A tak jsem se sešel s přednostou Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. MUDr. Tomášem Zimou, DrSc.

Není to tak dávno, co jste se narodil, pane profesore, a vzalo to tak rychlý spád. Kudy vedly vaše cesty?
Narodil jsem se v Praze v roce 1966. Při studiu na gymnáziu Botičská začal můj první kontakt s medicínou. Mé první dětské představy byly zaměřeny do přírodovědné oblasti. Zajímala mě spíše zvířata a mé představy se toulaly v Africe nebo u práce v zoologické zahradě, ale přírodním vědám jsem zůstal věrný. Začal jsem chodit do cytogenetické laboratoře při III. interní klinice v Praze k panu primáři Chrzovi, kde jsem se učil chromozomy, skládání karyotypu apod. Vlastně to nebyly mé „první odborné práce“, už na základní škole jsem se věnoval dennímu režimu koně Przewalského. Pamatuji si, jak jsem do kopií práce vybarvoval zabarvení srsti koně Przewalského.
Z cytogenetiky to už bylo trošku zajímavější téma - „sledování chromozomálních odchylek neplodných mužů a žen“. Do cytogenetické laboratoře jsem chodil ve 3. a 4. ročníku na gymnáziu, a aby se kruh uzavřel, tak se tato laboratoř v roce 2002 stala součástí Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky. Část pracovníků laboratoře mě zná ještě z mých let gymnaziálních. Po maturitě jsem byl přijat na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karrlovy v Praze, kterou jsem ukončil v roce 1990. Na fakultu jsem nastupoval s představami spíše chirurgickými, ale laboratorní nebo spíše „cytogenetický“ základ způsobil, že od 3. ročníku jsem chodil do laboratoře pana doktora Hátleho a pracoval na modelech metabolických poruch a dalších experimentálních modelech. Ostatně 1. ústavu lékařské chemie a biochemie, kde jsem pracoval pod vedením profesorů Štípka a Kramla, jsem věrný, dnes tam učím a přednáším.
Má první publikace v lékařském časopise byla zaměřena do soudně-lékařské praxe, respektive modelování změn hladiny alkoholu na krvácení - požití alkoholu před krvácením nebo posléze. K tomu se přidal zájem o otázky metabolismu alkoholu a tomu problému se věnuji dosud.
Později, po dokončení studia a po vojně, jsem pokračoval na tomto ústavu v posttgraduálním studiu - interní vědecké aspirantuře. Má práce byla zaměřena na experimentální modely a oxidační stres. Začal jsem stážovat na 1. interní klinice naší fakulty a má představa, původně zaměřená na otázky hepatologie a gastroenterologii, se soustředila na nefrologii. Na Klinice nefrologie 1. LF UK a VFN stále sloužím, podílím se na výzkumné činnosti a máme společné aktivity klinické.
V roce 1993 jsem obhájil kandidátskou dizertační práci, kterou jsem rozvíjel na experimentálních modelech nefrotického syndromu a vlivu oxidačního stresu u nefropatií a chronického renálního selhání, což bylo také tématem mé habilitační práce, za niž jsem v roce 1996 získal titul docenta pro obor lékařské chemie a biochemie. Následně jsem se v roce 1999 ujal vedení Ústavu klinické biochemie, který v té době vznikl. Pak jsem v roce 2000 obhájil doktorát věd v oboru vnitřních nemocí a následující rok jsem byl jmenován profesorem lékařské chemie a biochemie. Má poslední zkouška bylo studium managementu a řízení zdravotnictví a získání titulu MBA v roce 2003.

Jak poznamenalo váš obor - klinickou biochemii - nastupující 21. století?
Samozřejmě klinická biochemie v roce 2004 je trošku jiná než před čtyřiceti nebo i jen patnácti lety. V současné době dochází k obrovské záplavě poznatků z molekulární biologie, ať už se jedná o sekvenování genů, popisování polymorfismů genů, metody proteomiky a genomiky na straně jedné. Na straně druhé je otázka určité interdisciplinarity oborů, protože v biochemii, imunologii, hematologii, mikrobiologii se studuje nejvíce „společný materiál“ - krev. Analytická technika umožňuje komplexní využití přístrojů pro různé obory, a analyzátorům je jedno, na kterém z pracovišť jsou. Jedná se o hledání spolupráce a je nutno odlišit dvě věci - technologické vybavení, které by mělo být v co nejvyšší míře koncentrováno a integrováno, avšak interpretace musí být prováděna specialisty v jednotlivých oborech. Technologický park na úrovni fakultních nemocnic a velkých zdravotnických zařízení je podobný a výsledek, který systém vydá, může být použit pro jakýkoliv obor a interpretace díky informačním technologiím může být teoreticky použita kdekoliv na světě.

