V rámci své terapeutické práce s neurotiky si začal Sigmund Freud všímat snů, které mu pacienti spontánně sdělovali. Leckdy je považovali za významné a relevantní k danému tématu, kterým se v terapii zabývali. Nabýváním dalších zkušeností se svými pacienty dospívá Freud k závěru, že sen je ona „via aurea“ do oblasti našeho nevědomí, které nechápeme medicínsky jako bezvědomí, ale jako funkční oblast naší psychiky, zodpovědnou za mnohé naše psychické projevy. A tato oblast – tedy nevědomí (Unbewusste, unconscious), je nejen tvůrcem snů, ale také psychických symptomů a takzvaných chybných výkonů.
V roce 1900 vydává zakladatel psychoanalýzy svou epochální práci Výklad snů, která se snovým fenoménem seriózně zabývá a pokouší se najít jeho vysvětlení. Již zde přímo i nepřímo formuluje řadu skutečností, které jsou pak většinou neurofyziologickými výzkumy ve čtyřicátých a pozdějších letech potvrzeny. Takže můžeme hovořit o tom, že existence snu je nejen empiricky, ale i experimentálně prokázána.
Každý člověk každou noc sní – a dokonce má několik snů. Objevují se v tzv. REM fázi a povětšinou vykazují vizuální podobu. Ale nejsou vyloučeny ani sny motorické, ideové, haptické, auditivní. Jejich trvání se pohybuje od několika desítek vteřin po několik minut. Tedy neplatí někdy formulovaný názor, že „jsem prosnil celou noc“. Známá námitka v podobě formulace „já žádné sny nemám“ má své vysvětlení – zapomínání.
Zmiňuji nevědomí jako dynamickou oblastí naší psychiky – je nutné si uvědomit, že jeho obsahem jsou povětšinou projevy naší pudové základny a reálií, které z řady důvodů nebyly naším vědomým Já přijaty. Proto když nám naše nevědomí něco sděluje, je to povětšinou formou jakési šifry, hádanky. To aby bylo naše vědomí obelstěno – tzn. aby se mohly manifestovat ty skutečnosti, o nichž vědomě nechceme slyšet. V nejintenzivnější podobě nám onen cenzor „zakáže“ cokoli ze snu, který se nám zdá, propustit do vědomí. Výsledkem je prožitek „neexistence snu“.

 
Jaký má sen smysl a význam?
V rámci výše připomenutých neurofyziologických výzkumů se nejen prokázalo to, že sny má každý člověk každou noc, ale že sen má svůj význam biologický a psychologický. Když byly pokusné osoby buzeny v REM fázi – tedy v době snění, vy-kazovaly postupem doby projevy únavy a vyčerpání. Pokud buzení pokračovalo, začali tito lidé vykazovat psychotické formy chování, jež však byly reverzibilní.
První závěr, který se nabízí, se shoduje s očekáváním a s určitou zkušeností: sen je vlastně určitým ochráncem spánku, umožňujícím znovunabytí fyzické i psychické síly. Psychologický význam se dá velmi obecně vyjádřit jako psychická aktivita, která snícímu umožňuje řešit jeho aktuální, ale i celoživotní problémy.

Sny, přání a výklady
Nemůžeme opomenout Freudovu tezi o tom, že sen je splnění přání. Dnes se však kloníme k názoru, že ne všechny sny se dají takto vysvětlit. Existují i jiné sny, kde sice snovým výkladem můžeme dospět k potvrzení splnění přání, ale nemusíme tímto výkladem smysl snu dostatečně obsáhnout a vysvětlit. Bude nám poukazovat i na jiné významové oblasti.
Bez snů se vlastně neobejdeme. A to dokonce i tehdy, pokud si je nepamatujeme. I tohle je do určité míry diskutabilní. Z vlastní zkušenosti vím, že i jedinci, kteří tvrdí, že žádný sen neměli, se po určité době psychoterapie k některým vzpomínkám na sny, třeba z dětství, vrátí. Zde je nutno uvést, že vlastně nikdy neexistuje izomorfní převyprávění našeho snu. Vždy naše verbální sdělení bude neúplné, nedostačující a často i fragmentární, nebo naopak epicky rozvleklé, zbobtnalé.
I když se výkladem snu budeme zabývat v dalších kapitolách podrobněji, již zde musím podtrhnout a zvýznamnit jednu skutečnost. Snu můžeme porozumět jenom s pomocí volných asociací snícího. Jeden a tentýž symbol v různých snech může a nemusí mít stejný výklad. Jakýkoli výklad bez snícího se pak stává narcistickou exhibicí příslušného vykladače. A to samozřejmě platí i pro výklady symbolické. Sen je vždy originál, výtvor individuální bytosti, a jako takový musí být pojednáván.