Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2010/81 Na Mars za 520 dnů


reklama




naši partneři
 
reklama


Na Mars za 520 dnů
Josef Tuček  
SANQUIS č.81/2010, str. 54


Až do listopadu 2011, tedy plných 520 dnů bude šest mužů zavřeno v kovové kabině rozlehlého simulátoru v hangáru Ústavu pro studium medicínských a biologických problémů v Moskvě. Při nejdelším experimentu tohoto druhu zkoušejí, jaké je být kosmonautem, který letí na rudou planetu.
 

 
Experiment s názvem Mars 500 (navzdory názvu trvá o dvacet dnů déle) zjišťuje, jaké vztahy vznikají mezi lidmi dlouhou dobu uzavřenými v kosmické lodi. Spolupracuje na něm i Evropská kosmická agentura ESA a čínské kosmické instituce. Odborníci, kteří pokus sledují, mají za úkol vytipovat způsoby, jak zachovat soudržnost posádky a zabránit problémům při reálném letu.
Na přípravě akce se podílel také český sociolog a sociální psycholog Jaroslav Sýkora spolu se svým mladým kolegou, psychologem Tomášem Srbem, a dalšími spolupracovníky z pražské výzkumné a poradenské společnosti Qed Group, ze zlínské Univerzity Tomáše Bati a dalších českých institucí.

Šest mužů na palubě
Z přihlášených dobrovolníků byli vybráni tři Rusové, jeden Francouz, jeden Číňan a jeden Ital (narozený v Kolumbii). Velitelem se stal osmatřicetiletý Rus Alexej Sitěv. Nedávno se oženil. Ovšem na otázku novinářů, co si jeho novomanželka Jekatěrina myslí o tom, že bude půldruhého roku sama, odpověděl: „Nejsem první cestovatel, který na dlouhou dobu opustil rodinu, aby objevoval nové hranice. A rodiny na ně čekaly.“
Pět set dnů by však na výpravu na Mars pravděpodobně nestačilo. Podle dosavadních předpokladů by expedice celkem zabrala dva a půl roku. Technici však uvažují, že by se výprava dala zkrátit asi na 750 dnů, případně i méně, pokud se podaří zajistit pro kosmickou loď nějaký pohon budoucnosti, který jí dá podstatně větší rychlost. Experiment Mars 500 ovšem dává kosmonautům kratší čas: 250 dnů na cestu k Marsu, 30 dnů na planetě a 240 dnů má vyhrazeno pro návrat.
Posádka má k dispozici 550 čtverečních metrů uzavřeného prostoru bez oken, „polidštěného“ vnitřními dřevěnými palubkami. Mají zde sekce pro spaní, práci i pro letově-operační, lékařské a psychologické testy. Veškeré jídlo mají samozřejmě s sebou. Jsou to konzervy a trvanlivé potraviny podobné těm, které jedí kosmonauti na Mezinárodní kosmické stanici ISS. V malém skleníku pěstují navíc rajčata, ředkvičky či jahody.
Padesát procent účastníků experimentální komplex v polovině pokusu opustí na třicet dní a budou simulovat pobyt na cizí planetě. S rodinami a přáteli se mohou dorozumívat pouze pomocí e-mailů. V hlasovém kontaktu s „pozemským řídicím střediskem“ se budou projevovat stále delší odmlky odpovídající času, který potřebují rádiové signály k překonání vesmírné vzdálenosti – ty trvají až dvaadvacet minut, když jsou Země a Mars od sebe nejvzdálenější.

Štola pro české kosmonauty
Sociolog Jaroslav Sýkora, který se s českými kolegy podílí na průběhu nynějšího moskevského experimentu, byl koordinátorem už jednoho z prvních pokusů tohoto druhu ve světě, nazvaného Štola k Marsu nebo také Štola 88. Při něm byli účastníci uzavřeni v imitaci kosmické lodi ve štole u moravského Tišnova.

Psal se rok 1988 a zdálo se, že je nejvyšší čas. V té době se předpokládalo, že cesta lidí na Mars se uskuteční někdy kolem roku 2010. Dnes je zřejmé, že to bude nejméně o čtvrt století později.
Při tišnovském pokusu výzkumníci sledovali dvě skupiny mladých lidí, většinou studentů, uzavřených v podzemní štole na tři týdny. Uměle jim však zkrátili den na osmnáct hodin, takže účastníci měli pocit, že strávili v „kosmické lodi“ celý měsíc. Byli odříznuti od reálného světa, měli program podobný vesmírnému letu, v němž nechyběla ani simulace nečekaných a nebezpečných situací.
Mladé lidi účastnící se pokusu navíc neustále sledovaly kamery. Od současných televizních „reality show“ se však jejich pobyt lišil – mimo jiné tím, že každodenně odevzdávali odebrané vzorky tělních tekutin a vyplněné testy pro průběžné sledování psychické a sociální odolnosti.
 
Maketa kosmické lodě umístěná v hangáru v Moskvě
Virtuální řízení kosmické lodě – zatím je vše jen na zkoušku
Testování skafandru, v němž účastníci experimentu vystoupí ven
 
Jedna skupina ve štole chovala živá zvířata – ryby, křepelky, slepice – včetně plemena bez peří, aby se dalo bez poletujícího odpadu zpracovat v kosmické lodi na čerstvé maso. „Ukázalo se, že při takovém pobytu v osamění si lidé vytvoří ke zvířatům vztah, takže je pro ně psychicky obtížné je zabít a sníst. Jídlo prostě budou muset vézt s sebou,“ shrnul Jaroslav Sýkora.
Další poznatek? Pozitivní působení žen v posádce. „Ve druhé skupince byla i dívka, což byla, upřímně řečeno, náhoda – neměli jsme dost vhodných mužských dobrovolníků. Ukázalo se, že dívka vytvořila ve skupině lepší atmosféru. Optimální posádka k letu na Mars je pět až šest lidí, z toho dvě ženy,“ tvrdí dnes Jaroslav Sýkora. „Musí to ovšem být takové mateřské, starostlivé typy. Jinak by mohly vztahy v posádce rozložit.“ Při přípravě současného experimentu v Moskvě však tento svůj názor pro složitost příprav a průběhu experimentu neprosadil.

Dotazníky o vztazích
Doktor Sýkora byl dvacet let aktivním vojenským letcem, později ředitelem armádního Centra pro výzkum stresu. Je členem Mezinárodní astronautické akademie v Paříži. Jak vzpomíná, historie kosmonautiky zahrnuje i méně zveřejňované poznatky o tom, jaký vliv mohou mít dlouhodobé pobyty v kosmu na vzájemné vztahy lidí i po skončení misí. Například to, jak se američtí astronauti po návratu z mise už nechtěli vzájemně stýkat. Anebo jak se v ruském Hvězdném městečku museli kosmonauti, kteří spolu letěli do vesmíru, přestěhovat do jiného patra, aby se na chodbě nepotkávali.
Doktor Sýkora s psychologem Srbem dostávají každý týden z Moskvy vyplněné dotazníky, které pro účastníky nynějšího pokusu připravil tým Qed Group. Jejich srovnání a rozbor by měly ukázat, jaké změny chování se u účastníků projeví a také jak se bude vyvíjet soudržnost skupiny. Na celkové výsledky si počkáme do konce přístího roku. „Ti lidé to nemají jednoduché,“ říká Jaroslav Sýkora. „I v nejtvrdším vězení mají odsouzení nárok na každodenní procházku na dvoře. Účastníci našeho experimentu ne.“


Foto: archiv NASA a ESA


obsah čísla 81 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek