reklama
Multi-kulti Postupim |
Günter Bartoš |
SANQUIS č.93/2011, str. 43 |
|
zpět na výběr odborných článků |
Blízko Paříže stojí Versailles, blízko Londýna zase Windsor. Karel IV. jezdíval na Karlštejn. Reprezentativní rezidenci „stranou od hlavního města si vybudovali také pruští králové. V Postupimi, jen pár hodin jízdy koňmo na západ od Berlína.
|
|
Berlín je zvláštní město. Postaven v ploché jezerní krajině, na píscích a močálech, chybí mu hlubší fundament. Na významu získal pozdě, až v 17. století, kdy se stal hlavním městem braniborsko-pruského státu. Teprve s průmyslovou revolucí přišel bouřlivý rozvoj. Poslední válka však Berlín takřka srovnala se zemí, vypálila do základů. Geografickou plochost proto z historických důvodů doplňuje plochost urbanistická a architektonická. Jako by se v Berlíně začínalo stále nanovo a nic tady nemělo dlouhého trvání. Určitá nezatíženost staršími dějinami však působí až osvobodivě. Cizinci se tady mohou cítit dobře, jako například krásná cirkusová artistka Marion z Wendersova kultovního filmu Nebe nad Berlínem: „V Berlíně. Jsem tady cizí a všechno je mi tak blízké...“ Otevřené rovinaté město není zatuchlé, vítr odvane emoce pryč, na rozdíl od pražského kotle plného neuróz. Za početnějšími ukázkami historické architektury se však musí návštěvník vydat za Berlín, do Postupimi.
|
|
|
Alter Markt s klasicistním Nikolaikirche se víc než šedesát let po válce stále dostavuje
|
|
Bedřichovo rokoko Rozrůstající se Berlín postupně pohltil všechna města v blízkém okolí. Postupim odolala. Na to byla příliš velká, příliš významná, příliš prominentní. Když návštěvník přehlíží z vyhlídkové plošiny na Alter Markt velkou kopuli klasicistního kostela Nikolaikirche nebo zabloudí v zeleném bludišti v parku Sanssouci, je odlesk slávy rezidence mocného pruského panovníka Bedřicha Velkého (1712-1786) z rodu Hohenzollernů stále patrný. Vybojoval pro Prusko rozsáhlá území, na úkor Rakouska získal například bohaté Slezsko. Nebyl však tak jednostrannou osobností jako jeho militantní otec Bedřich Vilém I. Ovlivněn idejemi osvícenství, stýkal se Bedřich Velký s Voltairem, hrál na flétnu a obstojně komponoval, sám si dokonce naskicoval principiální návrh letního sídla Sanssouci, jehož styl se proto někdy označuje za „Bedřichovo rokoko. Areál svou kompozicí odráží předromantický ideál harmonie mezi člověkem a přírodou. Bedřichův esprit se ostatně vtiskl i do reprezentativního charakteru města, plného ozdobných soch a sloupů. Za války sice byla Postupim těžce bombardována a po ní dostavěna ve východoněmeckém komunistickém stylu – mezi historické stavby či jejich zbytky byly nasázeny paneláky. To občas vytváří bizarní, až surreálné kompozice, kdy třeba parafráze egyptského obelisku stojí před panelákem, za kterým se vypíná kopule s klasicistními sloupy a pozlacenou sochou na vrcholu, to celé na dohled vodárny v maurském stylu. Střet starých paláců a pavilonů s moderní hranatou zástavbou je někdy až brutální, ale o to víc vynikají na pozadí šedivých paneláků krásné proporce a zdobnost klasicistních staveb. Pár zachovalých či obnovených historických ulic a vilových čtvrtí ukazuje, jak byla Postupim bohatým a krásným městem, což se o Berlínu nikdy říct nedalo.
|
|
|
Vlevo: Zbytky historických budov byly doplněny za časů NDR panelovou výstavbou
|
|
Přehlídka evropské architektury Německá varianta jména města Potsdam je odvozena od původního západoslovanského jména lokality „Poztupimi“, které se překládá jako „pod duby“. Slované byli vytlačeni Germány ještě před koncem 1. tisíciletí. Po třicetileté válce se Postupim stává jakýmsi prototypem multikulturalismu. Braniborský kurfiřt Bedřich Vilém I. vydává v říjnu 1685 Postupimský edikt, kterým zaručil tisícům francouzských hugenotů bezpečnou imigraci do země a desetileté osvobození od placení daní. Náboženské svobody se také vztahovaly na pronásledované protestanty z Ruska, Holandska a Čech. Příliv nových lidí pozvedl ekonomiku a urychlil obnovu země po zničující třicetileté válce. Být tolerantní se tenkrát vyplatilo. Architektonické stopy po tehdejší multi-kulti přežily v Postupimi dodnes. Na konci Francouzské ulice, lemované nefrancouzsky škaredými paneláky, stojí Französische Kirche, zmenšená kopie římského Pantheonu. O kousek dál je náměstí Bassin s hřbitovem sovětských vojáků a hned za ním dvě ulice Höllandisches Viertel (Holandská čtvrť), kde domy mají červené cihlové štíty jako někde v Amsterodamu. Roubené dřevěné domky v ruské kolonii Alexandrowka zase vypadají, jako by přiletěly rovnou ze Sibiře. Postupimskou přehlídku evropské architektury uzavírá palác Cecilienhof, který si Hohenzollernové postavili během 1. světové války v anglickém tudorském stylu ve velkém anglickém parku. Cítil se tady Winston Churchill během Postupimské konference jako doma?
