|
reklama
| Martin Reiner: „Záře slunečnic zahřívá jen blázny..." |
|
Martin Reiner |
| SANQUIS č.88/2011, str. 33 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| (ukázky z básnických sbírek)
|
|
Sbírka HUBENÁ STEHNA TWIGGY (Host, 2010)
Computer Love
Na dětské párty
polib na rty
žábu;
bude ti jasné,
jak snem prochází se:
Tuleni u dveří ukaž rybu,
vylez na ulici
a jdi stále doprava
Jdi doprava,
vrať se ke vchodu,
podplať stráž
a zakřič do otvoru:
„Maska čerta skáče
a čelo vosí
ženy se rosí!“
Je-li ryba dosud panna,
je to znamení:
Ponech sen,
ten srstnatý prst horstev,
ponech yettimu…
Jdi do bažin
a ukaž tlusté ženě
královskou pečeť
Blázni a čarodějky
Stopařko na rohu
třetího světa,
zapudruj si tvář,
poletíme stoletím vonícím po mandlích…
Metla kyanidu,
hubená stehna Twiggy,
ropa zemřelých.
Vivat sabat!
Záře slunečnic
zahřívá jen blázny.
|
|
Sbírka TÁNÍ CHŮZE (Petrov, 1998)
Kosmodrom
Dovolte mi představit se:
Jmenuji se Reiner. Světem se procházím v parukách snů.
Dovolte mi představit se: — Čistič, Bůh
pracující pod povrchem vašich kalných vod.
Skrze mne teď dohlédnou dne i zraku
prostí. Jenom se rozkročím — uvidíte vchod,
uvidíte, že je v nebi malá zlatá brána,
pod kterou si nadběhnete do náruče rána…
Jsem i lžíce zaražená v černé kaši noci.
Kdo nabere si, tomu ústa shoří.
Však z popela mlčení odlétá pernatý
kočár přímo do vesmíru… Ach, jako tchoři
se tam prosmrdíte, jako hnis puchýřem
atmosféry se vyvalíte do stříbřitého chladu.
Jasně: všichni si potrpíme na parádu.
Poslední poznámka před cestou: Klér.
Na ty pány širočinu. Jsou to svině!
Už žádný další špacíry po hladině…
(Což po povrchu jít nesvede i dítě?)
Kéž v mléce drah koketně se nezardíte!
Kéž ambra prchavá zavoní v podpaží tmy!
Já šerem prozřel jsem a dvěma prsty
očí roztáčím pro dnešek ruletu noci. Bůh jsme my!
Ruleta se točí…
|
|
|
Sbírka STARÉ A JINÉ ČASY (Host, 2002)
Tvá perspektiva
(K poctě Ivana B.)
Ve světlíku na římse uvězněný holub.
Duše, uvězněná v něm,
se naklání, komíhá;
takových světlíků jsou v Brně tisíce.
Z hlubiny mluví něco k peří vázy,
světlíky jsou velmi poetické srázy.
Díváš se,
vidíš jen obrysy,
jež s tebou hrají hru
Na kdysi.
Odpověď
Ptali jsme se toho pána,
co rozeznal v barovém šansonu
hlas popelavého skřivana.
V neděli ráno se modlil
kleče v pražské tramvaji.
Všecko, co potřebuji,
řekl nám na refýži, ke mně
přichází v pravý čas.
Brzdící tramvaj;
skřípavé přitakání Nebes.
Obrázky
(Na motivy National Geographic a K. J. Erbena)
Slunce je měsíčník,
mizí zraku,
končí v hlubinách.
Ozařuje jiné světy.
Pokojíček mrtvé Běty,
na jehož zametený práh
snášejí se jikry.
Podzim, stařec příkrý,
od vodní hladiny
pohled odvrací.
Ryba, jež zde utonula,
je příliš podobna
purpuru v oblacích.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 88 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
