|
reklama
| Obezita dětí jako globální epidemie |
|
Marta Reinitzerová |
| SANQUIS č.89/2011, str. 77 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Světová zdravotnická organizace prohlásila obezitu za globální epidemii a jeden z největších zdravotních problémů současnosti. Prevenci nadváhy považuje za jeden z hlavních úkolů veřejného zdravotnictví v 21. století. Proto vyhlásila 20. květen Dnem boje proti obezitě. Jak taková bitva vypadá v praxi? Ptáme se MUDr. Dalibora Pastuchy, Ph.D.,MBA, z Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace při FN a LF UP v Olomouci, kde provozují speciální dětskou obezitologickou ambulanci.
|
|
Proč se zabýváte právě dětskou obezitou?
Léčbou dětí trpících nadváhou se zabývám již déle než sedm let. Mým původním oborem je pediatrie, a proto jsem chtěl zůstat v kontaktu s dětskými pacienty i po nástupu na kliniku tělovýchovného lékařství. Po získání specializace z oboru tělovýchovné lékařství jsem si uvědomil, že práce tělovýchovného lékaře nespočívá jen v preventivních prohlídkách zdravých sportovců a péči o ně, ale také v zahrnutí pohybové aktivity do prevence a léčby určitých onemocnění. Právě u dětí s obezitou představuje pohybová aktivita spolu s dietními opatřeními a psychologickou intervencí jedinou možnost prevence a terapie vzhledem k tomu, že v dětském věku jsou výrazně limitovány možnosti farmakoterapie a bariatrické chirurgie, tedy chirurgické léčby obezity.
Co malým pacientům vaše ambulance nabízí?
Zpočátku fungovala výhradně jako poradna pro pohybovou aktivitu dětí s obezitou. Postupně se nám ale podařilo vytvořit tým nabízející pacientům komplexní multioborovou péči. Přímo na našem pracovišti spolupracujeme s fyzioterapeutkou, nutričními terapeutkami a klinickou psycholožkou, provádíme komplexní laboratorní vyšetření, zátěžové testy a antropometrická měření. Díky výborné spolupráci s ostatními kolegy v rámci Fakultní nemocnice Olomouc jsme schopni v případě již rozvinutých komplikací zajistit dětem specializovaná konziliární vyšetření například v endokrinologické a kardiologické ambulanci, v lipidové poradně nebo v ústavu lékařské genetiky.
Je pravda, že dospělých i dětí trpících nadváhou neustále přibývá?
Dle nejnovější analýzy International Obesity Taskforce a WHO je na světě 1,1 miliardy dospělých s nadváhou nebo obezitou, z nich asi 320 milionů spadá do kategorie obézních. A k těmto alarmujícím údajům musíme ještě navíc připočítat 118 milionů dětí. Podle studie České obezitologické společnosti „Životní styl a obezita 2005“ trpělo v tomto roce nadváhou nebo obezitou 20 % dětí ve věku 6–12 let a 11 % dětí ve věku 13–17 let. Ve skupině mladších dětí mělo nadváhu 10 % a 10 % bylo obézních. U dospívajících byly údaje o něco příznivější, ve věku 13–17 let klesl podíl dětí s nadváhou na 6 % a 5 % dětí bylo obézních. Situace v České republice odráží situaci v celé Evropské unii. Odhaduje se, že v Unii každoročně přibývá přes 400 000 dětí postižených nadváhou a obezitou.
|
|
|
Jaká bývá nejčastěji příčina této diagnózy?
V naprosté většině případů se v dětské populaci jedná o dědičnou – polygenně vázanou obezitu. Jen v minimálním procentu jsou příčinou obezity jiná závažná onemocnění. Mohou to být monogenně dědičné syndromy (například Prader-Willi nebo Cohen) nebo některá endokrinologická onemocnění jako Cushingův syndrom, hypotyreóza či deficit růstového hormonu apod. Ze 40 % až 60 % se na rozvoji dětské obezity podílí genetické pozadí. Pokud jsou takto predisponovaní jedinci vystaveni výraznému vlivu toxického obezitogenního prostředí, vede to u nich k rozvoji obezity včetně všech následných komplikací.
Co si mám představit pod pojmem „obezitogenní prostředí“?
Nejvýraznější obezitogenní prostředí pro dítě znamená jednoznačně rodina. Dítě je zrcadlem, ve kterém se odráží nejen genetika, ale především životní styl rodiny, veškeré nedostatky a neúspěchy režimových opatření vedoucí k pozitivní energetické bilanci. Dítě nezodpovídá za stavbu rodinného jídelníčku, nenakupuje, nevaří, nerozhoduje o volnočasových aktivitách. Nesmíme také opomenout negativní vliv reklamy na potraviny, které se stávají součástí „ módního stylu“. Z výživového hlediska se ovšem často jedná o nekvalitní potraviny bohaté na jednoduché sacharidy s vysokým glykemickým indexem, na tuky, cholesterol a sůl. Je to zvláštní, ale kuřák – v ideálním případě plnoletý, v mnoha případech rozumný a uvažující člověk – musí mít na své oblíbené krabičce upozornění, že kouření může zabíjet. Dítě – mentálně závislý tvor, který nedokáže oddělit klamavé informace od skutečnosti – však žádný varovný nápis na obalu svého oblíbeného fast foodu nebo pamlsku nenajde. Za tímto trendem na druhou stranu pokulhává výchova k racionálnímu životnímu stylu.
