Deprese je porucha nálady, charakterizovaná smutkem, nezájmem (apatií), pesimismem, pocitem osamění, zbytečnosti a beznaděje. Deprese může být součástí tzv. depresivní fáze (velké deprese), nebo bipolární afektivní poruchy (dříve nazývané maniodepresivní psychóza). Deprese je nemoc. Celoživotní riziko vzniku depresivní poruch je 5–12 % u mužů a 9 – 26 % u žen. Každoročně depresí onemocní kolem 5 % obyvatelstva různého věku, ženy asi 2x častěji než muži.
Příznaky: psychické (smutná nálada, vnitřní nepokoj, úzkost, zpomalené myšlení, poruchy koncentrace, zpomalený řečový projev, pocity beznaděje a bezvýchodnosti, snížené sebevědomí, úbytek zájmů a neschopnost radovat se z dřívějších zálib, snížená aktivita, nechuť k jakékoli činnosti, sebevražedné úmysly, nechuť žít, v nejtěžším stupni deprese přítomnost bludů – poruch myšlení charakterizovaných mylným obsahem myšlenek, o jejichž pravdivosti je nemocný nezvratně přesvědčen) tělesné (útlum sexuálního pudu, porucha příjmu potravy – nechutenství a váhový úbytek nebo naopak zvýšená chuť k jídlu, poruchy spánku, snížená sekrece slz, skleslé držení těla, snížená mimika, různé bolestivé stavy – bolesti hlavy, zad, bolesti na hrudi, zažívací obtíže – zácpa, závratě, pocity dušnosti nebo bušení srdce, deprese tak může napodobovat různá somatická onemocnění – např. žaludeční vředy, infarkt)
Pozor: Velmi časté jsou myšlenky na sebevraždu. Deprese patří k nejčastějším příčinám sebevražedného jednání (stojí za čtvrtinou sebevražedných případů), ať už dokonaných sebevražd nebo pokusů. Příčiny: nejsou jednoznačně prokázány, jedná se spíše o propojení a vzájemné ovlivnění různých oblastí. Biologické faktory: genetické faktory (pokud blízký příbuzný – rodič, sourozenec – trpí depresí, riziko vzniku deprese je 3x větší než u běžné populace), patologické změny neurotransmiterů (přenašečů nervového vzruchu – snížená hladina serotoninu v mozku, porucha vzájemné regulace serotoninu, noradrenalinu a dopaminu), hormonální změny (premenstruální období, poporodní období, klimakterium).
Psychologické a sociální faktory: u některých jedinců mohou vést ke vzniku deprese i běžné změny a stresující situace (smrt blízkého, rozvod, ztráta zaměstnání, problémy v rodině či zaměstnání apod.). Deprese je častá komplikace tělesných onemocnění, jde např. o virózy a stavy po infekcích, neurologická onemocnění, endokrinní poruchy, nádory, poruchy metabolismu, stavy po úrazech a při následné rehabilitaci.
Diagnóza: klinické příznaky deprese, osobní a rodinná anamnéza, tělesné vyšetření včetně základního laboratorního vyšetření u praktického lékaře. K vyloučení jiných onemocnění elektroencefalografi cké vyšetření nebo vyšetření zobrazovacími metodami – CT mozku (počítačová tomografi e) nebo NMR mozku (nukleární magnetická rezonance) na specializovaných pracovištích.
Léčení: praktický lékař – nezávažné deprese, psychiatr – závažné deprese nebo rezistentní deprese (deprese obtížně reagující na léčbu), sebevražedné myšlenky nebo pokusy.
Deprese zůstává bohužel často nediagnostikována (lékaři – nepsychiatři pátrají více po tělesných chorobách) anebo je léčená nesprávně. Optimální léčba je v současnosti kombinací farmakoterapie a psychoterapie.
Farmakoterapie: Podávají se antidepresiva (zvyšují koncentrace neurotransmiterů, zejména serotoninu a noradrenalinu, mezi neurony, a tak normalizují patologický stav), k prvnímu zlepšení příznaků deprese dochází cca za 2–3 týdny od začátku podávání, k úplnému vymizení příznaků dojde obvykle za 6–12 týdnů od zahájení léčby. K zabránění návratu deprese je ale nutné antidepresiva užívat ještě po dobu dalších 4–9 měsíců, i když se pacient již cítí zdráv. Antidepresiva mohou dnes předepisovat i praktičtí lékaři, kteří zpravidla léčí lehčí formy deprese. Specialistou je psychiatr, kterému do péče náleží mj. těžší formy deprese nebo komplikované stavy. Dnes se při léčbě deprese používají účinná a relativně bezpečná antidepresiva tzv. vyšších generací, zejména SSRI – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu – a antidepresiva měnící poměr monoaminů.
Pro dlouhodobou léčbu nejsou vhodná anxiolytika – léky proti úzkosti (např. diazepam, oxazepam, alprazolam) – může vzniknout závislost. Při mírných depresích lze podávat i extrakt z třezalky.
– psychoterapie – má své místo v komplexní léčbě deprese, často se jako účinný přístup používá tzv. kognitivně- behaviorální terapie. Kognitivní terapie se zaměřuje na myšlení pacientů a „opravuje“ jejich negativní myšlenky, terapie behaviorální se zaměřuje na depresivní jednání pacienta, které se rovněž snaží změnit. – jiné biologické léčby, např. fototerapie – vhodná hlavně pro sezonní deprese, rTMS – repetitivní transkraniální magnetická stimulace (aplikace pulzního magnetického pole) – na specializovaných pracovištích, EKT – elektrokonvulzivní terapie („elektrošoky“) – pro závažné nebo rezistentní deprese.
Na koho se obrátit: v první fázi na praktického (obvodního) lékaře.
|