|
reklama
| Galerie Audabiac (36/2004) |
|
Jiří Wald |
| SANQUIS č.36/2004, str. 57 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Mnoho velkých a často pro lidstvo mimořádně významných událostí bylo započato takřka nepostřehnutelně.
|
|
Tak také započal hrdina provensálského spisovatele Jeana Giona v jeho slavné, podle skutečnosti napsané povídce „Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí“ své neuvěřitelné veledílo.
Ve starobylém alpském kraji, který zasahuje až do Provence, začal jednoho dne tento osamělý pastýř ve svém volném čase sobě pro radost sázet do země, kterou nevlastnil a ani nevěděl, komu patří, žaludy, bukvice a semínka mnoha dalších stromů. Každý den jich pečlivě vysázel sto. Již po třech letech jich tedy bylo vysázeno asi sto tisíc. Jak sám říkal, kolem dvaceti tisíc se jich ujalo. Počítal také s tím, že z těch dvaceti tisíc se jich ještě polovina ztratí. Že se o to postarají hlodavci nebo se stane něco, co není možné předvídat. Zbývalo tedy asi deset tisíc stromů, které rostly na místech, kde dříve byla pouze neradostná pustina. Do konce svého dlouhého života jich vypěstoval jiným pro štěstí statisíce. Pro štěstí proto, neboť dokázal probudit k životu dosud neobydlený vyprahlý kus země, ve kterém tak mohla vyrůst a skutečně vyrostla řada nových provensálských vesniček plných mladých lidí s nadějí na šťastný život.
Jak je to úžasně symbolické. Ve stejném kraji byla v letošním roce otevřena Sbírka soudobého českého výtvarného umění. Po sto letech, kdy prostý provensálský pastýř zasadil své první duby bez nároku na odměnu, vzniká zde, podobně jako z darů „dětem z Audabiaku“, unikátní sbírka. Kéž by všechna výtvarná díla, která byla nezištně darována, a všechna ta, která ještě darována budou, byla trvalou oslavou lidské sounáležitosti. Kéž by každé darované dílo v této sbírce bylo zasetou nadějí pro všechny opuštěné děti a kéž by tvůrci a podporovatelé projektu „Uměním ke svobodě“ měli dostatek síly z nich pro ně vypěstovat štěstí.
|
|
|
|
obsah čísla 36 |
 |
ročník 2004 |
|
témata |
|
|