Které ze stávajících nových technologií považujete za perspektivní pro rutinní praxi?
Když se člověk podívá na různé nové testy, které vznikají a které si otestuje, tak řada klasických „starých a dobrých“ analytů je stále účinná a potřebná - třeba jaterní testy, celková bílkovina a další. Někdy je naopak tendence zjednodušit a zlepšit komfort pro pacienta při zachování shodné výtěžnosti například pro stanovení glomerulární filtrace. Mezinárodní doporučení propagují stanovení filtrace pomocí výpočtových vzorců z koncentrace sérového kreatininu a biometrických údajů. Rovnice jsou různě složité a nejčastěji užívané jsou podle Cocrofta-Gaulta, podle Leveyho, podle MDRD studie nebo u dětí podle Schwartze a další.
Otázkou je, co přinese rozvoj molekulární biologie. Molekulární biologie se stává dominantní v oblasti hematologie a onkologie, kdy je nádorové onemocnění přesně klasifikováno a k určenému typu je použita cílená léčba.
Perspektivní je komplexní diagnostika metabolických poruch pomocí hmotnostní spektrometrie.
Takže revoluce se bude odehrávat v aplikacích molekulárně-biologických technik do rutinní biochemie. Zlomem jistě budou genové čipy, automatizace technik, ale na druhé straně je zatím problémem, jak se s velkou záplavou informací o genomu vypořádáme a jak tyto znalosti budeme umět aplikovat. Kolik jen různých polymorfismů je pro různé choroby popsáno! Je to zatím popis změn, a neví se, jestli některé změny nejsou pro jedince geneticky výhodné. Oblast molekulární biologie a popsání genomu a získávání dalších poznatků můžeme přirovnat k dítěti, jež se učí psát. Nejprve umí písmenka, pak je začne skládat do slov. Řekl bych, že v genomu umíme písmenka, někde umíme tvořit velmi krátká slova, ale pak teprve přijdou věty oznamovací, podmiňovací, tvorba souvětí a hledání vazeb mezi těmi slovy. A to je ještě běh na velmi dlouhou trať, protože když známe hlavní funkci některého genu, ještě nevíme, zdali tento gen neovlivňuje jinou část lidského genomu, úplně odlišnou, kde může působit regulačně. To je zatím velká neznámá...
Tato oblast s sebou přináší řadu etických otázek, jako jsou ochrana informací o genetické informaci člověka, zabránění zneužití informací či případné manipulaci.

