|
reklama
| Vždy svá Iva Bittová |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.81/2010, str. 24 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Klasická i alternativní hudba, jazz, operní árie, lidovky. A živelné, osobité improvizace. Taková je hudební vizitka zpěvačky a houslistky Ivy Bittové. Jednou z jejích nejbližších zastávek u nás je Mezinárodní hudební festival Brno – Moravský podzim.
|
|
Podtitulem již 45. ročníku hudební přehlídky – „de_kadence“ – organizátoři především vyzdvihují program, který „se snaží nacházet souvislosti, fenomény a tendence, které naplňují prostor mezi odsouzením starého a přijetím nového, odvržením konvenčního a etablováním nekonvenčního.“ Nekonvenční Iva Bittová na festivalu představí svůj autorský program. Obklopena přírodou již čtyři roky žije v Americe ve státě New York.
Nezasteskne se vám občas po Čechách?
O stýskání nelze hovořit, protože koncertuji v Evropě nejméně dvakrát za půl roku. Mám nyní vlastně dva domovy na obou stranách oceánu, což se mi zdá praktické a těší mě to. Evropské destinace soustředím do Lelekovic na Moravě, americké do Hudson Valley.
Změna prostředí může být pro tvůrčího člověka inspirativní.
Vřele ji doporučuji. Už jen to, že se musíte sžít s něčím neznámým, najít si přátele, proniknout do jazyka i mravů, to vše vám renovuje mozek, myšlení i city. Mám z toho poznání radost a všechny nové zkušenosti se pak odrážejí v mém projevu v hudbě a na pódiu.
Bylo těžké odejít?
Bylo to naprosto s rozmyslem a bez pochybností. I u mého mladšího syna, který odjel se mnou. Nikdy nedal najevo nespokojenost, nenaznačil, že se máma zbláznila, když udělala takový krok. Jemu se také otevřely nové možnosti. Díky svému talentu a píli získal plné stipendium na Bard College. Dnes už sklízí obrovské uznání a má podporu od známých i lektorů.
Čím vás Amerika inspiruje?
Jedna z podstatných věcí v Americe je přístup k práci. Díky obrovské konkurenci vás to žene stále kupředu. Máte rovněž okamžitou odezvu a plnou podporu u publika i mezi hudebníky. New York má obrovskou a jedinečnou energii, která vás takzvaně nakopne, aniž byste chtěli.
Jednou jste řekla, že v Čechách vám často nerozuměli, rozumí vám v Americe?
Já už o tom nepřemýšlím, mám skvělé publikum všude a je to štěstí a radost, že si sama mohu organizovat a vybírat práci. Živá produkce hlavně musí mít vždy svou hodnotu, zdravou vibraci a energii, aby divák byl kulturně naplněn. Pouze nahrávka, rádio či klip přináší zážitek plošný, poloviční. Nemám hranice ani v žánru ani v jazycích a věřím, že posluchač pochopí, co má hudba vypovídá.
Na jaře jste v Praze vystoupila s Bobby McFerrinem. Jak se vám s ním hrálo?
Přesně podle mého očekávání, byla to improvizace, spontánní a živelná. Pracujeme s hlasem podobně a máme společný hudební jazyk. Naše krátké propojení v hlasové improvizaci bylo vyznáním a projevila se v něm velká oboustranná úcta k našemu hudebnímu i lidskému počínání.
McFerrin někde prohlásil, že délka jeho improvizací závisí na počasí. Na čem závisí ta vaše?
Není absolutně limitovaná, záleží na dialogu a napětí s posluchačem. Poslouchám svůj instinkt, ten napoví, kdy je dobré přestat.
A co pro vás znamenají housle?
To by bylo dlouhé povídání. Zřejmě o mém vztahu k houslím jednou napíšu delší esej. Znamenají pro mě téměř vše. Je to úžasný nástroj. Inspirativní, intelektuálně i emotivně nejbohatší ze všech.
|
|
|
Iva Bittová (*1958) Již v prvním ročníku brněnské konzervatoře hrála a zpívala v Divadle na provázku (dnes Husa na provázku). Do povědomí širší veřejnosti se dostala především jako Eržika ve hře a později i ve filmu Balada pro banditu. Neexistuje snad žádný hudební žánr, který by nezkusila. Spolupracuje s řadou českých i světových hudebníků, vystupuje na prestižních hudebních pódiích. Hrála také v několika fimech, naposled v Tajnostech (2007) Alice Nellis, které jí přinesly nominaci na Českého lva. Má dva syny, Matouše (*1982) a Antonína (*1991), se kterým pravidelně vystupuje.
|
|
|
| Foto: © Stanislav Merhaut
|
|
|
|
obsah čísla 81 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
