reklama
Play! Hrajme si! |
Irena Jirků |
SANQUIS č.83/2010, str. 22 |
|
zpět na výběr odborných článků |
Legendární pražskou výstavní síň Mánes doslova od sklepa po střechu zaplní a během následujících tří měsíců zcela promění nová interaktivní výstava. Její tvůrci v čele s Petrem Niklem si nekladou malých cílů: chtějí si s námi se všemi hrát.
|
|
|
Stůl žravý – stůl chutí, Hlavouni, Orloj snivců, Vševidoucí, Srdce – jeskyně zvuků, pohybů, světel a stínů, Oči krajiny – enviromentální multihledátka, Čeřička ZX... Už jen názvy a popisy objektů, instalací či nástrojů, které budou v Mánesu od 4. listopadu do 31. ledna 2011 k vidění, respektive k dotýkání, navozují onu příslovečně hravou i tajemnou, vždy však tvůrčí atmosféru, na kterou jsme si zvykli u všech předcházejících expozic, jež koncipoval Petr Nikl. Ať už se s Ondřejem Smeykalem, Milanem Caisem, Jiřím Konvrzkem, Ingrid Višňovskou a dalšími spřízněnými umělci rozhodl rozpohybovat a rozezvučet katakomby v bubenečské čistírně odpadních vod, prostory industriální haly v Ostravě či TELUS World of Science v kanadském Vancouveru, vždy šlo o víc než jen o expozici zajímavých artefaktů a prezentaci jejich autorů. „Chceme, aby se lidé zbavili předsudku, že umění je jakýmsi nesmyslným apendixem, který si vytváří výlučná sekta umělců sama pro sebe. Chceme všechny návštěvníky uvést do aktivního procesu tvorby. Oni sami se prostřednictvím své fantazie stávají tím nejdůležitějším prvkem, nástrojem i obsahem našeho projektu,“ tak charakterizoval smysl svého počínání před časem Petr Nikl. A na tom samém principu – snad ještě umocněném – je postaveno také PLAY. Hrajme si! Vyzývají nás umělci a doporučují, abychom s sebou na výstavu vzali každý nějaký předmět, věc, která se vejde do kapsy od kabátu a kterou můžeme posléze zasadit do Krystalízy neboli kolektivní krajiny představ, jež se bude postupně rozrůstat, bujet nebo tyčit v Mánesu. „Na zemi budou ležet materiálová termitiště s drobnými předměty, sypké, pevné i hnětoucí materiály ponechané k volné manipulaci návštěvníkům. Ti z nich v průběhu tří měsíců sestaví, poskládají, slepí a vzájemně propojí rozvíjející se organismus. Tomuto nekončícímu vývoji je ponechána co největší svoboda. Proces bude fotograficky i filmově nepřetržitě mapován, děj se tak přenese do virtuálního světa, získá další rozměry,“ vysvětluje Petr Nikl. Jinými slovy – v Mánesu právě začíná unikátní hra, která však s výstavou tentokrát neskončí. Pojďme si tedy hrát! Více na www.orbis-pictus.com . Foto: O. Petrlík
|
|
|
|
obsah čísla 83 |
|
ročník 2010 |
|
témata |
|
|