|
reklama
| Komiks jako dokumet |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.94/2011, str. 90 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
„Je vidět, že sem mladá, je tam vlastně jenom malá část mýho života. Je tam prostě minulost i budoucnost. Ne, budoucnost tam není. Není tam, jak to bude dál,“ přemýšlí nahlas Keva, jedna z hrdinek komiksové trilogie O přibjehi.
|
|
O přibjehi zachycuje osobité vyprávění tří českých a slovenských Romů, tří osobností různého věku, z různých prostředí. Romistka Máša Bořkovcová a kulturní antropoložka Markéta Hajská využily svých zkušeností z terénních výzkumů v romských rodinách, výtvarník Vojtěch Mašek se postaral o výtvarnou stránku a velkou měrou se podílel i na scénáři. Proč právě komiks? „Když píšete odborné články, vědecké zprávy, vytrácí se to podstatné – zajímavý lidský příběh. Komiks nabízí bohatší formu než klasická literatura a umožňuje romskou problematiku dostat mezi širší okruh čtenářů,“ říká Markéta Hajská.
|
|
|
Kdo jsou hrdinové vašich příběhů?
Šedesátiletý Olach Ferko, který žije ve světě svých vyprávění a svého dětství. Všechny příběhy prožívá tak silně, že dokáže zapomenout na současnost, která pro něj není žádný med. Je invalidní důchodce, stará se o svého těžce nemocného bratra, je ve finanční tísni. Během našeho setkávání se stěhoval dvanáctkrát. Teď už pětatřicetkrát. Nejdříve jsme si mysleli, že si všechny příběhy vymýšlí, ale postupně jsme překvapeně zjišťovali, co všechno je pravda. Když teď někde na nádraží tvrdí, že o něm napsali knížku, která vyšla i ve Francii, nikdo mu zase nevěří. Přitom má pravdu.
Keva?
Kevě je dvacet a pochází z početné pražské rodiny. Je velmi inteligentní, přesto skončila ve zvláštní škole. Mimo jiné popisuje – a pro mě je to asi jeden z nejzajímavějších momentů – stinnou podobu našeho vzdělávacího systému. Keva s námi nejvíc spolupracovala, podílela se i na scénáři, spoustu věcí do knihy nakonec odmítla dát. Především o své rodině, o svém soukromí.
A Albína?
Původně jsme chtěly třetí příběh napsat o romské novinářce Hildě Pášové, maďarské Romce, která nakonec ze zdravotních důvodů odmítla. Albínu jsme ke spolupráci museli torchu přemlouvat. Narodila se v lepší osadě na Slovensku, lidé tam běžně pracovali, stavěli si domy. Okolnostmi byla donucená si vzít za manžela Roma z osady, kde byly chatrče bez elektřiny, který ji bil. Její život se znovu změnil příchodem humanitárních pracovníků. Její příběh je velmi silný.
Proč vstupujete do příběhů?
Kdybychom u Ferka nechali pouze jeho vyprávěný svět, byly by to baronprášilovské historky. Když jsme do příběhu vstoupili, přišli za ním do ghetta, ukázali jsme, v jakém prostředí žije. V příběhu Kevy asi nejvíc odhalujeme své autorské záměry, tím, jak sama rozhodovala, co tam bude a nebude, nám poskytla prostor, abychom vysvětlili čtenářům, co je pro nás, autory, důležité a jakou představu má naopak ona o sobě.
|
|
Jste kulturní antropoložka. Proč jste si vybrala romské etnikum?
Vlastně náhodou. V prvním ročníku mi nabídli, abych jela na výzkum na Slovensko. Pak jsem byla postupně zvána do různých projektů, protože jsem už měla zkušenosti, rozuměla problematice.
V poslední době se stále mluví o Šluknovském výběžku…
Myslím, že Šluknovsko je hlavně téma médií.
Média situaci zveličují?
Zdá se mi, že vše vyvolala televize Nova. Ale to je můj soukromý názor. Roku 2001 jsem v Rumburku a Varnsdorfu dělala pro Institut kriminologie a sociální prevence výzkum ohledně kriminality Romů. Závěr byl, že obě města jsou v podstatě bez problémů. Jenže politika sestěhování problematických lidí do jedné lokality nenese nic dobrého.
