SANQUIS - 2011/91 Největší dalekohled

napište nám

reklama

naši partneři

reklama

Největší dalekohled

Libuše Koubská

SANQUIS č.91/2011, str. 58

zpět na výběr odborných článků

Povedlo se to. Zatímco při předchozí návštěvě nejzápadnějšího ostrova Kanárských ostrovů La Palma jsme se k současnému největšímu pozemskému dalekohledu Gran Telescopio Canarias nedostali kvůli počasí, tentokrát byla naše výprava úspěšná.

Kopule největšího a nejmodernějšího dalekohledu na světě

Po úzké silnici se stovkami serpentin, z nichž převážná část se nemilosrdně stáčí do tvaru písmene U, jsme po třech hodinách jízdy nad závratnými stržemi vyjeli až k cíli – na vrchol posvátné hory původních Kanářanů, vulkán Roque de los Muchachos čili Skálu chlapců, ve výšce 2426 metrů nad mořem.
Právě před dvěma lety, v červenci roku 2009, byl unikátní dalekohled slavnostně otevřen – události se zúčastnil i španělský královský pár král Juan Carlos I. s královnou Sofií, jak potvrzuje kovová tabulka na stěně kopule. Během nynějšího desetiletí by si tenhle největší a nejmodernější optický a infračervený teleskop na světě s průměrem primárního zrcadla 10,4 metru měl své prvenství udržet. Do doby, než nastoupí opravdoví obři, jakým bude evropský model E-ELT o průměru segmentovaného zrcadla 42 metrů, což se přihodí možná ještě před rokem 2020.

Dalekohled byl postaven po vzoru dvojice amerických Keckových teleskopů

Strmě do vesmíru
„Jeho cílem je objevovat ještě neobjevené a přinášet snímky srovnatelné se snímky vesmírných dalekohledů, ovšem ve vyšší kvalitě,“ prohlásil ředitel Velkého kanárského dalekohledu Pedro Alvárez. „Prodloužit lidský pohled do struktury vesmíru, nacházet planety mimo naši sluneční soustavu čili exoplanety, objevovat galaxie, analyzovat černé díry, supernovy a rodící se hvězdy; hledat planety, na nichž by eventuálně mohl existovat život...“
Cesta z hlavního města Santa Cruz de La Palma stoupá přesně podle latinského úsloví Per aspera ad astra. O La Palmě se říká, že je to nejstrmější ostrov na světě, a tak během krátké doby vystřídáte několik vegetačních pásem: banánovníkové plantáže, kaktusy, agáve, aloe, barvami hýřící oleandry a bouganvilie a neonově fi- alové jakarandy, datlové palmy, vinnou révu, dračí stromy a ušlechtilé vavříny vystřídají rozsáhlé lesy hedvábných borovic, které teprve ve výšce dvou tisíc metrů ustoupí kleči a poté žlutošedým lišejníkům a ve finále už jen černému, červenému a hnědému ostrému čediči.
Hvězdárna Roque de los Muchacos neboli Evropská severní observatoř, jejíž součástí je i Velký kanárský dalekohled, má na hřbetu vulkánu ideální místo – jsou tu dobré pozorovací podmínky, dostatek jasných nocí a nedostatek civilizačního světelného znečištění. Ačkoli se nachází nedaleko afrických břehů, říká se observatoři severní, aby se odlišila od Evropské jižní observatoře, kterou mají evropští astronomové k dispozici v Chile.
Za uplynulých čtyřicet let se na vrcholu kanárské La Palmy postupně uhnízdila celá řada velkých dalekohledů. Své přístroje tady má na dvacet států. Například: z Velké Británie sem byl přestěhován slavný dvouapůl metrový Isaac Newton, poblíž něj se oslnivě blyští rovněž britský William Herschel o průměru zrcadla 4,2 metru. Skandinávské státy včetně Islandu tu provozují dvouapůl metrový NOT – Nordic Optical Telescope. Přístroje tu mají také Italové, Rusové, Arméni, Ukrajinci, Holanďané, Belgičané.
Přirozeně největší je účast domácí, španělská. Však také mají Španělé lví podíl na realizaci Velkého kanárského dalekohledu, dalšími podílníky na rekordním přístroji jsou Mexiko a Spojené státy americké. Před Gran Telescopio Canarias seděla na první příčce dvojice amerických Keckových teleskopů na Havaji s průměrem zrcadla deset metrů.

Snímek známé Vírové galaxie M 51 pořízený dalekohledem GTC. Jde vlastně o dvě srážející se galaxie; větší a jasnější z nich je od nás vzdálena 21 až 25 milionů světelných let.

Čtyři miliony očí
Jsme k obrovi předem objednaní, což zařídil můj muž – astronom, který také s některými kolegy z kanárské observatoře spolupracuje. Na místě zjišťujeme, že vztah personálu obsluhujícího Gran Telescopio k veřejnosti je sympaticky vlídný. Ležérní. Žádné procházení bezpečnostními rámy jako třeba na observatoři Paranal v Chile, žádné prokazování totožnosti. Usměvavý, pouze španělsky mluvící Španěl přivolá rovněž usměvavého kolegu s dobrou angličtinou. Vyfasujeme přilby a stoupáme po schodech. Máme štěstí, dalekohledrubínově červené monstrum – se teď v pravé poledne právě otáčí, protože technici zkoušejí jeho různé pohyby. Točí se také kopule. Dívám se vzhůru a zase je tu ten pocit la palmské strmosti. Z ní a z těch pohybů se docela točí hlava. „Zrcadlo se skládá z šestatřiceti segmentů, které tvoří parabolickou plochu. Jeho kapacita se rovná čtyřem milionům lidských očí,“ říká Španěl. Pak mluví s mým mužem o odborných podrobnostech. Do toho přijde školní výprava španělských teenagerů s jiným průvodcem. Zlobí, hulákají, kluci pošťuchují holky. Pak se někdo z nich přece jen ptá. Učitel se zaraduje, ale vzápětí strne, když slyší otázku, jestli je ten dalekohled na atomový pohon?!
Proč o tom píšu? Od června do září je totiž největší dalekohled světa přes den volně přístupný veřejnosti. Můžete se tam objevit bez ohlášení, provedou vás. Kromě toho se můžete upravenou cestičkou vydat na samotnou Skálu chlapců, nakouknout do kaldery, kráterové prohlubně vzniklé při tom, když výbuch sopky rozmetal její vrchol. Tato Caldera de Taburiente patří svými rozměry k největším vulkanickým kráterům. A zase ta závrať, tentokrát při pohledu dolů...
Z Roque de los Muchacos se dá případně pokračovat přes další dvoutisícovky nebo jen o několik desítek metrů nižší vrcholky či po krkolomné stezce po okraji kráteru. Túry mohou být několikahodinové i několikadenní, turistů bývá jen málo. A všude samý mirador, ve španělštině krásný výhled. Do nebe i do pekla.