. Drobná, sladká a neuvěřitelně lahodná manga, která vydrží jen pár dní, zde domorodci vozí v kolečkách. A nosálové běhají po ulicích městeček, hrabou se v prachu a špíně, a vůbec nevědí, že podle našich encyklopedií se mají tiše krčit ve skrytu pralesa. Křovinné patro pralesa tvoří kávovníky. Vysoké hory spadají do moře. O pláže se tříští divoké vlny a moře je plné života. Můžete si zaplavat s hejny delfínů, domorodci vás rádi zavezou za velrybou, bílé hranaté hlavy mořských želv vykukují z vln i z bazénků muzea, přestavěného z bývalé továrny na zpracování jejich masa. Nízko nad vlnami plachtí pelikáni, kteří se občas vrhají do vln pro obživu. U ústí řek v brakických vodách vytváří rozsáhlé porosty mangrove. Fascinující množství ptáků přelétá nad čluny a při troše štěstí najdete i odpočívajícího krokodýla. Ti se sem přesunuli ze severozápadně položené a turistickým ruchem znehodnocené oblasti Acapulka. Na centrálním ostrově v laguně Ventomilia je malá farma pro odchov krokodýlů. Právě ulovenou pečenou rybu zde můžete zapít čerstvým kokosovým mlékem. Jen o něco východněji je Tehuantepecká šíje, nejužší místo Mexika, jedno z původně zamýšlených míst pro průplav spojující Atlantik a Pacifik. Dále směrem ke hranicím s Guatemalou se od moře až po poloostrov Yucatán rozprostírá rozsáhlý hornatý indiánský stát Chiapas. Hory pokrývají jehličnaté stromy a v údolích se pěstují jabloně. Před deseti lety vzplálo v Chiapasu povstání. Zapatova armáda národního osvobození (EZLN) využila nespokojenosti indiánů, kteří zjistili, že půda, na níž po staletí pracují, patří několika bývalým státním úředníkům. Na Nový rok 1994 obsadili několik měst v kraji včetně hlavního města San Cristóbal de Las Casas a za pomoci médií zajímajících se o Mexiko v roce jeho vstupu do Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA) dosáhli proti výborně vyzbrojené armádě maximum. Stát vykoupil část pozemků, jejichž cena razantně klesla, a vydal je indiánům. Povstání sice dodnes nebylo oficiálně ukončeno, ale zdá se být spíše folklorem. Fotky mluvčího komandanta Marcose v černé kukle a s nezbytnou dýmkou a trička s ním či velkým Che jsou u každého stánku. Správní centrum San Cristóbal de las Casas je kouzelné koloniální městečko. Nese jméno dominikánského mnicha Bartolomea de las Casas, který se v reakci na řádění dobyvatele Diega de Mazariegas v roce 1527 postavil na stranu indiánů. Patrové atriové domy skrývají skvělé hotýlky. Fascinující kostel Santo Domingo s nádhernými plastikami na průčelí, které kopírují vnitřní výzdobu a tvoří tak vlastně venkovní oltář, je ukázkou architektury, která je typická pro blízkou Guatemalu. Na přilehlém tržišti lze koupit drobná zvířátka z pálené hlíny či dřevěné barevné fantaskní figurky elebrichos, charakteristické i pro Yucatán. Také výrobky z kůže či perfektně pohybliví dřevění hadi jsou oblíbeným suvenýrem této oblasti. Nedaleko lze navštívit původní indiánské vesnice San Juan Chamula či Zinacantán. V té první je atrakcí odsvěcený kostel užívaný k indiánským obřadům. Bohužel je v něm zakázáno fotit. Na zemi je rozprostřeno jehličí a na něm ve skupinkách vedených „šamanem“ za svitu desítek svící indiáni obětují drůbež tak, jak to dělali před staletími na vrcholcích okolních kopců. V té druhé možno navštívit malou textilní dílnu a ochutnat místní pálenku či kukuřičné placky. Z hor Chiapasu lze severním směrem sestupovat opět do deštného pralesa. V jeho vápencovém podloží vytvářejí řeky fascinující vodopády a laguny. Voda je křišťálově průzračná a příjemně chladivá. Nad její hladinu se sklánějí pralesní velikáni se záclonami lián a trsy epifytů. Na planinách pěstují domorodci banány a