V příběhu Albíny je moment, který mě překvapil. Roku 89 v její romské osadě všichni do jednoho odmítali politické změny. Báli se, že bude hůř.
Její vyprávění může být dobou trochu zkreslené. Pravdou ale je, že po revoluci mezi prvními propuštěnými byli Romové. Nostalgie po komunismu je u Romů stále velká. Našli jsme nahrávku, kde babička Kevy říká: ‚Snad Bůh dá a komunisti se ještě vrátí.‘ Ve spojení s Bohem mi to přišlo vtipné.
Slyšela jsem názor, že v romské otázce neexistuje žádné řešení.
Mělo by existovat. A mělo by se k němu dospět dlouhodobou terénní sociální prací. Jenže předsudky naší společnosti jsou značné, mám pocit, že se situace zhoršuje na všech stranách. Největší problém ale vidím v oblasti vzdělávání. Ve Francii příběh Kevy šokoval. Jak může inteligentní dívka skončit ve škole pro mentálně retardované děti! U nás se nad tím lidé nepozastavují. Dokud zvláštní školy pro chytré romské děti budou pro nás normální, situace se nezlepší. Naše společnost je přece založena na vzdělání, na pracovní kariéře. Bez pořádného vzdělání člověk nemůže mít slušnou práci.
Je ale pro Romy vzdělání prioritou?
Ve společnosti jsou nastavené hodnoty nižší střední třídy. Mít auto, televizi, telefon, značkové oblečení. Takový mainstreamový úspěch. Romové jsou stejnými příjemci těchto signálů jako kdokoli jiný, kdo tady žije. Když je někdo chudý, po těchto hodnotách prahne. Chce vydělat peníze a je mu jedno, jak k nim přijde.
To není problém pouze Romů…
Jasně, to je problém především sociálně slabých lidí. Když žijete v lokalitě, kde nepracuje ani ten, kdo má střední školu, je to demotivující. Ale mám pocit, že se přece jenom pohled na vzdělání v romské komunitě pomalu zlepšuje. Na druhou stranu úspěšné, integrované romské rodiny, které dbají na vzdělání svých dětí, společnost příliš nevidí. Když je někdo z nich úspěšný a integruje se, nálepku Roma ztratí.
Jak se vám podařilo O přibjehi vydat ve Francii?
Přes facebook nás oslovil Serge Ewenczyk z francouzského nakladatelství Çà et Là. Já moc facebook nepoužívám, myslela jsem, že jde o nějakou legraci, tak jsem jeho vzkaz smazala. Naštěstí naše nakladatelka měla o mnoho zodpovědnější přístup.
Neměli jste trému? Přece jenom Francie je země komiksu zaslíbená.
Spíš jsem se bála, že některé věci nepochopí. Kdybychom věděli dopředu, že knížka vyjde v zahraničí, asi bychom řadu věcí více vysvětlovali. Ale Francouzům se tenhle styl může líbit.
Máte už nějaké ohlasy?
Na serveru komiksových fanoušků napsal jeden kritik recenzi, kde přesně vystihl náš záměr. Snad tedy má nějakou výpovědní hodnotu. Jeho recenze začíná slovy: „Je málo knížek, které vám nesmí uniknout, první je Cizinec Alberta Camuse, druhá je komiks O přibjehi.“ Takové hodnocení už přece něco znamená.
M. HAJSKÁ, M. BOŘKOVCOVÁ, V. MAŠEK, O PŘIBJEHI, VYDALO NAKLADATELSTVÍ LIPNIK 2010, www.nakladatelstvilipnik.cz
|
|
|
Markéta Hajská (*1976)
Vystudovala obecnou antropologii na FHS UK. Účastnila se řady výzkumů zaměřených na Romy, sociálně vyloučené lokality nebo multikulturní vzdělávání, je autorkou mnoha odborných článků a studií. Pracovala také v rámci společnosti Člověk v tísni.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 94 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
