|
reklama
| UFO na Sněžce |
|
Günter Bartoš |
| SANQUIS č.96/2012, str. 38 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| „Hlas zvonů večerních potkával se z krajů českých i z roviny slezské na temenu hory...“ Tak v roce 1833 popsal Karel Hynek Mácha své pocity na nejvyšší české hoře. Dnes se na stejném místě potkávají signály mobilních operátorů.
|
|
Z Pece pod Sněžkou lze vyjít na český Everest za dvě hodiny. Turisté si mohou cestu usnadnit pomocí lanovky, která je dopraví až těsně pod vrchol. Přijdou však o hezkou procházku Obřím dolem a ostré stoupání k Slezské boudě. Krkonošská příroda tady předvádí to nejlepší – lavinové kamenné srázy, ledovcový kotel Úpské jámy s vodopádem a biologicky cenným územím, nebo rozsáhlé rašeliniště na náhorní plošině nad nimi. Technické stavby, jako jsou důl Kovárna a vodárna z roku 1912, naopak návštěvníkovi připomenou, že zdejší příroda už dávno není panenská. Její exploatace začala v 12. století, kdy se na severní slezské straně začaly těžit rudy. V 16. století pracovalo v Krkonoších 18 železných hutí, jedna dala jméno Peci pod Sněžkou. Proto v Obřím dole najdeme spolu s ledovcovými morénami i haldy hlušiny. Krkonošské rudy se těžily ještě do poloviny minulého století. Dnes je tu však jediným dobře fungujícím průmyslem ten turistický.
Ač je Sněžka u nás nejvyšší horou, kulturně a symbolicky nemá žádný velký význam. Nebyla sídlem pohanských bohů jako třeba Radhošť, není z ní „třetí nejkrásnější vyhlídka na světě“ (von Humboldt o Milešovce), ani se od ní neodvíjí žádný zakladatelský mýtus jako v případě Řípu. Navíc tahle hora leží až na samé periferii České kotliny, Čechy se o Sněžku dělily, nejdřív se Slezskem, nyní s Polskem, přes její vrchol vede hranice. O historické „nedůležitosti“ hory možná svědčí i to, že finální tvar jejího českého jména, odvozený od německého Schneekoppe, se ustálil až na začátku 19. století. Nejvýznamnější politickou událostí v jejích dějinách byla tajná schůzka českých a polských disidentů 27. července 1978, kdy se tady setkali pozdější hybatelé středoevropských dějin Václav Havel, Jacek Kuroń a Adam Michnik. Ale například vstup České republiky do EU oslavil český prezident Václav Klaus raději na mytickém Blaníku, byť je jinak pravidelným účastníkem Svatovavřinecké poutě na Sněžku.
|
|
 | | Kaple na Sněžce (na dobovém obrázku A. Tittela) byla dlouho jedinou stavbou na vrcholu a sloužila od 17. století také jako útulna a hostinec. |
|
|
|
Tajemná slova na horských hradbách
Estetik Karel Stibral v textu Romantismus a příroda (Ekolist) píše o Haenkeho přírodovědné výpravě z roku 1786, která popisuje Krkonoše jako neprostupnou a nebezpečnou divočinu: „Místa, kam dnes míří rodinné výlety, byla tehdy objektem zájmu skutečné vědecké expedice referující o svém pronikání do těchto hor asi jako do pralesů Bornea.“ Tenkrát už klepal na dveře německý romantismus, který změnil vnímání přírody. Hory přestaly být haldami neužitečného a nebezpečného kamení. Naopak, lidé je začali vnímat jako esteticky cenná místa, působivá, která jsou ztělesněním tajemství vesmíru i Boha. A odrazem našeho nitra. „Při pohledu na jednotu krajiny v přírodě si člověk uvědomuje svou vlastní nepatrnost, cítí, že vše je obsaženo v Bohu...“ (C. G. Carus).
