|
reklama
 |
zpět na výběr odborných článků |
doc. PhDr. Jiří Kocourek Ph.D.
Budeme se nyní zabývat nejpodstatnější problematikou snového fenoménu, a to je jeho výklad. V předchozím díle jsem zmínil, že z tohoto hlediska byl sen v historii vždy považován za významný. Snový vykladač měl obyčejně velmi důležité místo v hierarchii společnosti – od rádce faraona, jako byl biblický Josef, po postavu kouzelníka, šamana či současného psychoanalytika. Sen dokázal ovlivňovat nejen jedince, ale leckdy i národy a státy. Jeho význam byl leckdy blízký výkladům astrologů a proroků.
|
|
Možná, že tyto reálie zabarvily určitým opovržením samotný výklad snů. Jako by pro současnost byl něčím nejistým, obskurním i odborně pokleslým – vyhrazený především pro společnost nerespektující vědu, která se mentálně pohybuje spíše v oblasti alternativních myšlenkových aktivit. Rád bych přesvědčil čtenáře, že to není pravda. Respektive, že sen a jeho výklad jsou podceňovány a často zneváženy. Dokonce, že výklad snu je součást terapeutické metody s reálnou aspirací na vědeckost, byť je úzce propojen s uměním vykladače snu, které je do určité míry dáno zkušeností.
Dovolím si připomenout známou skutečnost, že lidská psychika je – zjednodušeně vyjádřeno – tvořena částí vědomou a nevědomou. Naše nevědomí je dynamickým rezervoárem naší psychiky, odtud vycházejí podněty, impulzy a motivačně-silová hnutí. Sen je v tomto kontextu – byť často deformovaný – přesto nejvhodnější a nejdostupnější produkt našeho nevědomí, s kterým můžeme pracovat. Neboli jej dešifrovat a učinit pro nás pochopitelným.
Na cestě k významu
Máme-li snu plněji porozumět, pak jej musíme převést do slov, a to buď ve formě hlasové nebo písemné. Jak ještě později uvidíme, je možné sen vyjádřit i malbou, tancem či hereckou etudou (psychodrama), čímž leckdy objevujeme nové a do té doby těžko přístupné polohy snového výkladu. Pokud máme prožitek jakési fragmentárnosti snu, může být nápomocna technika „dosnění“. Prostě vyzveme snícího, aby při sdělování snu jej ještě takzvaně doplnil.
Sny během jedné noci povětšinou v různých variacích a mutacích řeší jeden problém nebo téma. Tedy mají společného jmenovatele. Dalším stupněm prohloubení a zvětšení validity výkladu snů je postup, kdy se zabýváme větším počtem snů během určitého časového úseku – třeba týdne, měsíce apod. Takto sledované sny jsou pak jakoby „vázány do jednoho celku“ a uschopňují vykladače k ještě obsažnějšímu a kvalitnějšímu rozboru.
Snový výklad je vlastně vždy heroickým pokusem o zpřítomnění nepřítomného a vzpírajícího se nevědomého materiálu. Výklad se pokaždé blíží k porozumění snovým východiskům, avšak nikdy se zřejmě plně (aspoň u některých snů) nepodaří je odkrýt. Samotný výklad není vůbec jednostranný proces, a to ať ze strany vykladače či snícího. Vždy je to diskuse, ne-li přímo sokratovský dialog. Vůbec není náhodou, že z procesu výkladu snu Freud odvodil samotný dialogický princip psychoanalýzy – asociace, interpretace, výklady, čili vlastně metodologický postup.
Pochopitelně různost snů, a to nejen obsahově, ale i podáním a často i formální stránkou, požaduje specifické modifikace při práci na výkladu. Obecně můžeme snícího požádat, aby nám sen sdělil nebo nějak zprostředkoval. Poté jej vybídneme, aby k jednotlivým částem snu říkal své volné nápady – vše, co jej k tomu napadá, co v něm sen vyvolává. Bude-li sen probírán v rámci skupinové psychoterapie, pak se i ostatní mohou připojit volnými asociacemi. Stejně tak vykladač (resp. terapeut) přináší své nápady a hlavně své poznatky a znalosti z historie života snícího a z kulturně-společenského povědomí, tzn. uskutečňuje amplifikaci, což je Jungův terminus technicus znamenající rozhojnění. A v další fázi výkladu se společně se snícím nad jeho i našimi nápady zamýšlíme, propojujeme je třeba s událostmi či jinými sny tak, aby výsledný tvar byl snícím plně akceptován. Možná i s prožitkem „heuréka“.
|
|
|
Libuše Koubská
Tajné a hezké
Aby se vám některé tajné, hezké sny staly skutečností, vepsal mému muži a mně Michal Černoušek do věnování své knihy Sen a snění. Bylo to v zimě, v čase, kdy se příliš brzy šeří a noční můry mívají za přispění dlouhé tmy a početných grogů obzvláštní pré. Před dvaadvaceti lety. Dávno? Včera? Její autor, výborný psycholog, oblíbený vysokoškolský učitel a skvostný vypravěč, už bohužel nežije. Knížku jsem tehdy zhltla, dozvěděla jsem se toho spoustu o významu, zdrojích a mechanismech snů. O jejich zapomínání, jejich zapamatovávání. O jejich neskutečné skutečnosti. O dobrodružství jejich poznávání. O jejich roli v umění. Tehdy se o takových jevech psalo minimálně, v šabloně dialektického materialismu neměly co pohledávat.
