|
reklama
| Cestou do minulosti |
|
Jan Andreska |
| SANQUIS č.79/2010, str. 52 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Když bratři Andreskové, můj otec a strýc, pátrali před lety po linii předků svého rodu, dostali se až ke třem generacím Dominiků. Nejstarší z nich se narodil roku 1747 v Milešově... O 263 let později jsem se do Milešova sám vypravil, abych v rodinném bádání pokračoval. Cestou do vlastní minulosti jsem objevil pozoruhodný lidský příběh, půvabnou krajinu a zámek, kde genius loci stále silně promlouvá.
|
|
 | | Když rozkvetou hrušně v okolních svazích a tařice skalní pozlatí skály svými květy, je atmosféra Milešova nejsilnější |
|
|
Při dobré viditelnosti je na sever od Prahy, ve vzdáleném horizontu za Řípem, možné rozeznat řetěz sopečných vrcholů Českého středohoří. Nejvyšší je mezi nimi kopec se zřetelnou stavbou na špičce. Dřív se jmenoval Milešovská hora, už docela dlouho je ale v mapách uveden pouze jako Milešovka.
Cestou přes České středohoří do Teplic, Ústí nad Labem nebo Drážďan se většina řidičů soustředí na řízení, proklíná nedostavěnou dálnici a přitom v obci Velemín mine nenápadnou odbočku s nápisem Milešov. Kdo odbočí, náhodně nebo záměrně, dostane se do údolí, kde na skalním výchozu pod vrcholy vulkanického tvaru stojí stejnojmenný zámek. Genius loci zde působí silně a na autora zvláště.
Letos uplyne 620 let od první písemné zmínky o Milešovu, tehdy psaném jako Mylesschow. Patřil Petrmanovi z Milešova, příslušníku jedné z více větví rodu Kaplířů ze Sulevic. Hrad a obec vystřídaly řadu majitelů, nejčastěji příslušníků rodu Kaplířů. Podstatné bylo vlastnictví a ambice jednotlivých majitelů pro jimi realizované přestavby. K přestavbě z podoby gotického hradu na jednopatrový renesanční zámek došlo zřejmě kolem roku 1580, snad z vůle Jiřího Kamareta Kaplíře ze Sulevic. Tato stavba se v zámeckém komplexu zachovala pod názvem hrad a je na první pohled patrná a odlišující se od novějšího barokního zámku.
|
|
 | | Bránu hospodářského dvora zdobí socha světice |
|
|
Za třicetileté války došlo k poškození objektu, a to prostou neúdržbou. Jeho popis z roku 1649 hovoří jednoznačně: „Zámek od starodávna se dvěma velkými baštami neb věžemi a některými pokoji a komorami, něco od kamene, něco od dřeva jest vyzdvižen, všelijakými na gruntech dolejších tak i hořejších velice zruinýrovaný, takže v mnohých místech se všech stran se trhá a boří.“
Kaplíři a Andreskovi
V této fázi se tehdejší majitel Karel Kaplíř, který sám onen zruinýrovaný zámek neobýval a raději bydlel na tvrzi v blízkých Medvědicích, rozhodl pro barokní adaptaci. Nákladnou přestavbu však v ekonomicky těžkých časech po 30leté válce finančně nezvládl a musel panství Milešov prodat. Chtěl však, aby se starobylý kaplířský majetek udržel v rodě, a tak panství roku 1661 prodal Kašparu Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic. Ten byl v dějinách Milešova jeho nejvýznamnějším majitelem.
Složitá je genealogie Kaplířů, leckdo jiný na tom ale není lépe. Patrání mého otce Jiřího a strýce Stanislava po našich předcích nebylo snadné. Nejprve se dostali ke třem generacím Dominiků z přelomu 18. a 19. století z oblasti Králova Dvora u Berouna. Nejstarší Dominik se údajně narodil v Milešově (*1747). Do tamních matrik pak tedy směřovala další pozornost.
Bratrů Andresků se ujal významný místní historik Jaroslav Macek, který se Milešovem aktivně badatelsky zabýval a tamní matriky znal. V relativně krátké době rodovou linii doplnil o další tři generace – až do počátku tamních matrik (1675). Nejstarším předkem se stal Jiří Andreska, narozený před rokem 1675. V době, kdy Milešov držel Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, zde byl Jiří Andreska rychtářem a rychtářem zde byl i jeho syn Jan (1676–1717). Janův syn Kryštof (1714–1806) působil na zámku v Milešově jako dvorní truhlář.