|
|
|
|
Stalinova oáza komfortu V Postupimi a blízkém okolí se vařily dějiny nejen za vlády Hohenzollernů. Ve vile u nedalekého jezera Wannsee se 20. ledna 1942 konala pod vedením Reinharda Heydricha tajná konference nacistických pohlavárů, která rozhodla o takzvaném „konečném řešení“ židovské otázky. Výsledkem byly koncentráky a šest milionů zavražděných Židů. O tři roky později se v červnu 1945 v Postupimi setkali Stalin, Truman a Churchill, aby domluvili poválečné uspořádání světa. Postupim si vybrali, protože nebyla tolik zničená jako Berlín. Členka britské delegace Joan Brightová popsala Cecilienhof a rezidenční čtvrť s velkými vilami v blízkém okolí jako „oázu komfortu v poušti zmaru“. Podle britského historika Briana Laveryho dali Rusové (Postupim byla v jejich okupační zóně) obyvatelům půl hodiny na vystěhování, „takže na stolech zůstalo nedojedené jídlo a v pokojích odložené knihy i dětské hračky“. Domy prošly důkladnou prohlídkou, zda v nich nejsou nastražené pasti, a teprve potom mohli přicestovat významní hosté. Delegátům konference se dostalo upozornění, že oblast konference zbavili komárů, ale za hranicemi zóny potíže s komáry přetrvávají. Také se nedoporučovalo lovit ryby v okolních jezerech, protože tam doposud plavaly mrtvoly. Winstonovi Churchillovi se zdál v Postupimi v noci z 24. na 25. července znepokojivý sen: „Zdálo se mi, že můj život skončil. Viděl jsem – velmi živě – své mrtvé tělo pod bílým prostěradlem na stole v prázdné místnosti... Takhle možná vypadá konec.“ Ve skutečnosti žil Churchill ještě dalších dvacet roků a přechodně jen „vychladla“ jeho politická kariéra. Prohrál všeobecné volby, přičemž definitivní výsledky ohlásili jen den po onom snu – 26. července. Velký státník se pakoval z Postupimi domů. Sláva města neuhasla ani za studené války. Na Glienickém mostě, spojujícím Postupim se Západním Berlínem, si nepřátelské mocnosti vyměňovaly zadržené špiony, jako byl třeba Rudolf Abel, sestřelený americký letec Gary Powers nebo český špion Karel Koecher, který se infiltroval do CIA. Hraniční čára uprostřed mostu, kde k výměně agentů docházelo, je již dnes na tamním asfaltu sotva znatelná.
|
|
| Letohrádek Sanssouci |
|
|
Einsteinova mystika Možná i díky svému multikulturálnímu založení z doby osvícenství zůstala Postupim místem, kde se spíš než věci rodily myšlenky a ovlivňovaly dějiny. První velká továrna na iluze na světě, filmová studia Babelsberg, vznikla v roce 1912 právě tady. Natočili zde takové klasické snímky jako Metropolis od Fritze Langa, nebo tu vznikl von Sternbergův Modrý anděl s Emilem Janningsem a Marlene Dietrich v hlavních rolích. Jako univerzitní město je Postupim plná studentů a sídlem významných vědeckých ústavů. Na kopci nad městem míří k nebi Einsteinova věž coby nádherný expresivní symbol světa idejí. Postavil ji v dvacátých letech architekt Erich Mendelsohn a sloužila k fyzikálním měřením, která měla potvrdit Einsteinovu teorii relativity. To se kvůli technologickým překážkám nezdařilo, prohra to však nebyla. Její geniální architekturu označil samotný Einstein za „organickou“, jiní pak za vyjádření mystiky Einsteinova vesmíru. Nic tak architektonicky progresivního v Postupimi a možná ani v celém Berlíně nenajdete.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 93 |
|
ročník 2011 |
|
témata |
|
|