V pasáži o podnětech snů použil Michal Černoušek svou vlastní zkušenost. Utkvěla mi napořád. Tím podnětem byl lehký vánek předcházející letní bouřku. Michal zůstal doma o prázdninách sám, jeho žena Eva odjela s dětmi na venkov. Usnul a zdálo se mu, že se vrátila, že vstupuje do pokoje oknem, jako noční víla létající vzduchem. V bílých letních šatech povívajících kolem její štíhlé postavy lehounce sestupovala po neviditelných schodech z okna na podlahu pokoje. Přistoupila k jeho posteli. Probudil se intenzivní touhou a zjistil, že je v pokoji sám. Okno bylo otevřené a záclona v něm povlávala.
Představuju si ten světlý přelud, výjev jak z Bergmannových Lesních jahod. I přesto, že zmizel, jednoznačně patří do kategorie příjemných. Zdávají se zřídka, skutečností se stávají ještě řidčeji.
Moje moravská, německy mluvící babička mi jako malému dítěti vždycky na dobrou noc přávala trojme sís. Aspoň tak mi tenkrát to záhadné sousloví znělo. A sladce se s ním usínalo. Stejně jako se usíná s přáním uskutečnění tajných, hezkých snů. I když se pak ani nezdají, natož aby se vyplnily.
|
|
František Houdek
Ve snu přišla milost Boží
„Za svého pobytu v Londýně roku 1854... vracel jsem se zase jednou za krásného letního večera posledním omnibusem pustými už ulicemi. Seděl jsem jako outsider na střeše. Pohroužil jsem se do snění. Tu se roztančily před mýma očima atomy. Vídával jsem je vždy v pohybu, tyto malé bytůstky, ale nepodařilo se mi nikdy rozluštit způsob jejich pohybu. Tehdy jsem viděl, jak se často dvě maličké postavičky sdružovaly v páry, jak velké objaly dvě maličké, jak se ještě větší tři, ba i čtyři maličké vzaly do náruče a jak se všechny rozvířily v divém reji. Viděl jsem pak, jak velké tvoří řetězce a vlečou za sebou maličké...“
Tak vzpomínal německý chemik s českými kořeny August Kekulé na okamžik zrodu pro organickou chemii stěžejní představy čtyřvaznosti uhlíku a jeho řetězení v molekulách („velké postavičky“ byly atomy uhlíku, „maličké“ vodíku).
Podobně objevil v roce 1862 strukturu benzenu, která strašila už druhou generaci chemiků. Navštívil tehdy univerzitu v Gentu. Po obšírných debatách (samo sebou i o tom zapeklitém benzenu) se zmožen vrátil do pronajatého bytu. Tam se usadil ke krbu a začal podřimovat.
„Před očima mi pluly atomy. Dlouhé řetězce atomů se vlnily a přibližovaly k sobě; všechny se pohybovaly, otáčely se, kroutily jako hadi. A najednou – co to? Jeden z hadů si chytil vlastní ocas a celý obraz se zuřivě roztočil, takže nešlo rozeznat, kde v tom kole je hlava... Jako bleskem zasažen vyskočil jsem z lenošky a celý zbytek noci tu myšlenku rozpracovával.“
Tenhle vědecký sen zaujal i slavného hlubinného psychologa Carla Gustava Junga, který nabídl dvě vysvětlení: Jednak se Kekulé jako mladík setkal s případem vraždy, kde hrál roli zlatý prsten s hadem, jednak ho mohl inspirovat starý (v kolektivním nevědomí uložený) alchymický symbol hada Urobora požírajícího svůj ocas.
Každopádně představa molekuly benzenu coby kruhu posunula organickou chemii na vyšší stupeň. Vynikající německý chemik August Hofmann k tomu na jedné slavnosti prohlásil: „Měl jsem dosud velké štěstí v práci. Přivedl jsem to v životě, jak se říká, k něčemu. Ale myšlenka Kekulého je přímo geniální, víc než geniální, je v ní milost Boží. Přiznávám se tu před celým světem: dal bych všecko, co jsem objevil a čeho jsem dosáhl, za tuto jedinou myšlenku Augusta Kekulého, poněvadž je ryzím vědeckým poznáním.“
Snivec Kekulé pak při oslavě svých šedesátin nabádal: „Naučme se snít, pánové, pak snad nalezneme pravdu; vyvarujme se však uveřejnit sny, dokud jsme je nepřezkoušeli bdělým rozumem!“
|
|
|
|
|
obsah čísla 79 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