|
|
|
Schneekoppe neboli Sněžka, jak ji zachytil malíř v roce 1865... a pohled na stejné úbočí v roce 2011
|
|
Jak Sněžka zapůsobila na největšího českého romantika Karla Hynka Máchu, si můžeme přečíst v Krkonošské pouti. Na „stezku ouzkou na rozlehlém temenu hor Krkonošských pod vrcholkem Sněžky“ se Mácha vypravil pěšky z Prahy v srpnu 1833. „Hučel vítr, jako by Slezsko tajemnými slovy mluvilo k sestře České přes rozdělující je hradby.“ Za jeho návštěvy stála na vrcholu jen dřevěná kaple sv. Vavřince z roku 1681, fungující v té době jako útulna a hostinec. Básník však popustil uzdu imaginaci a temenu Sněžky přisnil „skvostný, v gotickém slohu stavěný, teď napolou již zřícený klášter ... po obou stranách stály věže silné, polo však již zřícené.“ Naopak skutečné štoly v Obřím dole mohly Máchu inspirovat k motivu temných průchodů ve skalách, kam poutníka „touha nevýslovná táhla jej za sebou v neznámou zemi stezkou neznámou.“
Od romantismu k zimmer frei
Po romantismu nastupuje turismus. Podle Karla Stibrala je turistika s romantickou estetizací krajiny těsně spjatá: „Od německého obyvatelstva pak okouzlení přírodou přejímá i české obyvatelstvo. Vzorem pro české romantické výletníky jsou zde i velcí němečtí intelektuálové a umělci – po české krajině putují Goethe, Humboldt, Tieck i Friedrich (z Angličanů dokonce sám jejich nejvýznamnější malíř William Turner).“ Krkonoše jsou pro masovou turistiku svými parametry přímo ideální. Jsou dost vysoké, takže ve vyšších polohách už mají atraktivní vysokohorský charakter. A nejsou zase příliš vysoké, takže jejich hřebeny a vrchy jsou dostupné v podstatě pro každého. I pro dámy v širokých kloboucích a dlouhých šatech, jak ukazují dobové fotografie.
|
|
|
|
V neposlední řadě byla pro rozvoj turistiky v Krkonoších připravená infrastruktura v podobě takzvaného „budního hospodářství“. To vzniklo v 17. století, kdy přistěhovalci z Alp začali stavět boudy pro chov dobytka i ve vyšších polohách. První turisté se tak měli kde najíst a přespat. Časem dobytek v boudách zcela nahradili a stali se pro místní hlavním zdrojem obživy. Na Bílé louce, u pramenů Bílého Labe a na dohled od Sněžky, stojí ukázka budního hospodářství, narostlá do monstrózních rozměrů. Luční bouda je v Krkonoších nejstarší a největší. Již v roce 1914 měla 120 pokojů a několik nocleháren. V jednu velkou noclehárnu „zimmer frei“ se nakonec proměnily celé Krkonoše, jinak se tady uživit nedá.
Až přiletí UFO
Přizpůsobování hor potřebám turistů však překročilo rozumné hranice. Cesta z Obřího dolu k Slezské boudě pod vrcholem Sněžky vede po luxusním, kamenem vydlážděném chodníku, který by byl ozdobou kdejaké zámecké zahrady. V centru Pece pod Sněžkou zase postavili několikapatrové apartmány, takže to tady vypadá jako na sídlišti. Urbanistické zahuštění horský charakter obce nenávratně poškodilo. Naopak samotný vrchol Sněžky se poněkud vyprazdňuje, což je určitě pozitivní. Kromě kaple sv. Vavřince postupně zmizely všechny staré dřevěné boudy a na jejich místě vyrostly úspornější konstrukce.
Tradicionalisté mohou proti modernizaci vrcholu Sněžky protestovat, mně osobně se však líbí. Místo historické Pruské, později Polské boudy postavil v roce 1976 polský architekt Witold Lipińsky hi-tech budovu, tvořenou třemi disky. Z dálky to vypadá, jako by na Sněžce přistálo UFO. U řady lidí nahradila víra v UFO víru v Boha, létající talíře jsou tedy vhodným doplňkem ke kapli sv. Vavřince, která má ostatně obdobný kruhový tvar i barevnost.
|
|
 | | Hi-tech budova polského architekta Witola Lipińského byla postavena roku 1976 |
|
|
Na základy bývalé České boudy zase umístil architekt Martin Rajniš novou poštovnu. Na serveru Archiweb popisuje její koncepci jako dřevěnou stavebnici, kterou lze poměrně snadno vyrobit, přepravit, smontovat, upravit, a také rychle demontovat: „Lidské dílo je jen dočasným návštěvníkem v přírodě a dává si velmi záležet na tom, aby při svém vzniku, trvání i zániku vyvolalo jen minimum zásahů do přírodních systémů.“ Štíhlý kvádr je ve své jednoduchosti působivý, pro provoz v extrémních klimatických podmínkách výborně navržený, ale nijak nereaguje na hru sousedních kruhových staveb a tváří se jako solitér.
„Hlas zvonů večerních potkával se z krajů českých i z roviny slezské na temenu hory,“ píše Mácha v Krkonošské pouti. Za mé poslední návštěvy se na temeni Sněžky potkávaly jen signály mobilních operátorů. Dole v údolích se valily inverzní mraky, přes hřebeny hor se hnal silný vichr. Člověk obsadil téměř veškerou přírodu, i tu dřív nepřístupnou. Na vrchol Sněžky přivedli vodovod v roce 1914, lanovku v roce 1949. Autem lze vyjet po afaltce až k Slezské boudě. Bouření živlů na samém vrcholu Sněžky však člověku připomene, že síly přírody si podmanit nemůže.
|
|
|
|
|
obsah čísla 96 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
|
