Jsem přesvědčen, že základním předpokladem spolupráce v komorním ansámblu je lidské přátelství. Je to slyšet, jestli si členové tria nebo kvarteta rozumějí, anebo jestli to mezi nimi „skřípe“. Akceptovat názory druhého znamená naučit se jisté toleranci. V našem triu máme sice shodné názory na hudbu, ale zcela jiné koníčky a jiný žebříček hodnot v denním životě. Fandíme různým sportům, každý z nás má jiné oblíbené jídlo a vybíráme si i různé druhy odpočinku. Je v tom jistě veliká míra štěstí, že se těšíme dobrému zdraví a vzájemně si i po tolika letech rozumíme... Tak píše ve své připravované vzpomínkové knize violoncellista Marek Jerie. Před dvaceti pěti lety se svými přáteli – klavíristou Ivanem Klánským a houslistou Čeňkem Pavlíkem – založil Guarneri trio Praha, jež si získalo záhy uznání u nás i v zahraničí. Čtvrt století spolu vystupují po celém světě, a jak je na první pohled i poslech zřejmé, společné muzicírování je stále těší. Mně zase bylo potěšením a ctí, že mi všichni tři dovolili nahlédnout do svého osobního„zákulisí”. V předcházejících číslech Sanquisu jste se mohli tedy potkat s Čeňkem Pavlíkem a Ivanem Klánským, na stránkách tohoto čísla najdete pak rozhovor s Markem Jerie a jeho ženou Beatrix. Proč jsem oslovila i tuto šarmantní Švýcarku? Protože bez ní – a to mi shodně řekli všichni tři výše zmínění pánové – by Guarneri trio Praha nebylo tím, čím dnes je. Tedy jedním z nejlepších českých komorních ansámblů. Irena Jirků, šéfredaktorka
|