Dají se v rodině určit klíčové momenty pro rozvoj dětské obezity?
Mnoho studií prokázalo jednoznačně ochranný vliv kojení. Ke konci kojeneckého věku je chybou zbytečně rychle nahrazovat mléko, které v tomto období plní i úlohu tekutin, jinou, obvykle přeslazenou tekutinou. Problematické je batolecí období – dítě přestává růst tak intenzivně jako doposud a fyziologicky se proto snižuje potřeba jídla. Matky často v tomto období dítě nutí jíst a někdy jej ještě motivují pamlskem za odměnu. Tím u dítěte vytvářejí refl ex přejídání. S nástupem do mateřských školek se často vynechávají snídaně, což je další výrazný rizikový faktor pro rozvoj obezity. V předškolním věku děti potřebují hodně pohybové aktivity – minimálně dvě hodiny denně. Rodiče unavení z práce však často potomkovi raději nabídnou možnost sledovat televizi nebo hrát si na počítači. Není výjimkou, že předškolní děti z naší ambulance stráví před televizní či počítačovou obrazovkou déle než dvě hodiny denně.
S nástupem do školy se ale situace, předpokládám, zlepší – děti mají hodiny tělocviku, mohou si chodit hrát na školní hřiště...
Naopak! Pohybu dále ubývá a tento deficit by se měl kompenzovat dostatečnou aktivitou mimo školu. Jenže realita tomu neodpovídá. Navíc došlo k téměř úplnému vyřazení chůze jako nejpřirozenějšího každodenního pohybu. Přemisťujeme se autem nebo dopravními prostředky, schody nahradily výtahy a eskalátory, cestu na poštu nebo k telefonu nahrazují mobily a internet.
Jaký pohyb tedy těmto dětem „ordinujete“?
Z dlouhodobého hlediska je výhodné zvýšit aktivitu alespoň mírně a udržet ji. Správná pohybová aktivita zaměstnává rovnoměrně všechny svalové skupiny a přispívá k harmonickému vývinu dítěte. Má také velký význam při emocionálním ladění člověka. Ze začátku by měla být prováděna pomalu, účinně a cílevědomě, měla by také rozvíjet obratnost, rychlost, vytrvalost, sílu a obecnou fyzickou zdatnost obézních dětí a vytvářet pozitivní vztah ke sportu a pohybu vůbec. Často se u svých pacientů setkávám s časnými projevy respiračních komplikací, například s povrchním dýcháním a nevyužíváním celkového obsahu plic při dýchání, proto doporučuji zahájit i nácvik správného dýchání a dechovou rehabilitaci, zaměřenou na prohloubené dýchání. Dechová rehabilitace se může zpětně využít ke korekci postury obézního dítěte.
A jaké tedy doporučujete konkrétní sporty?
Z pohybových aktivit jsou vzhledem k riziku přetížení nosných kloubů nohou vhodné nejprve aktivity s odlehčením těžiště. Nejlepší jsou chůze, plavání, cyklistika, tanec, modifikovaný aerobic – bez výskoků, kondiční tělocvik, běh na lyžích, bruslení, kondiční turistika a v posledních letech velmi oblíbená chůze s holemi, tzv. nordic walking. Později lze zařadit i míčové hry, stolní tenis, badminton, tenis, squash a další. Účinný je také tzv. funkční trénink neboli 3D fitness, kdy skladba cviků pomáhá provádět běžné denní aktivity s vyšší výkonností a nižším nebezpečím úrazu, vede k vyšší svalové rovnováze, napomáhá kloubní stabilitě a výrazně přispívá k prevenci zranění pohybového aparátu.
Obézní děti bývají častěji nemocné. Trpí také více úrazy?
Vzhledem k porušené posturální stabilitě bývají méně obratné a skutečně u nich častěji dochází při sportu k úrazům. Snažíme se, aby omezení pohybu po úrazu bylo co nejkratší a dítě znovu nepřibíralo. Pro urychlení hojení proto doporučujeme užívání léků pro systémovou enzymoterapii Wobenzym nebo Phlogenzym, se kterými máme dlouholeté zkušenosti i u sportovních úrazů dospělých.
Co je podle vás v léčbě dětské obezity nejdůležitějším krokem?
Jednoznačně časná diagnóza. Často se setkáváme s mýty, že dítě z obezity vyroste. Ve skutečnosti má šanci vyrůst z nadváhy zcela výjimečně – a to jen z mírného stupně obezity, nikdy z rozvinuté obezity vyššího stupně. Druhým klíčovým krokem je motivace celé rodiny. Jen změna životního stylu v celé rodině může vést k dlouhodobějším úspěchům.
|
|
|
MUDr. Dalibor Pastucha, Ph.D., MBA (*1976)
Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2005 působí jako primář a zástupce přednosty pro léčebnou péči na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace při FN Olomouc. V roce 2007 ukončil doktorandské studium na LF UP, v roce 2010 absolvoval manažerský program na Prague International Business School při VŠE. Ve své praxi se zaměřuje především na problematiku dětí s obezitou a využití různých typů pohybové aktivity v prevenci a terapii dětské obezity
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 89 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
