SANQUIS - 2010/79 Komedie jménem univerzální nabíječka

napište nám

reklama

naši partneři

reklama

Komedie jménem univerzální nabíječka

Pavel Kočička

SANQUIS č.79/2010, str. 124

zpět na výběr odborných článků

Evropská komise připravila před časem pro výrobce mobilních telefonů nařízení, podle něhož musejí vypracovat koncepci jednotné nabíječky a do roku 2012 ji začít prodávat. Realizace tohoto plánu je ale daleko složitější, než se na první pohled zdálo.

Poměrně běžný obrázek z kanceláří po celém světě: „Nemáte náhodou někdo nabíječku na xyz?“ Půjčit si zařízení od kolegy ale často jen tak nejde, protože – ačkoli jsou třeba vaše telefony od stejné značky – nabíječky (respektive jejich konektory) se liší.
V našich bytech máme řadu výrobků, které trvale odebírají proud, protože jsou zbytečně v režimu stand-by. V průměrné domácnosti tyto ztráty představují asi 10 % roční spotřeby energie, neboli jeden měsíc v roce platíme za provoz zařízení ve chvílích, kdy jsme ho vůbec nepoužívali. Nabíječky mobilních telefonů tvoří pouze malou část z této spotřeby, ale i tak stojí za zmínku. Nejde totiž jenom o to, že často zůstávají trvale zapojené v zásuvce, ačkoli právě nenabíjejí, důležité také je, že většinou máme doma zbytečně víc nabíječek než mobilních telefonů. A proč kupovat novou nabíječku s každým dalším telefonem? Univerzální nabíječky by si nejspíše přáli všichni – kromě výrobců mobilních telefonů. Zatím žádná vláda na světě nebyla s to si s jejich negativním postojem poradit.

Ještě dlouhá cesta
Výrobci sdružení v projektu DIGITAL EUROPE kupodivu na výzvu Evropské komise zareagovali poměrně svižně a již v červnu 2009 vydali prohlášení o harmonizaci stavu nabíječek. Odborníci- komentátoři to většinou glosovali s větším či menším optimismem, předpokládali, že se v roce 2012 skutečně dočkáme „euronabíječky“ na všechny telefony s jednotným konektorem. Jenže to není reálné – a ani nemůže být. Přestože spotřebitelé vnímají telefony jako navzájem zaměnitelné černé krabičky, rozdíly mezi nimi jsou poměrně velké. Baterie se vyrábějí už téměř výhradně jediného typu (LiION), ale jejich kapacita se liší od 400 do 2000 mAh. Jinými slovy, nejmenší baterie má pětinovou kapacitu oproti baterii největší. A nabíječka pro větší baterie může snadno při připojení k slabšímu mobilu jeho baterii zničit. Naopak zase slabá nabíječka nedokáže telefon s baterií o větší kapacitě nabít.
Sen o skutečné univerzálnosti prozatím jaksi končí. Přesto by bylo možné počet rozdílných nabíječek redukovat. Výrobci ovšem navrhli jiný „trik“: nabíječka blízké budoucnosti bude sice univerzální a bude mít (víceméně) univerzální konektor, ale některé telefony nemusí nabíjet vůbec a některé jenom velmi pomalu. Vyšli tedy vstříc požadavkům Evropské komise, ale jinak se pravidla na trhu s mobilními telefony příliš nezměnila. Přesto o přínosu nařízení komise nemůže být pochyb – přinejmenším vyprovokovala výrobce k alespoň minimální aktivitě v tomto směru.
A konečně, i když nebudeme mít jedno univerzální zařízení, vznikne nový standard, který budou všichni výrobci víceméně dodržovat, protože jinak se nedostanou na evropský trh. Možná ve výsledku skutečně o něco málo poklesne množství nabíječek – a tím i spotřeba energie.