SANQUIS - 2012/98 Gustav Klimt

napište nám

reklama

naši partneři

reklama

Gustav Klimt

Jana Nekolová

SANQUIS č.98/2012, str. 24

zpět na výběr odborných článků

Náhle se ze středu místnosti ozval výkřik: „Odporné!“

Pronikavý hlas prořízl ztichlé prostory. Podle Klimtova současníka Felixe Saltena tak reagoval jeden aristokrat, sběratel umění a mecenáš, návštěvník čtrnácté výstavy hnutí Secese ve Vídni, když zahlédl Klimtovu fresku. A Gustav Klimt? Odklízel lešení a k rozhořčenému muži vyslal pouze pobavený úsměv.
Taková jea Vídeň konce 19. století. Vyšší společenské vrstvy sice nacházejí zalíbení v plesech, v opeře divadle i hudbě, Vídeňané jsou ale stále konzervativní, upjatí. Tančí valčík, ale odmítají smyslnost, erotiku, byť jen v náznacích. Není divu, že Gustav Klimt svými alegoriemi, portréty, krajinami i erotickými kresbami vyvolává pohoršení.
Od jeho narození letos uplyne 150 let. Rodná Vídeň mu přichystala velkolepé oslavy. Albertina se připojila výstavou kreseb. Jsou na nich především ženy. Dlouhovlasé, štíhlé, které si jsou vědomy své krásy a sexuální přitažlivosti.

Stojící tanečnice z profilu, 1916-17

Studie hlavy ležící dívky, 1887, Albertina, Vídeň

Ženy zasněné, něžné
Žena – jediné téma, které prochází celým jeho dílem. Dámy z vídeňské společnosti, femme fatale, ženy jako vodní bytosti – rusalky, rybky i vodní hadi či jako antické starozákonní bytosti. „Byl obklopen záhadnými, svlečenými modelkami, které, zatímco tiše stál před stojanem, přecházely po ateliéru, protahovaly se, lenošily a užívaly si den – vždy připravené přiskočit na rozkaz svého pána a poslušně zaujmout zvolenou pózu, aby si je bleskově načrtl, kdykoliv byl způsobilý zachytit kouzlo okamžiku,“ přináší svědectví tehdejší kritik umění Franz Servaes. Ženy na jeho kresbách mívají zavřené oči, jsou ponořené do sebe, s lehce odvrácenou hlavou. Jsou zasněné, něžné. Ať už svlečené nebo oblečené, vždy tak smyslné! Jen výjimečně se na kresbách objeví muž. Je zády.

Rybí krev, 1897-98, soukromá sbírka Galerie St. Etienne, New York

Dáma v černém s kloboukem Federhut, 1907−08, Albertina, Vídeň

Člověk vzácné hloubky
Člověka hned napadne, jaký měl vlastně on sám vztah k ženám? Jeho soukromý život je stále zahalen rouškou tajemství. Ví se, že se nikdy neoženil, bydlel se svou matkou a sestrami. Jediná žena, se kterou udržoval dlouhodobě vztah, byla Emilie Flögeová, švagrová jeho bratra Ernesta. Nikdy spolu nežili, nikdy se neprokázalo, že byli milenci. Své tři (uznané) děti měl však s dvěma jinými ženami. Ještě další žena prý prošla jeho životem. Proradná Alma Mahlerová, která zlomila srdce více umělcům. S Klimtem se potkala, když jí bylo sedmnáct. Do svého deníku si zapsala: „Jeho přednosti ve spojení s mým mládím, jeho genialita a můj talent se snoubily v hlubokou životní melodii, jíž jsme oba rozuměli. Rozechvívala nás stejnými akordy. Byla jsem naivní. Netušila jsem nic o záležitostech vášně. Vycítil to a všechno mi ukázal… Poutala ho stovka řetězů: ženy, děti, dokonce i sestry se o něj praly. Přesto mě následoval…“
11. ledna roku 1918 ranila Klimta mrtvice, ochrnul na polovinu těla, byl převezen do sanatoria. 6. února zemřel. Zůstalo po něm mnoho nedokončených obrazů, kreseb. Celá Vídeň truchlila, i ti, kdo se nad jeho obrazy pohoršovali. Gustav Klimt totiž k Vídni na přelomu století neodmyslitelně patřil. Nekrolog mu napsal Egon Schiele, kterého svým dílem tak ovlivnil: „Umělec neuvěřitelné dokonalosti, člověk vzácné hloubky, jeho dílo je svaté.“ ALBERTINA, VÍDEŇ, 14. 3.–10. 6., WWW.ALBERTINA.CZ

Dívka s dlouhými vlasy, skica k obrazu Nuda Veritas, 1898−99, Soukromá sbírka Richard Nagy, Londýn

Studie ženské hlavy, 1901−02, Albertina Vídeň

Gustav Klimt
(1862–1918)
Malíř Gustav Klimt byl významnou osobností vídeňské secese. V roce 1897 na protest proti oficiální státní kritice spolu s několika umělci založil uměleckou skupinu Vídeňská Secese. Jeho tvorba vycházela z historismu, v devadesátých letech 19. století rozvinul svůj osobní symbolismus. Klimtova sbírka v Albertině je známá především díky 170 kresbám ze všech tvůrčích období umělce a Klimtovu archivu, jenž obsahuje téměř stovku originálních předmětů − dopisů, fotografií a původních náčrtků.