reklama
Černobyl: peklo nebo ráj? |
Eva Bobůrková |
SANQUIS č.88/2011, str. 38 |
|
zpět na výběr odborných článků |
První rok po výbuchu Černobylu panovalo v krajině ticho. Vědci, kteří zde odebírali vzorky, aby stanovili úroveň radioaktivity v půdě a spodních vodách, vzpomínají, že odtud zmizeli všichni ptáci. Následujícího jara se vrátili – a už zůstali.
|
|
|
Názory vědců se různí. Jedni tvrdí, že fauně a flóře katastrofa paradoxně prospěla, jiní se svými výzkumy snaží dokázat, jak moc radioaktivní látky rostliny a zvířata ničí a deformují. O tom, kdo má pravdu, rozhodne až vzdálená budoucnost.
|
|
„Černobylská katastrofa při vší hrůze vůbec nebyla tak strašná pro přírodu“ – i takové odvážné zprávy se v posledních letech objevují. V oblasti po výbuchu pětadvacet let poté skutečně nepanuje jaderná poušť.
Radioaktivní, ale živé Z bezprostředního okolí zničeného reaktoru zmizelo tehdy vše živé, zemřely lesy. V letech po neštěstí to bylo území potkanů a zdivočelých psů. Ale brzy se tu začalo dařit i dalším druhům. V Černobylu je dnes radioaktivní všechno. Houby, zvířata, rostliny. Ale jak ukázaly vědecké výpravy, přesto tu život vzkvétá – alespoň na první pohled. „Na borovicích rostoucích severně od havarovaného reaktoru vyrašily nové větve, sice s nepravidelně dlouhým jehličím, přesto však žijí a zelenají se. Už na počátku devadesátých let se také lesy naplnily radioaktivními srnci a divočáky. Potom se objevili losi a za nimi následovali rysové a vlci,“ píše Alan Weisman v knize Svět bez nás v kapitole věnované černobylské havárii. Zatímco lidé museli opustit oblast kvůli ohrožení života, kolem zamořených řek jsou k vidění jestřábi, rybáci, konipasové, černí čápi, orli. Jako by přírodě radioaktivita nevadila, byla smrtící jen pro náš lidský druh a nic jí neprospělo víc, než když z ní člověk vycouval... „Běžná lidská činnost je pro biologickou rozmanitost a hojnost místní flóry a fauny mnohem ničivější než ta nejhorší katastrofa jaderné elektrárny,“ nechal se slyšet radioekolog Robert Baker z Texaské technické univerzity. Nikde jinde nemají vysazení losi či rysové takový klid. Do uzavřené zóny kolem elektrárny byli převezeni i zubři a dokonce také koně Převalského. Jak uvádí fotograf Václav Vašků, který Černobyl několikrát navštívil a fotografoval, údajně by mělo na území v okolí jaderné elektrárny žít celé stádo devadesáti vzácných koní!
|
|
|
|
Černobyl v nás Katastrofa nezasáhla jenom území kolem Černobylu. Po výbuchu vznikl radioaktivní mrak, který hnal vítr nad Skandinávii, přes Polsko směrem na tehdejší Československo a Rakousko. Druhá velká vlna radioaktivního zamoření zasáhla i Bulharsko. V České republice, zejména v místech, kde tehdy pršelo, dodnes nalézají myslivci při zkoumání lesní zvěře v organismech vysoké hodnoty radioaktivních prvků. Půda, houby a lesní plody v oblastech nejvíce postižených radioaktivním spadem stále mohou obsahovat vyšší množství cesia 137 a stroncia. Jejich poločas rozpadu činí 30 let.
|
|
|
Oběti Černobylu V reaktoru číslo čtyři jaderné elektrárny v Černobylu došlo k explozi 26. dubna 1986. Tisíce lidí, kteří se – často bez jakýchkoli ochranných pomůcek – pokoušely hořící reaktor hasit, zemřely buď hned, anebo v přímé návaznosti na událost v následujících letech. Jen na Ukrajině bylo podle ofi ciálních údajů asi 2,3 milionu lidí zasaženo radioaktivním spadem, který způsobuje různé druhy rakovinného bujení. Odhad počtu přímých obětí se podle odlišných zdrojů liší, od 4000 obětí podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii až po 100 000 lidí podle údajů organizace Greenpeace. Celková zdravotní bilance katastrofy zůstává i nadále nejasná.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 88 |
|
ročník 2011 |
|
témata |
|
|