reklama
Moje hra s možnostmi |
Eva Bobůrková |
SANQUIS č.87/2011, str. 16 |
|
zpět na výběr odborných článků |
Jeho malby bývají označovány jako chmurné, depresivní, apokalyptické. On sám pak za mistra smutku a deprese. A dnes je na to alergický. „Už jsem jinde a mluvím z jiné zkušenosti.“ Výtvarník Josef Bolf nedávno převzal prestižní uměleckou cenu Osobnost roku 2010.
|
|
|
Tak tenhle výlet do ateliéru Josefa Bolfa stojí za to, říkám si. I kdyby nebyl doma. Obrovská tovární hala v pražském Karlíně a okolní hypermoderní kancelářské budovy tvoří dadaistickou kombinaci. V bývalé průmyslové čtvrti v Praze 8, kde se nyní prudce modernizuje a staví, zůstal ostrůvek starých časů a v něm vznikl svérázný komplex uměleckých ateliérů a galerií – Karlin Studios. Průmyslová minulost se tu snoubí s všudypřítomným moderním uměním. Tedy Josef Bolf doma byl a tovární halou nás provází. Kromě galerie a rezidenčních prostor pro zahraniční umělce na studijním pobytu se tu nachází asi patnáct ateliérů. „A jeden tam nahoře mám pronajatý i já.“ Stoupáme po úzkých schodech pod střechu továrny. Po dřevěné lávce konečně přistupujeme ke dveřím, kde malá cedulka hlásá: Josef Bolf. Tady pracuje Osobnost roku 2010, o které je v posledních letech v uměleckém světě tolik slyšet. Porotu si získal svými loňskými výstavami Ještě místo-pustá zem v Západočeské galerii, Osobní dispozice v galerii Hunt Kastner Artworks a účastí na Dekadence Now! v Rudolfinu i skleněnou mozaikou vytvořenou pro Jurkovičovu vilu v Brně. Kam zmizel smutek? Napjatě čekám, jaká nálada na mne padne za dveřmi. Co se mnou udělá, až uvidím po kupě jeho smutné, osamělé postavy, zkrvavené děti a zvířata, která se němě pohybují po přízračném temném sídlišti či pustými ulicemi měst. V recenzích se o těch obrazech píše, že vycházejí z násilných počítačových her, hororů či z mysli trýzněné traumaty a depresemi. Ať se třeba píše co chce, ony jsou opravdu plné tísně, děsu a samoty a zneklidňují a vtírají se do mozku. Ostatně kdysi o nich i sám tvůrce řekl, že by je doma mít nechtěl. Že by nesnesl se na ně dívat. Čekají mě ale hned dvě překvapení, zaprvé: Bolf dnes odmítá být malířem depresí. „Už je to všechno jinak a mluvím z jiné zkušenosti. Neříkám, že mé obrazy nemají jistý podtón. Jistě tam byla ze začátku i jakási autoterapie, potřeba se z něčeho vypovídat. Teď takhle maluji, protože mě to zajímá. Snažím se pracovat s věcmi, jimž vlastně úplně nerozumím, sdělovat spíš to, čím si nejsem přesně jistý, ale co je zároveň silné. Kdybych o tom již všechno věděl a vypověděl, hledal bych jiné téma.“
|
|
| Dítě, voskové pastely,
olej a tuš na plátně, 2006 |
|
|
