|
reklama
| Kolébka psychoanalýzy |
|
Günter Bartoš |
| SANQUIS č.90/2011, str. 51 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Dům ve vídeňské Berggasse kde téměř půl století žil a pracoval zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, je pro jeho stoupence „posvátným“ místem.
|
|
Na první pohled je to jen běžný měšťanský dům z druhé poloviny 19. století ve stylu Gründerzeit, jakých jsou po Vídni tisíce. Vnější fasáda je hezky členitá, vnitřní schodiště hezky vyšlapané. Dlouhá desetiletí po něm stoupali pacienti, aby navštívili ordinaci lékaře v prvním patře. „PROF. Dr. Freud“ stávalo na jmenovce u dveří. Nyní zdobí schodiště citáty z psychoanalytikova díla a místo pacientů šlapou po schodech návštěvníci Freudova muzea. Ročně jich přichází na osmdesát tisíc.
Sigmund Freud si tu nejprve otevřel v roce 1891 ordinaci neurologie, to byl teprve docentem. O pár let později se sem přistěhoval i s početnou rodinou. V Berggasse žil a pracoval až do června 1938, kdy musel po anšlusu Rakouska emigrovat. Čtyřicet sedm let, nejproduktivnější část života. Proto má tohle místo pro psychology a psychoanalytiky, spolu s Freudovým rodištěm v Příboru na Moravě a Londýnem, kde zemřel, až „posvátný“ význam. Zde Freud analyzoval své pacienty, zde sepsal své nejdůležitější studie, zde se zrodila psychoanalýza... „Před rokem tu byl na návštěvě jeden americký psychoanalytik a rozplakal se dojetím,“ říká Peter Noemaier z vedení Freudova muzea.
|
|
 | | Sigmunda Freuda nelze v Berggasse přehlédnout |
|
|
První občan Vídně
Psychoanalytik Jiří Kocourek navštívil poprvé Berggasse jako dvacetiletý student „s velkou úctou, ale malou obeznámeností s Freudem“. Během druhé návštěvy těsně po pádu železné opony dokonce přespal v hostinských pokojích psychoanalytické svatyně: „A spalo se mi tam dobře. Myslím, že by psychoanalytik tato památná místa (Příbor, Vídeň, Londýn) měl skutečně navštívit a nechat na sebe působit onoho genia loci. Konec konců tato zkušenost oživuje a mnohdy i motivuje jedince znovu a opakovaně v jeho návratu ke kořenům, ale také k obnovení určité pokory.“ Podle doktora Kocourka poskytuje návštěva muzea nejen vhled do osobního života Freuda a jeho rodiny, ale i do atmosféry Vídně 19. a 20. století.
Freuda si už od Vídně nemůžeme odmyslet a naopak to také nejde. Zlatou moderní éru města tvořily výjimečné osobnosti v hudbě (Mahler, Strauss), architektuře (Wagner, Loos), malířství (Klimt, Schiele), filozofii (Wittgenstein, Popper). Přesto Vídeň zůstává prodchnutá především freudovskými asociacemi. „Rakousko nevnímá Freuda jako nejslavnějšího obyvatele Vídně první poloviny 20. století, ale svět ano. Je první osobou, kterou si s Vídní spojují,“ potvrzuje Noemaier. Pro Freuda, odhalujícího temná zákoutí lidské psýché, bylo město ideální zkumavkou. Už od dob mocnářství se tu hodně dalo na dekorum, nedílnou součástí vídeňské mentality proto bylo nepříjemné věci tajit nebo skrývat za zavřenými dveřmi. Vídeňský psychiatr Erwin Ringel považuje Vídeň za typickou živnou půdou pro neurózy a potlačené představy.
A podle starého bonmotu se prý Sigmund Freud mylně domníval, že všichni lidé jsou jako jeho vídeňští pacienti.
I za zdobnou fasádou v Berggasse 19 se možná skrývalo leccos jiného a nebyly to jen ujeté sny a fantazie Freudových pacientů. Když Peter Noemaier zavede skupinu novinářů do bývalé Freudovy ložnice a ukáže na dveře sousední místnosti, kde bydlela Freudova švagrová Minna Bernaysová, ukazuje také vchod do Freudovy 13. komnaty. Většina životopisců má jejich poměr za hotovou věc, dokonce se podle některých indicií a narážek spekuluje o potratu. Minna se o rodinném trojúhelníku svěřila korunnímu princi psychoanalytického hnutí Carlovi G. Jungovi, ale vzhledem k pozdější roztržce mezi ním a Freudem se Jungovo svědectví nebralo vážně.
Jenže před pár lety se našla hotelová kniha, v níž se „Dr Sigm. Freud und Frau“ zaregistrovali jako manželský pár 13. srpna 1898 v pokoji číslo 11 v hostinci Schweizerhaus v Majole, a sto let starý skandál znovu ožil. Na dvoutýdenní dovolené ve Švýcarsku totiž byla s Freudem místo manželky Marty její mladší sestra Minna, tehdy třiatřicetiletá. Z pozdějších dopisů Marty vyplývá, že intimní život Freudových ustal záhy, ale manželství zůstalo harmonické. Minna Bernaysová, druhá či „prázdninová“ žena zakladatele psychoanalýzy, s nimi žila v jedné domácnosti dvaačtyřicet let.
|
|
Dožít jako svobodný člověk
Sigmund Freud měl později v prvním patře v Berggasse 19 také svůj byt. Napočítal jsem šestnáct místností plus různé chodby a zákoutí. Freud důsledně odděloval pracovní prostor od rodinného, každý měl svůj vlastní vchod. Od rodiny se naučil separovat už během školních let, protože ho početné sestry rušily při studiu. I klavír musel z domu. Sám večeřel, aby nemusel poslouchat židovské obřady před jídlem.