Podstatné je, že Jaroslav Macek jméno Andreska (byť bez doložené přímé genealogické vazby) nalezl v archiváliích vztažených k Milešovu už v druhé půli šestnáctého století.
Život vojáka
Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic se narodil v Praze 1611. Byl vnukem Kašpara Kaplíře, který byl za aktivní účast v II. protihabsburském povstání odsouzen k smrti a popraven při staroměstské exekuci v červnu 1621. Rodina byla poté postižena majetkovými exekucemi. Malý Kašpar od září 1622 studoval gymnázium v lužickém Zhořelci, od roku 1624 pak na univerzitě ve fríském Frakeneru. Roku 1625 pokračoval ve studiu v Leydenu.
Kašpar Zdeněk se ve dvaceti stal profesionálním vojákem a tohoto povolání se držel celý život. Postupně sloužil v nizozemské, saské a švédské armádě, roku 1641 využil císařského general avocatoria, tedy výzvy k návratu či jakési amnestie. Nato přestoupil ke katolické víře a byl císařem Ferdinandem III. plně omilostněn. Poté se ucházel o restituce rodového majetku, což se mu v majetkových turbulencích provázejících pobělohorské období dařilo se střídavým úspěchem. Na sklonku války, roku 1647, dostal svůj vlastní pluk a roku 1648 se vyznamenal při obraně Prahy v okamžiku, kdy švédská vojska generála Königsmarka obsadila Malou Stranu a Hradčany. Po vestfálském míru přešel Kaplíř s císařským souhlasem do španělských služeb, aby se zúčastnil v severní Itálii války mezi Španělskem a Francií. Po jedenácti letech tohoto konfliktu se vrátil do Čech, a po křivém nařčení z vraždy (1661) se znovu dva roky ukrýval v saském exilu, po návratu pak byl dlouze vyšetřován. To přerušilo jeho vojenskou kariéru, houževnatý Kašpar Zdeněk se však nevzdal a usiloval o nové vojenské zařazení. Mezitím podruhé ovdověl a potřetí se oženil (roku 1655), a to s Annou Terezií, vdovou po svém vzdáleném bratranci Karlovi, předchozím vlastníku Milešova. V té době se manželé převážně zdržovali na přestavovaném Milešově. Poté se Kaplíř ucházel o zařazení do funkce vojenského velitele Prahy, v tom mu však s poukazem na popraveného děda nebylo vyhověno.
Místo toho sloužil 13 let v různých velitelských funkcích a ve více válečných konfliktech. Hvězdná hodina Kašpara Zdeňka nastala v červenci 1683, když na Vídeň zaútočila turecká armáda o síle 140 000 mužů, vedená Karem Mustafou Pašou. Během obležení a obrany Vídně prokázal Kaplíř vynikající organizační schopnosti, stál po boku vojenského velitele Vídně Starhemberga, a několikrát za něj i převzal přímé vedení. Když obležení Vídně po 61 dnech ukončila slavná operace polské jízdy vedené králem Janem III. Sobieskim, stál Kašpar Zdeněk na vrcholu kariéry. Byl jmenován polním maršálem a roku 1684 naposledy navštívil Milešov.
Právě v té době byl milešovským rychtářem Jiří Andreska. Kašpar Zdeněk zemřel ve Vídni 6. října 1686 a 20. října byl pohřben v Milešově. O dva měsíce později, 20. prosince 1686, zde zemřel i rychtář Jiří Andreska.
Kaplířové v Čechách vymřeli Zikmundem Kaplířem roku 1701. Jiřímu Andreskovi se dostalo četného potomstva, a Andreskové tak na Milešově žili až do dvacátého století. Poslední Andreska této linie zde zemřel přibližně roku 1960 a jeho potomci podle ústního sdělení místních pamětníků žili kdesi ve středních Čechách.
Genius loci ke mně tedy od jisté doby v Milešově promlouvá vždy a velmi srozumitelně. Zvláště silně pak v době, když rozkvetou hrušně v okolních svazích a tařice skalní pozlatí svými květy skalní suk, na kterém stojí milešovský zámek.
|
|
 | | Milešovka se snadno rozezná podle budovy meteorologické stanice |
|
|
|
|
|
obsah čísla 79 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