Druhá zvláštnost: v ateliéru není jediný obraz. Všechno se prodalo nebo visí v galeriích. To je ono. Spíš než mistr smutku se dnes na Bolfa hodí označení úspěšný malíř (smutku). Neboť po krušných začátcích a jistém vzduchoprázdnu, tak typickém pro malíře po ukončení Akademie a rovněž pro umělce vstupující na scénu ve druhé polovině 90. let, kdy ještě neexistovaly malé soukromé galerie, se začalo postupně dařit. Bolf mohl zanechat jiných řemesel a mohl se živit výhradně malováním. Objevil ho vlastně známý český sběratel umění Richard Adam, když koupil jednu z jeho diplomových prací. Pak také vybral Bolfův obraz Inhalátor pro velkou výstavu soudobé malby Akné v Rudolfinu. Kdo ji navšítvil, jistě se mu do paměti vryl Bolfův podivný růžový člověkopes... Věčná nespokojenost Dnes nemá Josef Bolf nouzi o kupce ani o galerie, které jeho díla vystavují a prodávají. Jen v Rudolfinu visel třikrát (Akné, Spodní proud, Dekadence Now!), představil se na Staroměstské radnici (Ty nejsi ty, ty jsi já), v domovské galerii Hunt Kastner Artworks (Osobní dispozice). Naposledy balil obrazy na cestu do Berlína, kde v Jiří Švestka Gallery právě probíhá expozice Nedívej se tam. Když nemůžeme prohlížet obrazy, aspoň se o nich bavíme. Třeba o tom, že trvalo dlouho, než si ujasnil, co chce dělat. A že se také dost změnil. „Myslím, že teď jsem našel to, v čem se cítím pevný.“ Nebo o tom, že raději pracuje ve městě a potřebuje pravidelný režim. Na svých obrazech Josef Bolf pracuje, jako by stále byly živé. „Dokud je nenafotím. Pak se vše uzavře.“ Když je vidí po nějaké době, nikdy s nimi není spokojený, ale nikdy je nepředělává. Jde dál. A vždycky se mu nejvíc líbí ty poslední. Také vypráví, jak hledá zvláštní chytlavé názvy pro své výstavy. „Chci, aby název odkazoval na to, co řeším, na intimitu, kterou bych zároveň nechtěl ukazovat. Každý je přece zvědavý, co ten druhý prožívá.“ Malá nápověda: třeba název výstavy Ty nejsi ty, ty jsi já pochází z filmu Total Recall, kde hlavní hrdina zjistí, že je vlastně postavou z minulosti a jeho současné já je falešné. Nebo expozice Nedívej se tam – odkazuje na film Nicolase Roega z roku 1973 o dvojici, která se vyrovnává se smrtí dcery. „Možná jsem v dané době citlivější na to, co čtu či vidím, a ono se mi to ve správnou dobu propojí. Jednou věta z knihy, jindy z filmu...“ Rozhlížím se a snažím se uhodnout: Co dalšího se malíř chystá vytvořit ve svém továrním ateliéru? A hle – dvě loutky zavěšené nad dveřmi. Trefa. Bolf připravuje s Buchtami a loutkami a Barborou Čechovou film pro Pražské Quadriennale scénografie. „Náš projekt Skladiště propojuje loutkový film, instalaci a performanci, teď ještě doděláváme zvuk a střih.“ A co nové obrazy? „Teď trochu vydechuji, nejsem vymačkávací jako citron. Věci mají svůj čas.“
|
|
| Josef Bolf: Pavilon, akryl, tuš, sprej, sametové plátno, 2006 |
|
|
|
|
Josef Bolf (*1971) V letech 1990–1998 studoval Akademii výtvarných umění v ateliéru Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. V roce 1995 absolvoval stáž v Kongsthögskolanu ve Stockholmu, o rok později v Akademii der Bildende Künste ve Stuttgartu. V roce 2007 pobýval v rezidenci v International Studio and Curatorial Program v New Yorku. V letech 1996–2002 byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec spolu s Jánem Mančuškou, Tomášem Vaňkem a Janem Šerýchem. Vystavuje v Čechách i v zahraničí, žije a pracuje v Praze. www.josefbolf.com
|
|
|
| Z cyklu Obličeje, 2002–2004 |
|
|
Repro: © Josef Bolf, foto: Ondřej Petrlík
|
|
|
|
obsah čísla 87 |
|
ročník 2011 |
|
témata |
|
|