kukuřici. Názvy turistických lokalit Aqua Azul či Aqua Clara jsou příznačné. Na úpatí hor se v podrostu pralesa skrývá pozoruhodný komplex mayského města Palenque. Monumentální stupňovité pyramidy nesou na temenech chrámy a jejich vrcholy jsou zdobeny plastikami. Z jejich tvaru jsou odvozena dnešní pojmenování. Z nástěnných maleb vyniká třeba bůh smrti v jaguáří kůži kouřící doutník, kterého je možno spatřit v Templo de la Cruz. V pyramidě nesoucí Templo de las Inscriptiones byla v roce 1952 Albertem Ruz l’Huillierem objevena hrobka krále Pacala. Opět je v areálu hřiště na pelotu a observatoř. Nad barevnými freskami se třepotají kolibříci a zdáli zní z dosud neodhalených částí komplexu křik opic. Přes 700 km dlouhý rovinatý poloostrov Yucatán je pokryt suchými křovisky, z kterých vyčnívají mayské pyramidy. Na břehu Karibiku dorazíte ke zříceninám obchodního města Tulum. Velicí leguáni se vyhřívají na ruinách kdysi bohatého města. Bílé písečné pláže a fascinující barva moře vysvětlují název Costa Turquesa - Tyrkysové pobřeží. Od Tulumu se táhne Mayská riviéra až k uměle podle počítačového programu vytvořenému centru hotelů Cancún. Kdo se chce zotavit z americky sterilního prostředí mrakodrapů na uměle vytvořené písečné kose, může se přeplavit na Isla Mujeres. Ostrov žen nese svůj název po malých soškách zde nalezených. Potápění v jeho vodách umožní vychutnat krásu korálových útesů, spatřit karety, mureny, manty i žraloky. Nejvýznamnějším centrem Yucatánu je Chichén Itzá. Nejzachovalejší město mayského světa Mundo Maya, sítě turistických atrakcí Yucatánu, bylo budováno Mayi a následně od roku 1000 Toltéky. Rozsáhlý komplex obsahuje mnoho staveb. Centrální pyramida El Castillo má 364 schodů ve 4 schodištích a 18 teras, symbolizujících 18 měsíců mayského kalendáře. Archeologové odhalili vnitřní vrstvu pyramidy, kde lze úzkým schodištěm dojít k soše jaguára. Po západu slunce je kolem ní provozována relativně vkusná hudební a světelná show, jejíž návštěva je součástí vstupenky. Jistě velkolepější je atrakce přírodní, v den jarní i podzimní rovnodennosti vytváří slunce na zdi pyramidy obraz posvátného hada, který vystupuje k nebi nebo se naopak vrací na zem. Jiná zajímavá socha se nachází na vrcholu pyramidy Templo de las Guerros. Chac Mool představuje pololežícího muže s kamenným talířem na klíně určeným na obětiny. Ponuře působí obdélníková stavba pokrytá lebkovými reliéfy - Tzompantli. Podobné stavby z lebek obětí snad byly součástí kultu. V komplexu je největší pelotové hřiště v zemi - 146 x 37 m. Místní observatoř má tvar spirály. Tajuplně působí obětní studna Cenote Sagrada - kruhová průrva dosahující k hladině spodní vody, která vytváří pod celým poloostrovem rozsáhlé podzemní řeky a prostory. Škoda jen, že hladina a okolí připomínají odpadkový koš. Do této studny byly podle pověstí svrhovány lidské oběti. Observatoř má tvar šneka a jejími okny proniká dovnitř světlo pouze při rovnodennosti. Nejlepší místo k návratu je Merida, odkud letadlo za necelé 2 hodiny doletí zpět do hlavního města. Výhodou této trasy je možnost spatřit sopečný 5452 m vysoký Popocatepetl a o něco nižší vedlejší sopku Ixtahuacl. Svým tvarem tyto dvě hory ztělesňují krásnou indiánskou pohádku. Chudý bojovník se zamiloval do dcery velkého náčelníka, který však chtěl lásce zabránit, a tak poslal mladíka do boje. Když přišla zpráva, že padl, dívka ulehla a žalem zemřela. Zpráva byla nepravdivá a nešťastný mladík po návratu usedl vedle těla milované dívky, zapálil si dýmku a dýmá na tom místě dodnes. Poznat Mexiko bohužel nelze za pár dní, ale posbírat střípky dojmů alespoň z části této fascinující země vždy stojí za to.
|