Ještě na konci 19. století byla bývalá svatotomášská bašta Pražanům známá především jako místo, odkud se výstřelem z děla ohlašovalo poledne. Na přelomu století se v blízkém okolí, stále ale ještě za obvodem města, jen pár kroků do přírody, začalo stavět. Objevily se první vilky se zahrádkami ve stylu anglických řadových domků. Odprodej celého velkého pozemku bývalé bašty Karlu Kramářovi, schválený pražským obecním zastupitelstvem v roce 1911, nebyl jen pouhým obchodem, ale i určitým výrazem vážnosti, které se nový vlastník ze strany představitelů města těšil.
Karel Kramář byl před první světovou válkou vskutku nepřehlédnutelnou veličinou české politiky. Do veřejného dění zasáhl již na přelomu 80. a 90. let, kdy se společně s Josefem Kaizlem a T. G. Masarykem stal představitelem českého realismu, směru, který si kladl za cíl ovlivňovat politické myšlení na základě věcného vědeckého přístupu. Svůj vstup do politiky spojil s mladočeskou stranou, do jejíhož vedení byl zvolen roku 1907. Po roce 1903 prosazoval tzv. pozitivní politiku, která spočívala v jednání s rakouskou vládou a v její podpoře, kompenzované ze strany státu jazykovými, kulturními a hospodářskými ústupky pro český národ. V zahraniční politice zastával Karel Kramář koncepci novoslovanství, tedy spolupráce a sjednocení Slovanů v Rakousko-Uhersku pod mravním protektorátem Ruska. Slovanská idea měla být především protiváhou germanizace státu, proto se angažoval proti spojenectví Rakouska-Uherska s Německem v Trojspolku.

Stavba nad Prahou
Věnovat se plně vytěžující politické práci mohl Kramář především díky svému ekonomickému zázemí. Bez příjmů z textilních továren v rodném Vysokém nad Jizerou by patrně nemohl ani uvažovat o reprezentativním sídle. Pražská obec s ním uzavřela smlouvu, ve které byla poměrně přesně defi nována budoucí podoba vily. Mělo se jednat o maximálně jednopatrovou obytnou budovu, která by byla z Prahy vidět na výšku celého průčelí a s bývalou baštou by tvořila monumentální celek, zapadající do panoramatu Pražského hradu a okolí. Stavba měla být zahájena do roka od podpisu smlouvy a dokončena nejpozději do dvou let. Současně si Praha vyhradila předkupní právo.
Po předběžných neúspěšných jednáních s architektem Janem Kotěrou byl vypracováním projektu na parcele o rozloze více než 12 000 m2 pověřen vídeňský architekt Friedrich Ohmann (1885–1927). Ten se patrně dokázal lépe přizpůsobit požadavkům a vkusu stavitelů, kteří volili řešení v historickém stylu. S ohledem na nedaleký Pražský hrad byl takový přístup pochopitelný. Ohmann předložil návrh jednopatrové novobarokní stavby se secesními prvky, skrývající v sobě celkem 56 místností. Většina z nich měla sloužit k reprezentačním účelům; vedle prostor užívaných přímo majiteli zde bylo několik hal, salonů, jídelen a ložnic pro hosty s příslušenstvím, obytné prostory pro služebnictvo, domek zahradníka a šoféra. Nacházely se tu také soukromé ložnice a pracovny, několik jídelen, salonů, ale i kulečníková síň. Centrální prostora vily, pracovna Karla Kramáře, měla 7,5 m vysoký strop, pracovní stůl potažený buvolí kůží a balkon s ozdobnou mříží hlásající Kramářovo heslo „Pravdou třeba proti všem“.

Ruský medvěd, český lev
Jak bývá u podobných objektů obvyklé, interiér vily byl do značné míry odrazem vkusu a ambic jejích obyvatel. V tomto případě zejména Kramářovy manželky Naděždy Kramářové, rozené Abrikosové. Původem Ruska, dcera bohatého moskevského obchodníka, ovlivnila svého manžela nejen jako jeho celoživotní družka, ale formovala i jeho politické zaměření. Nepřekvapuje proto, že dala interiér vily bohatě vyzdobit, vedle byzantských především ruskými motivy. Ty však bez znalosti bližších souvislostí působí v českém prostředí nezvykle, zejména ve srovnání s exteriérem, kde je fasáda členěna pouze velmi jednoduchými, víceméně historizujícími štuky. Jen z bezprostřední blízkosti – při pohledu ze zahradní terasy – je patrný jeden z osobních motivů, zdobící průčelí obrácené ku Praze. Nad balkonem pracovny jsou na trojbokém arkýři štukové reliéfy ruského medvěda, dvouocasého lva a korábu na rozbouřeném moři. Figury symbolizují národnosti obou manželů a jejich životní pouť. Většinu dekorativních prací řídil Ohmannův kolega z uměleckoprůmyslové školy, profesor dekorativního modelování Celda Klouček se svými žáky.
Stranou pozornosti při plánování stavby nezůstalo ani technické vybavení vily tvořené řadou novinek. Byla zde nejen žehlírna, osm sklepů, garáže, ale také odsavač prachu, domácí výtah a sklad benzinu. V zahradě se nacházely skleníky a tenisové hřiště.