|
reklama
| Madagaskar, ohrožený ráj |
|
Eva Bobůrková |
| SANQUIS č.91/2011, str. 54 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Rychlost vymírání vzácných a bizarních živočichů či rostlin na podivuhodném koutě planety nabývá na katastrofickém tempu. Za dvacet, třicet let může být z Madagaskaru ostrov ztracených pokladů.
|
|
 | | lemur sifaka |
|
|
Ohrožený ráj. Zanikající svět. To je dnes nejčastější přívlastek pro ostrov, který vždy oplýval neuvěřitelným a neopakovatelným bohatstvím přírody a života. Madagaskar se někdy před 160 miliony roků oddělil od Afriky, postupně doputoval k Indii a od té se opět odpojil před 80 miliony lety. S izolací od kontinentů vývoj života nastartoval svou vlastní cestu. Na madagaskarském „darwinovském hřišti“ se vyvinuly organismy, které neexistují nikde na světě. Až devadesát procent rostlin a sedmdesát procent zvířat je endemických. Zdejší bohatý život se v rozmanitosti druhů směle může srovnávat s Novou Guineou nebo Amazonií.
|
|
 | | chameleon pardálí |
|
|
Nepoznaní také vymírají
Mezi obdivuhodné tamní živočichy patří třeba fosa, podivuhodná šelmička podobná zjevem kočce a schopnostmi veverkám. Na ostrově nikdy nežili velcí přežvýkavci, a proto ani velké šelmy. A ty malé zase příroda vybavila mrštností, pružností a hbitostí, aby byly schopny lovit na zemi i ve větvích. Dalšími pro Madagaskar tak typickými druhy jsou lemuři. Lemuři sifaka se pohybují po zadních končetinách a působí dojmem, jako by tancovali. To lemur přezdívaný aye-aye zjevem připomíná víc hlodavce než primáta. Hlodavčí zuby a speciální protažený prostředníček mu pomáhají, když vyšťourává hmyz ze skulin stromů.
Žijí tu i prapodivné druhy obojživelníků a plazů, třeba chameleon pardálí, který může dorůst až do šedesáticentimetrové délky. Kdysi tu býval běžným druhem i obří tropický motýl Argema Mittrei s rozpětím křídel až 25 centimetrů, dnes ho však lze vidět již jen zcela vzácně. K dalším unikátním druhům patří bodlíni, malí hmyzožravci, jejichž chlupy se kdysi změnily v bodliny a štětiny. Jejich vzdálenými příbuznými jsou sloni. Pobřeží ostrova lemují korálové útesy s ohromným bohatstvím korálových společenství. Mohli bychom ještě dlouho pokračovat...
Dnes však všem jmenovaným i nejmenovaným tisícům dalších živočišných druhů hrozí zánik. Některé druhy, které právě vymírají, přitom ještě třeba ani neznáme. Rozmanité přírodní bohatství Madagaskaru totiž lidé ani na počátku 21. století nemohou považovat za prozkoumané. Čerstvá zpráva WWF, Světového fondu na ochranu přírody, shrnuje výsledky pátrání za posledních let: biologové tu objevili 615 nových druhů rostlin i živočichů – obojživelníků, hadů, ptáků, ale i 41 nových druhů savců. Je jisté, že mnoho dalších teprve čeká na své objevení. Dočká-li se. „Pokud zmizí z Madagaskaru, ztratíme je jednou provždy,“ varuje Russel Mittermeier, prezident organizace Conservation International.
Rychlost madagaskarského zániku připodobňují odborníci k masovému vymírání, které postihlo Zemi již pětkrát. Hlavním strůjcem současné madagaskarské tragédie však tentokrát není ani asteroid, ani obří vulkán, ale lidé.
|
|
 | | gekon Uroplatus phantasticus |
|
|
Zásahy člověka
Divokou přírodu Madagaskaru dlouho člověk nerušil, připutoval z Indonésie teprve před dvěma tisíci lety. Od té doby však devastuje ostrov rychle a systematicky. Z původní rozlohy pralesů zbývá sotva pětina. A s mizejícím pralesem ztrácejí místo k životu i nejrůznější živočichové. Ti, kteří se dají jíst, končí na talíři obyvatel. Pytláci vybíjejí bezohledně i ohrožené druhy, mezi jinými lemury. Ta nejkrásnější a nejvzácnější zvířata kromě toho decimuje nelegální obchod. Jak pokračuje kácení stromů, půda i lesy ztrácejí živiny, nebo padají za oběť těžbě nerostů a vzácných kovů. Zkázu dokonávají změny klimatu. I ty ostatně způsobil do jisté míry člověk. A jen on může ostrov zachránit.
Madagaskar je v centru pozornosti všech světových organizací na ochranu přírody. První kroky se již podařily, vláda Madagaskaru zvětšila plochy chráněných území a národních parků na trojnásobek. Světové organizace najímají vesničany, aby vysazovali stromy na vykácené půdě – a tak vytvářeli koridory, které mají propojit roztříštěné zbytky divoké přírody. Mnozí obyvatelé i úředníci již pochopili, že jen zachovaná příroda přivábí turisty. Bude to stačit? Současné prognózy jsou chmurné. Podle nich nevratná zkáza může přijít už za dvacet, třicet let.
|
|
 | | Grandidiérův baobab |
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 91 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
