|
reklama
| Samota kreslení |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.94/2011, str. 96 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Jednoho dne se francouzský autor komiksů a filmový režisér Pascal Rabaté vydal na bleší trh. Objevil tam knihu Tolstého, vydanou roku 1926, ilustrovanou dřevorytem. Stála pouhé tři franky! Až doma zjistil, že autorem knihy není slavný Lev Nikolajevič, ale Alexej Nikolajevič. Na knížku pozapomněl. Za pár měsíců ji vzal do ruky, začal číst a odložil ji až k ránu. Přečtenou. „Bylo to jako úder blesku,“ říká Rabaté, který se rozhodl Tolstého poutavý a trochu fantasmagorický příběh úředníka Něvzorova, muže narozeného ve znamení mluvící lebky Ibicus, převést do komiksu. Dobře udělal. Nakreslený příběh zaujal kritiky i čtenáře, Pascal Rabaté se rázem stal uznávaným autorem. Sérii původních kreseb z Ibicusu nyní vystavuje Francouzský institut v Praze.
|
|
|
Kouzlo komiksu
Rusko, rok 1917. Malý úředníček Něvzorov se nudí, sní o bohatství a dobrodružství, ale nechce se mu nic dělat. Revoluční a porevoluční chaos mu jde k duhu. Z úředníka se stává podvodník. .. Podařilo se Rabatému zachytit atmosféru doby? „Předloze jsem zůstal věrný, jenom jsem Něvzorovovi přidal více lidskosti. Tolstoj svou postavu neměl rád, já jsem k němu naopak přilnul.“
BD – pouhá dvě písmena, ale každý Francouz hned ví, o čem je řeč. „Bande dessinée“ neboli komiks. Je to literatura? Výtvarné umění? V čem spočívá jeho kouzlo? „Pro mne to je literatura v obrazech, nakreslené psaní. Nabízí jiný způsob čtení a pochopení příběhu,“ říká Rabaté, který se však komiksu začal věnovat až po studiu rytiny v Angers, možná proto, že v té době byl komiks na uměleckých školách okrajovým předmětem. Po úspěchu Ibicuse následují další kreslené příběhy, kupříkladu Le jour est là.., La Marie en plastique. Roku 2006 spatří světlo světa intimní příběh dvou postarších přátel Edmonda a Pierra – Les petits ruisseuax.
|
|
Od tužky ke kameře
O pár let později je požádán producentem, aby své citlivé, i když trochu kousavé vyprávění o Edmondovi a Pierrovi natočil. Má za sebou několik krátkometrážních filmů, proč by to nezkusil. Z Pascala Rabaté se stává filmový režisér. Úspěšný. Svědčí o tom i cena za režii na letošním festivalu v Karlových Varech za jeho zatím poslední snímek Prázdniny u moře. Film je němý. „Během natáčení Les petits ruisseaux jsem si díky herci Danielu Prévostovi uvědomil, že ticho a dech jsou stejně důležité jako vyslovená slova a napsal jsem příběh bez dialogu. Také jsem chtěl vzdát hold filmovým groteskám.“
Pascal Rabaté ovládá kameru stejně dobře jako tužku. „Mám rád samotu a sebepozorování při kreslení, ale i skupinovou práci při natáčení. Oboje je pro mne důležité. Jedno je dialog se čtenářem, druhé podívaná, řekl bych skoro mše. Komiks má o mnoho blíže k literatuře, film zase k muzice.“ Pročítám si příběh Něvzorova a napadá mě, že silný příběh o lidském údělu je výborným námětem na další film. „Je to můj sen. Vlastně, je to sice důvěrná informace, ale s producentem Xavierem Delmasem se chceme pustit do natáčení. Rád bych se oprostil od komiksového příběhu a podíval se na Něvzorova a jeho příběh jinak.“ GALERIE 35, FRANCOUZSKÝ INSTITUT, PRAHA, DO 30. 11., www.ifp.cz
|
|
|
Pascal Rabaté (*1961)
Vystudoval rytinu na Ecole supérieure des beaux-arts v Angers. Komiksu ze začal věnovat na konci 80. let. Jeho kreslené příběhy jsou černobílé, lavírované i barevné a vyznačují se velkou různorodostí. Získal mnoho ocenění (například nejlepší album na festivalu v Angoulême či cenu Jacquese Loba na festivalu v Blois). Stěžejní dílo Ibicus vydalo v České republice nakladatelství Mot.
|
|
|
| Kresba: ©Pascal Rabaté, foto archiv Pascal Rabaté
|
|
|
|
obsah čísla 94 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