Vaše pracoviště patří mezi největší laboratorní celky v České republice a denně vyšetří biologický materiál od více než 1500 pacientů a laboratoře provedou přes 23 000 analýz. Mohl byste, pane profesore, popsat celou činnost vašeho ústavu?
V roce 1999, kdy ústav vznikl, došlo ke sloučení 27 převážně klinicko-biochemic-kých laboratoří, v letošním roce projekt konsolidace laboratoří VFN pokročil spojením laboratoří klinické imunologie, alergologie a mikrobiologii do jednoho funkčního celku.
Provádíme klinicko-biochemická, cytogenetická, imunologická, alergologická, mikrobiologická a molekulárně-biologická vyšetření a zajišťujeme konzultační a konziliární služby. ÚKBLD tvoří tři primariáty: klinická biochemie a cytogenetika, klinická imunologie a alergologie - laboratoř a klinická mikrobiologie a ATB centrum. Primariát klinické biochemie a cytogenetiky tvoří jedenáct laboratoří, z nichž největší podíl na rutinním klinicko-biochemickém vyšetřování zajišťuje Centrální laboratoř v areálu U Nemocnice 2, která má nepřetržitý provoz. Ve fakultní poliklinice na Karlově náměstí 32 je moderní odběrové centrum s dvanácti odběrovými místy, srovnatelné s předními evropskými i světovými pracovišti. Provádějí se tam též odběry z centrálních žilních přístupů a portů. Na pracovišti FP Karlovo náměstí je prováděna ambulantní činnost a specializovaná gastroenterologická laboratorní vyšetření, např. dechové testy na Helicobacter pylori a poruchy trávení. Sérologická laboratoř je zaměřená na diagnostiku hepatitid, sexuálně přenosných nemocí a TBC s použitím molekulárně-biologických metod. Centrum nádorové cytogenetiky VFN a ÚHKT zajišťuje superkonziliární činnost pro celou ČR a je vybaveno systémem Metafer pro automatizovanou „FISH“ technologii chromozomálních poruch. Detašované laboratoře s rutinním spektrem metod jsou v areálu KDDL včetně statimové laboratoře na Gynekologicko-porodnické klinice a na interním oddělení Strahov. Další laboratoře provádějící vysoce specializovaná klinicko-biochemická vyšetření se zaměřením na endokrinologii a metabolismus, hepatologii, lipidový metabolismus, molekulární kardiologii a speciální imunochemii. Tyto laboratoře spolupracují při řešení výzkumných úkolů s interními klinikami a dalšími pracovišti VFN a 1. LF UK. Referenční laboratoř MZ ČR pro klinickou biochemii se podílí na mezilaboratorním kontrolním systému v klinické biochemii a provádí expertní činnosti pro instituce státní správy, zdravotní pojišťovny a firmy.
Klinická imunologie a alergologie - laboratoř provádí imunologická a alergologická vyšetření pro VFN a superkonziliární vyšetření humorální a buněčné imunity pro pacienty z celé ČR. Zajišťuje laboratorní diagnostiku protilátkových imunodeficiencí a systémových a orgánově specifických autoimunitních onemocnění. V široké nabídce vyšetření autoprotilátek je kompletní soubor orgánově nespecifických a specifických protilátek. Speciální pozornost je věnována laboratorní diagnostice antifosfolipidového syndromu a vyšetřování kryoglobulinů, které provádíme jako jedno z mála pracovišť v ČR. V oblasti buněčné imunity poskytuje laboratoř kompletní servis při vyšetřování lymfocytárních subpopulací včetně imunofenotypizace povrchových znaků buněk bronchoalveolární laváže a mozkomíšního moku. Vyšetření intracelulárních cytokinů provádíme jako jediné pracoviště v Praze. Další funkční testy jsou například vyšetření fagocytární aktivity a oxidativního vzplanutí polymorfonukleárních leukocytů. Poskytujeme konziliární služby lékařům v oblasti indikací a interpretace imunologických a alergologických vyšetření.
Klinická mikrobiologie a ATB centrum VFN provádí komplexní diagnostiku infekčních původců onemocnění - původců bakteriálních, kvasinkovitých, plísňových a parazitárních - mikroskopicky a kultivačně se zjištěním antibakteriální a antimykotické citlivosti. Pracoviště tvoří sedm různých úseků. Diagnostická část se skládá z laboratoře bakteriologické, mykologické a parazitologické. Sérologicko-virologická laboratoř je zaměřená hlavně na stanovení protilátek v séru pacienta proti virovým, bakteriálním a parazitárním onemocněním celým spektrem metodických postupů. Laboratoř autovakcín se zabývá přípravou autovakcín po předchozím bakteriologickém vyšetření. Laboratoř sterilit působí v rámci prevence nozokomiálních nákaz ve VFN, provádí pravidelnou kontrolu sterility a nezávadnosti přípravků vyrobených v nemocniční lékárně VFN a sterilitu transfuzních přípravků z transfuzních stanic (oddělení) na území téměř celé Prahy, středočeského regionu a dalších regionů. ATB centrum VFN zjišťuje antibakteriální citlivost bakterií a antimykotické citlivosti. Významnou činností je konziliární činnost zaměřená na antibakteriální a antimykotickou terapii pacientů. ATB centrum sleduje a vydává každý rok přehledy antibakteriální rezistence bakterií a sleduje ATB profily nozokomiálních kmenů.

Jaké místo ve vaší odborné práci představuje výuková činnost? Řekl jste třeba: „moji studenti“.
Studenty mám rád. Dříve jsem na 1. chemii učil praktika, vedl semináře, přednášky. V současné době tam přednáším metabolismus aminokyselin, xenobiochemii, některé otázky z patobiochemie. Základem je výuka klinické biochemie v rámci týdenního bloku, který u nás mají studenti ukončený zkouškou. Přednášky jsou na našich www stránkách, aby byly všem studentům dostupné, se studenty komunikuji, ptám se jich, jak vylepšit výuku, takže ji i de facto modifikuji podle potřeb a požadavků studentů. Samozřejmě podle rozumných požadavků, protože někdy jsou názory velmi protichůdné. Zavádíme nová témata, například blok cytogenetiky, diagnostiky dědičných metabolických vad. Takže učím v průměru asi dvě hodiny týdně. Někdy, když mám blok výuky, je i šest přednášek a čtyři semináře, ale baví mě to a mám učení rád. Další oblastí je samozřejmě přednášková činnost ať už v rámci postgraduálního vzdělávání v oboru biomedicíny, různých seminářů nebo kongresů a podobně. Učím nejen na naší fakultě, ale taky studenty na VŠCHT. Se studenty rád diskutuji nejen při výuce, ale i v rámci akademického senátu a dalších aktivit na fakultě.

Jste oceněným autorem publikace Laboratorní medicína. Asi ne náhodou jste knihu věnoval rodičům.
Jde o dílo kolektivu renomovaných odborníků nejen z naší nemocnice a fakulty. Zvažoval jsem, komu tuto knihu dedikov            at. Moje maminka právě v době, kdy se kniha dokončovala, byla vážně nemocná a své nemoci pak podlehla, takže mi zůstal už jenom táta. S rodiči a teď s tátou jsme se slyšeli a slýcháváme skoro každý den.

Text a foto Ludvík Hess