Nejautentičtějším místem muzea jsou šatna a čekárna, zrekonstruované téměř do původní podoby. Na věšáku visí Freudův klobouk a hůlka, na podlaze leží kožený kufr s monogramem S.F. Jako by se pan profesor právě vrátil od holiče nebo z nějaké cesty. V tomhle prostoru se musejí freudiáni cítit jako doma, protože kromě důvěrné znalosti samotného Freuda znají přes jeho analýzy případy slavných pacientů, kteří tu sedávali. Každou středu večer se v čekárně scházela skupina psychoanalytiků, z níž se v roce 1910 ustanovila Vídeňská psychoanalytická společnost.
Hned ve vedlejší místnosti pouštějí na obrazovkách „domácí video“ rodiny Freudových, jak se natáčeli filmovou kamerou. Anna Freudová, nejmladší Freudova dcera a taktéž psychoanalytička, záběry komentuje. Místo Freudových se najednou na záběrech objevují vlajky s hákovými kříži a hajlující Vídeňáci. S anšlusem Rakouska skončil v Berggasse také Freud a psychoanalýza. Naštěstí byl příliš významnou osobností, přimlouval se za něj i Mussolini, nacisté ho nemohli jen tak narvat do transportu a zavraždit někde v Treblince. Po dlouhém boji s byrokracií a zaplacení výkupného ve výši 31 329 říšských marek, takzvané emigrantské daně, mohl 4. června 1938 Freud odejít. „Kvůli německé invazi jsem musel opustit svůj domov ve Vídni a přijet do Anglie, kde doufám dožiji jako svobodný člověk,“ řekl Freud v rozhovoru pro BBC necelý rok před svou smrtí. Jeho čtyři sestry takové štěstí neměly a zahynuly v koncentračním táboře.
|
|
Freud se vrací
S Freudem a jeho rodinou odjelo do emigrace i kompletní vybavení z Berggasse. Včetně slavné psychoanalytické pohovky a více než dvou tisíc starožitností, které Freud tak obsedantně shromažďoval. Asi potřeboval jako ateista zaplnit prázdno po Bohu jinými archaickými relikty.
Před třiceti lety vzniklo v Berggasse Freudovo muzeum. Jak ale prezentovat patriarchu psychologie a jeho svatyni, když byly všechny věci pryč? Navíc „Freud, který svůj život strávil tím, že zkoumal důvěrná tajemství, která lidé usilují skrýt jak před sebou samými, tak i před druhými, se nesmírně bránil odhalovat svá vlastní tajemství.“ (Anthony Storr) Například v roce 1884 Freud zničil své poznámky, dopisy a rukopisy za posledních čtrnáct let, protože „nikterak netouží usnadnit práci svým budoucím životopiscům“.
Muzeu velmi pomohla Anna Freudová. Vrátila do Vídně vybavení čekárny, některé Freudovy osobní věci a část starožitné sbírky z Kypru. Naštěstí předchozí nájemníci v bytě nic nepředělali, dochovaly se dokonce původní malby a obklady, což posiluje autenticitu místa. Hlavně muzeum nehraje s návštěvníky žádnou falešnou hru. Jistě, mohli nechat udělat kopii slavné pohovky a sehnat nějaké staré koberce a nábytek, ale neučinili tak, a na stěnách prázdné Freudovy ordinace a pracovny jsou „jen“ dobové fotografie, jak to tam za jeho života vypadalo. „Chceme, aby lidé přemýšleli, proč tady Freudova pohovka a pracovní stůl už nejsou, proč musela jedna židovská rodina utéci z Rakouska,“ vysvětluje Peter Noemaier, ředitel oddělení komunikace muzea. V ostatních místnostech jsou vystaveny autentické Freudovy rukopisy a dopisy, odkazy na slavné pacienty a také umění, které má s psychoanalýzou nějakou souvislost. Muzeum buduje vlastní uměleckou sbírku, podporuje výzkumné projekty a pyšní se největší knihovnou psychoanalytické literatury v Evropě (přes 38 000 svazků).
„Nejsem totiž vůbec mužem vědy, nejsem pozorovatel, experimentátor ani myslitel. Nejsem nic jiného než konkvistadorský temperament, dobrodruh, pokud chceš, s onou zvědavostí, smělostí a houževnatostí, která k tomu patří,“ napsal Sigmund Freud v roce 1900 v dopise příteli Fliessovi. Později Freuda označili za „archeologa lidského nevědomí“. V Berggasse 19 se ale role obrátily a objektem zvědavého zkoumání se stala samotná osoba zakladatele psychoanalýzy, jeho život a dílo. Symbolicky či obrazně můžeme říci, že na psychoanalytické pohovce teď leží i samotný Freud.
|
|
|
Sigmund Freud (1856–1939)
Zakladatel psychoanalýzy se narodil v Příboru na Moravě. Po třech letech se rodina stěhovala nejprve do Lipska a potom do Vídně, kde Freud vystudoval lékařskou fakultu tamější univerzity a kde žil až do svého odjezdu do emigrace v červnu 1938. Umírá v Londýně.
|
|
|
| Foto: Günter Bartoš, Sigmund Freud Copyrights
|
|
|
|
obsah čísla 90 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
