|
reklama
| Valle de Viñales |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.86/2011, str. 90 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Krasové kopce neboli mogoty vysázené mezi tabáková a rýžová políčka spolu s jasně červenou půdou vtiskují krajině na západ od Havany neopakovatelnou atmosféru. Od roku 1999 patří Valle de Viñales na seznam přírodních památek UNESCO.
|
|
Když se před mnoha staletími španělští námořníci blížili k západnímu pobřeží Kuby, kopce zahalené mlhou jim prý připadaly jako kostelní varhany. Mogoty, které patří k nejstarším skalním útvarům na Kubě, vznikly přibližně před sto miliony lety. Tehdy se následkem eroze z krasové plošiny postupně stávaly velké jeskyně. Jejich stropy se časem zhroutily a dnes z nich jsou neobvyklé vápencové útvary pokryté hustou vegetací.
Z Havany se k vesnici Viñales, výchozímu místu k objevování celého údolí, dá přiblížit po dálnici. Lépe řečeno po kubánské dálnici. Což znamená, že se našinec musí nejdříve naučit umně vyhýbat dírám a hrbolům, za účastníky provozu přijmout i koňské povozy, cyklisty, jezdce na koni a krávy. Celé údolí je vyhlášenou turistickou destinací, a tak už i na dálnici číhají vykutálení jineteros – kubánští dohazovači čehokoli. Překoná-li člověk všechny jejich nástrahy – a že jich je – stačí se pak pouze rozhodnout, jakým způsobem viñaleské údolí prozkoumá. Nabízí se kůň, kolo i moped. Anebo jít po svých.
|
|
 | | Mogoty patří k nejstarším skalním útvarům na Kubě |
|
|
Se sestrou jsme si vybraly poslední možnost. Náš pan domácí nám ochotně dohodil průvodce, místního mladíka Raydela. Během našeho třítýdenního putování jsme už pochopily, že na Kubě bez průvodce nedáme ani ránu. I když se od nich zvídavý turista moc nedozví, vždy jim zaplatí. Raydel nebyl výjimkou. Cestou nám ukazoval tabákové i fazolové pole, sem tam nějakou rostlinu, v dálce baobab… To, že tady roste množství endemických rostlin a dřevin, například kubánský druh cykasů, a že se tu vyskytují vzácní ptáci včetně kubánského národního ptáka Tocororo, nám neřekl. Zato nás dovedl k jeskyni, zapískal a ze tmy se vynořil postarší vesničan se svítilnou. Ten nás za další nedobrovolný poplatek vedl podzemní říčkou, posvítil na pár stalaktitů a stalagmitů. Chvíli jsme se brodily po kolena, pak po pás, nakonec jsme i plavaly.
|
|
Valle de Viñales
Krasové údolí s rozlohou 132 km² se nachází asi 150 km západně od Havany, v provincii Pinar del Río, v pohoří Sierra de los Oragnos. Obyvatelé údolí, potomci domorodců, španělských přistěhovalců a černých otroků, se převážně živí pěstováním tabáku. Vesnice Viñales s koloniální atmosférou byla založena roku 1875.
|
|
Podobné bezejmenné jeskyně ukrývá většina mogot. K těm oficiálním a hojně navštěvovaným patří Cueva del Indio či Cueva de San Miguel. První z nich objevili roku 1920 a před časem byly na jejich stěnách nalezeny předkolumbovské malby. Legenda vypráví, že se jeskyně stala místem schůzek dvou mladých lidí ze znepřátelených indiánských kmenů. Ve druhé se ukrývali uprchlí černí otroci a prý tu pohřbívali své mrtvé. Dnes? Stojí tu restaurace s nabídkou kubánských koktejlů.
|
|
 | | Přístřešek pro rolníky pracující na tabákovém poli |
|
|
Nejlepší tabák Ke koloritu krajiny neodmyslitelně patří i tabákové plantáže a sušárny tabáku. Ten se tu pěstuje od nepaměti, ještě dříve, než se na ostrov dostal Kryštof Kolumbus. Díky rudě zabarvené železité půdě místní tabák patří na Kubě k těm nejlepším. Rolníci ale dodnes obdělávají pole pluhy taženými voly. S jedním novodobým Přemyslem Oráčem jsme se setkaly při našem putování. Voli budili respekt. Přemysl se usmíval. Vesničané se vůbec rádi zastaví na kus řeči. Potulující cizince ochotně zasvětí do tajů pěstování tabáku a pozvou do svých skromných příbytků.
|
|
 | | Kubánský Přemysl Oráč jde orat své pole |
|
|
Údolí lze projít nebo projet křížem krážem, nejhezčí pohled se ale člověku naskytne z terasy nedalekého hotelu. Mogoty, palmy, barvami hýřící pole, bělostné domky se střechami z palmových listů a sušárny tabáku vytvářejí pohádkovou scenérii. Daly jsme si k tomu „mastňáckému“ podívání dvakrát Cuba libre. Číšník nám na stůl postavil láhev se zbytkem rumu. Nevím, zda jsme to pochopily dobře, ale postupně jsme si rum dolévaly, až jsme nakonec pily rum čistý. Za cenu dvou koktejlů. Viva Cuba libre! Snad brzy.
|
|
 | | Nejhezčí pohled na údolí je z terasy hotelu |
|
|
|
|
|
obsah čísla 86 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
