„Chtěl jsem snímky hned vyvolat, aby viděli, jak pracuju, ale nechtěli mě pustit do černé komory. A tak jsem si tam u nich vlezl do skříně a filmy pak rozvěsil po záclonách. To nečekali, nicméně pozvali si ke konkurzu ještě další fotografy, načež se měsíce neozývali; už jsem si myslel, že se dál budu živit reklamou a fotkami pro noviny. Pak jsem musel na vojenské cvičení, a najednou mi tam přišel telegram: „Okamžitě přerušte cvičení, odjíždíte do Egypta, Žába.“´Vojáci zprvu nevěděli, o co jde, ale pak mě pustili. Profesor Žába jinak nedal. On už byl takový. To bylo v prosinci, v únoru příštího roku jsem s egyptology vyjížděl poprvé směr Káhira. A pak ještě bezpočtukrát.“
Co to vlastně znamená být fotografem egyptologické výpravy, která zkoumá v Abúsíru starověké pohřební pole? „Děláte technickou fotografii, což znamená všechno vzít do ruky a všechno nafotit. Spousta kostí, spousta předmětů... Také třeba za nimi pětkrát za den lezete v saharském horku do třicetimetrové hloubky po dřevěném žebříku. Až když je volno, můžete si vyfotit i pyramidu,“ usmívá se Milan Zemina.
V Egyptě strávil skoro čtvrt století, někdy tam pobýval měsíce s týmem lidí, někdy také jen s profesorem Žábou nebo s jeho pozdějším nástupcem profesorem Vernerem. Záleželo na tom, jak zrovna výzkumu ti, co rozhodovali v Praze o penězích pro českou vědu, byli či nebyli nakloněni. Když se tým v poušti redukoval na dva lidi, stával se z fotografa také kuchař, řidič, archeolog nebo účetní. „Musel jsem se trochu naučit číst hieroglyfy a mám za sebou čtyři tvrdé semestry arabštiny. Co jsem nestihl v Praze, doučil jsem se v poušti. Potřeboval jsem to, abych se domluvil s místními lidmi, abych dokázal nakoupit na tržišti, abych dělníkům mohl ošetřit drobné rány nebo jim vyplatit mzdu.“
Kdepak, tehdy ještě neexistovaly žádné digitální fotoaparáty. Milan Zemina každý snímek vyvolával sám v Káhiře, kvůli tomu, aby sehnal barevný film, jezdil stovky kilometrů. „Byla to někdy bitva, každý den určitě velké dobrodružství. Úžasné dobrodružství. Už jen být vedle profesora Žáby nebo profesora Vernera, kterých si váží dodnes všichni egyptští státníci, sledovat jejich práci a jejich nadšení, radovat se z jejich objevů... To byla neopakovatelná příležitost. A co teprve poušť! Je ohromující, pokaždé jiná, barevná, tajemná. Když si na ni zvyknete, když jí propadnete, už bez ní nedokážete být. Chtěl jsem toho po řadě let nechat, odpoutat se, dejme tomu - usadit se, začít znovu doma. Tři roky jsem fotil pro restaurátory v Praze a pak jsem se vrátil do Abúsíru. Jinak to nešlo.“
O umění vidět a rozumět
„Milan Zemina je opravdovým mistrem světla a znalcem situace, pro které má jedinečný cit. Strávili jsme spolu dlouhá léta na vykopávkách v Egyptě, a myslím, že bez přehánění mohu říct, že se během svého působení vypracoval na nejlepšího fotografa v „zemi faraonů“, kterého nám naši zahraniční i egyptští kolegové záviděli. Jeho znalost arabštiny i velmi přátelská povaha mu otevřely srdce prostých Egypťanů, což se projevilo zpětně i v jeho práci, a to nejen ve volbě témat. Zejména to Milanu Zeminovi umožnilo velmi bezprostředně proniknout do specifického, cizím fotografům uzavřeného světa muslimské společnosti. Nejen svou prací na vykopávkách a svými výstavami v Egyptě a zahraničí, ale především svým citlivým a přátelským vztahem k našim egyptským partnerům, prostým negramotným feláhům pracujícím na našich terénních výzkumech stejně jako vysokým státním úředníkům, přispěl Milan Zemina velmi podstatným dílem k dnešnímu respektovanému postavení české egyptologie ve světě.“

Prof. Dr. Miroslav Verner, DrSc.
O české egyptologii
Bádání o dějinách a kulturním odkazu starověkého Egypta má v českých zemích dlouhou tradici. Vůbec první český egyptolog Jan (Giovanni) Kminek-Szedlo přednášel na univerzitě v Boloni už v roce 1878. O necelých třicet let později publikoval František Lexa první české překlady staroegyptských textů a v roce 1925 byl ustaven první seminář egyptologie na Filozofické fakultě UK v Praze. V následujících třiceti letech to byl právě profesor Lexa - a také Jaroslav Černý, kdo rozvíjel tento obor. Zatímco Lexa se zabýval gramatikou „démotštiny“, jednoho z vývojových stupňů egyptského jazyka, Jaroslav Černý se podílel na francouzských vykopávkách v Dér el-Medině. Dlouhodobé vědecké úsilí českých egyptologů vyvrcholilo nakonec v roce 1958 založením Českého (tehdy Československého) egyptologického ústavu UK. Ten se v roce 1960 zapojil v čele se Zbyňkem Žábou do mezinárodního výzkumu na území Egypta: čeští egyptologové v rámci akce UNESCO zachraňovali památky starověké Núbie, které byly ohroženy stavbou přehrady v Asuánu. Souběžně s tím Češi zahájili také archeologické práce na pyramidovém pohřebišti u Abúsíru, v samém středu staré královské nekropole hlavního města starého Egypta, Memfidy. Tady pracují dodnes a patří k nemnoha zahraničním vědeckým týmům, kterým egyptské úřady stále obnovují koncesi.
Za roky výzkumu (později ústav vedl Miroslav Verner) se českým egyptologům podařilo mimo jiné objevit hrobku faraóna Ranegereta, najít také pyramidový komplex královské matky Chentkaus, hrobku vezíra Ptahšepsese, šachtový hrob kancléře Udžahórresneta, nejstarší egyptské papyrusové archivy atd.

Připravila Irena Jirků
Foto Milan Zemina
©Český egyptologický ústav

Milan Zemina
Před nedávnem oslavil sedmdesátiny. Narodil se 22. května 1935 v rodině fotografů. Vyučil se rodinnému řemeslu, posléze studoval fotografii na průmyslové škole grafické u profesorů J. Sudka, J. Ehma a R. Skopce a živil se reklamou. Od roku 1966 pracoval
v Čs. egyptologickém ústavu UK. Jeho fotografie ilustrují většinu českých významných publikací o starověkém Egyptě, vystavoval v Káhiře, Berlíně, Alexandrii, Praze a v dalších městech.