|
reklama
| Ruská cesta Margaret Thatcherové |
|
Karel Pacner |
| SANQUIS č.98/2012, str. 47 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Když „Železná lady“ navštívila v březnu 1987 Sovětský svaz, prohlédla si pravoslavný klášter v Zagorsku, vynutila si schůzku s disidenty i obyčejnými lidmi. Z jejich reakcí pochopila, že se blíží velké změny. Že přijdou tak rychle? To by ji ale ani ve snu nenapadlo.
|
|
Britská premiérka Margaret Thatcherová si šéfa sovětských komunistů Michaila Gorbačova oblíbila hned při prvním setkání. V únoru 1984 se zúčastnila pohřbu tehdejšího sovětského vládce, komunistického generálního tajemníka Jurije Andropova v Moskvě. Ministr zahraničí Geoffrey Howe jí poté doporučoval, aby pozvala na návštěvu do Británie jeho nástupce Konstantina Černěnka. Avšak premiérka měla zájem o debatu s Gorbačovem, který se jí zdál zajímavější a otevřenější. Pozvání přijal a do Londýna přiletěl s manželkou Raisou v polovině prosince.
Na sovětského politika číslo dvě se premiérka důkladně připravila – sezvala si k diskusi politology, kteří se komunistickými režimy zabývali, říkalo se jim kremlologové.
„Rozhodla jsem, aby Gorbačovovi přijeli do Chequers, což je ten správný venkovský dům s dobrou atmosférou pro konverzaci,“ napsala ve svých memoárech Roky na Downing Street „Železná lady“. Britská premiérka a Gorbačov tehdy mluvili o všem: o zemědělství, o průmyslu, o nezaměstnanosti, o daních, o sociální politice, o kontrole zbrojení, o americkém plánu přesunout protiraketovou obranu do vesmíru (SDI), o potížích sovětských židů se stěhováním do Izraele. „Pan Gorbačov trval na tom, že sovětský systém je lepší.“ Debatovali, v mnohém se neshodli, ani jeden z nich to také nečekal, přesto si byli sympatičtí.
|
|
 | | Železná lady Margaret Thatcherová |
|
|
Pravda o jaderných zbraních
Po Černěnkově nečekané smrti se prvním mužem v Kremlu stal Michail Gorbačov a o dva roky později, v březnu 1987, pozval britskou premiérku opět do Sovětského svazu. Třebaže si oba jeden druhého vážili, rozhovory mezi nimi opět probíhaly na ostří nože. Thatcherová vyčetla Gorbačovovi, že sovětská snaha rozšiřovat komunismus po celém světě neupadá, ale dál sílí. Když se pustil do reforem uvnitř své země, měl by rovněž změnit zahraniční politiku. Ani na způsobu jaderného odzbrojení se neshodli.
„Mnohem zajímavější a pro všechny zúčastněné užitečnější bylo interview, které jsem poskytla třem reportérům sovětské televize. Později jsem se dozvěděla, že moje vystoupení mělo ohromný vliv na názory sovětské veřejnosti. Většina otázek se týkala jaderných zbraní. Já jsem obhajovala přístup Západu a fakticky i zachování jaderného zastrašovacího potenciálu. Dále jsem poukázala na to, že Sovětský svaz vlastní mnohem víc jaderných zbraní než kterákoli jiná země a že Sověti sami začali s rozmísťováním raket krátkého a středního doletu. Připomněla jsem jejich obrovskou převahu v konvenčních a chemických zbraních. Zdůraznila jsem, že Sovětský svaz je před Spojenými státy také v obraně proti balistickým raketám. Ještě nikdy nikdo předtím tato fakta obyčejným Rusům neřekl. Rozhovor vysílala sovětská televize v plném znění, což jsem považovala za důkaz, že má důvěra v mravní hodnoty pana Gorbačova je oprávněná.“
|
|
 | | Michail Gorbačov |
|
|
Jak žijí Britové, jak Rusové
Margaret Thatcherová si však neuvědomila, že na prosté sovětské obyvatele zapůsobilo ještě jiné její sdělení. Jen tak mimochodem, při líčení ekonomické situace své země, konstatovala, že „z každé stovky britských rodin vlastní 64 z nich svůj dům, přičemž cílem její vlády je, aby se počet majitelů domů ještě zvyšoval – na 75 rodin ze 100.“
To byla pro všechny Rusy, kteří sledovali televizní interview, fascinující zpráva: v kapitalistické Británii bydlí většina lidí ve vlastních domech! Naproti tomu v sovětských městech žije ještě spousta rodin v komunálních bytech – v každém pokoji jedna rodina, společně využívají kuchyni a sociální zařízení. Šedesát let po bolševické revoluci chybí v SSSR důstojné bydlení!
Rusové žasli. Prostá čísla o bytech jimi otřásla mnohem víc než debata o zbrojení. Fakta o jaderných arzenálech a o domácí protiraketové obraně byla pro ně sice také překvapující novinkou, ale nebetyčné rozdíly v životní úrovni na Východě a Západě je šokovaly.
Když se na politickém byru v Kremlu projednávala návštěva britské premiérky v SSSR, musel Gorbačov připustit, že Margaret Thatcherová v moskevské televizi vystupovala naprosto suverénně a velmi lidi zaujala. Další bod pro Británii...
Na obzoru velké změny
„Železná lady“, která se tímto titulem vždy pyšnila, nezůstala nic dlužná své pověsti. Při své cestě po Rusku si prohlédla pravoslavný klášter v Zagorsku, přišla mezi obyčejné lidi a vynutila si také schůzky s disidenty.
„Přízeň, které se mi dostalo, ať už to bylo vřelé přivítání ruskými davy nebo respekt sovětských představitelů, naznačovaly, že se pod povrchem děje něco podstatného. Západní svobodný systém, který jsme s Ronaldem Reaganem ve východním bloku zosobňovali, byl na postupu. V sovětském systému se ukázaly trhliny. Cítila jsem, že se blíží velké změny, ale ani ve snu by mne nenapadlo, jak rychle se dostaví.“
Margaret Thatcherová musela opustit svou funkci v listopadu 1990, kdy jí bylo pětašedesát let.
|
|
Foto: wikpedia © Jurij Abromičkin
|
|
|
|
obsah čísla 98 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
|
