|
reklama
| Pupečníková krev: štěpy, které zachraňují |
|
Pavel Kočička |
| SANQUIS č.72/2009, str. 79 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Prvnímu pacientovi, kterému byla před dvaceti lety implantována pupečníková krev, se stále daří dobře. Od té doby zaznamenala tato metoda pokrok a uznání, potvrzuje MUDr. Petr Kobylka, CSc., vedoucí lékař Banky pupečníkové krve v pražském ÚHKT.
|
|
|
Je iniciátorem a hybatelem dění kolem pupečníkové krve u nás. Setkali jsme se po jeho návratu z pravidelné Evropské školy transfuzní medicíny v italském městečku Pescara, kde byl jedním z mála řečníků z postkomunistických zemí. „Na kongresu sklidila velké ovace profesorka Eliane Gluckman, která provedla vůbec první transplantaci pupečníkové krve.“
Před dvaceti lety Eliane Gluckman z nemocnice sv. Ludvíka v Paříži zachránila chlapce, který by jinak podlehl Fanconiho anémii. Od té doby se jenom v Česku realizovalo osmnáct transplantací s pupečníkovou krví, z toho šest příbuzeneckých, a z české banky bylo vydáno 39 štěpů, z čehož většina směřovala pro nemocné do zahraničí.
Petr Kobylka se účastnil také prvního transplantologického kongresu v roce 1990, kde profesorka Eliane Gluckman představila výsledky operace, a tento zážitek jej nesmírně ovlivnil. Natolik, že v roce 1996 začal budovat sám Banku pupečníkové krve v Praze: znamenalo to vytipovat vhodné dárce a vytvořit postupy odběru. Letos už počet uložených vzorků poprvé překročil čtyři tisíce štěpů. „V registru samotném, který tvoří nabídkový list pro lékaře a nemocné, je jich zatím pouze něco přes tři tisíce. Další štěpy zatím čekají na tzv. půlroční kontrolu.“
Pupečníková krev se používá podobně jako kostní dřeň při léčbě chorob s poruchou krvetvorby, jako jsou leukemie nebo krevní malignity. Na rozdíl od kostní dřeně však při transplantaci pupečníkové krve vznikají menší imunologické reakce, protože štěpy jsou méně agresivní – neboli jak říkají lékaři, imunologicky naivní. U pupečníkové krve navíc stačí méně shodných znaků s jejím příjemcem.
|
|
|
| Množství štěpů v celosvětovém registru utěšeně roste, díky tomu je větší šance, že se pro transplantaci najde vhodný vzorek
|
|
Odběry a náročné testování
Než se štěp dostane až do registru, čeká ho dlouhá cesta. Přičemž na prvním místě je rozhodnutí matky, zda vůbec pupečníkovou krev daruje. „Musím zdůraznit, že je to zákrok pro matku i dítě bezbolestný a naprosto bezpečný,“ říká doktor Kobylka. Odběr probíhá po porodu ve chvíli, kdy matka čeká na vypuzení placenty. Přitom poslední slovo mají lékaři, kteří rozhodují, zda se skutečně vzorek odebere či nikoli. Důvody, proč pupečníkovou krev neodeberou, mohou být různé: od porodních komplikací až po nedostatek času, to když je nemocniční personál zaměstnán mnoha porody najednou.
Když je vše v pořádku, odebraná krev míří do laboratoře, kde se musí zkontrolovat. „U pupečníků je rozhodující jejich vydatnost. Čím více krve, tím lépe.“ Proto jsou hned na začátku vyřazeny štěpy s malým objemem krve nebo s malým množstvím buněk. Poté se mikrobiologickými testy zjistí, zda není pupečníková krev bakteriálně kontaminována. V této chvíli zbude z původního množství asi třicet procent kandidátů na zařazení do registru. Štěpy se rychle zchladí kapalným dusíkem a dočasně uloží.
Vše musí být profesionální
Před samotným zařazením do registru je nutné zkontrolovat, zda byly matka i dítě v době odběru v pořádku. Česká republika v tomto případě volí levnější variantu testování. Místo složitého a hlavně drahého vyšetření před odběrem se matka a dítě podrobí testu až po půl roce. Kdyby jeden z nich trpěl nemocí, která by bránila použití štěpu při transplantaci, do půl roku od porodu by se choroba projevila. „Pokud je vše v pořádku, zařadíme štěp do celosvětové databáze pupečníkové krve, na kterou se dennodenně obracejí transplantologové.“ Počet štěpů vyřazených po půl roce už je relativně nízký, podle Petra Kobylky jde maximálně o šest procent.
Je pochopitelné, že veškerá práce s pupečníkovou krví musí být naprosto profesionální, což se projeví i na ceně. Jenom samotný vak, do kterého se krev odebírá, stojí tisíc korun. „Přitom na jeden zpracovaný štěp připadají dva další, které nevyhovují. Velmi nákladné je také imunogenetické vyšetření, takzvaná HLA typizace.“ Ta určuje shodu pupečníkové krve s příjemcem a je důležitá pro správný výběr štěpu k transplantaci.
Štěpy jako dar
Výraznou položkou v celkové ceně je také skladování pupečníků. Kazety s krví se uchovávají v tekutém dusíku při -77 °C. Přestože je tekutý dusík víceméně odpadní produkt, stále je ho třeba poměrně velké množství, protože se neúprosně odpařuje. Čím déle se tedy štěpy skladují, tím více roste cena.
Transplantační štěpy jsou biologický materiál, s nímž se neobchoduje. „Podle všech pravidel a zákonů se poskytují zdarma jako dar. Ale obdarovanému vzápětí přijde vyúčtování nákladů spojených s přípravou štěpu a jeho uchováním.“ Takové náklady jsou v řádu statisíců. Českým pacientům, kteří potřebují transplantaci, je hradí zdravotní pojišťovna.
Dnes už existují i komerční banky pupečníkové krve. Ty slibují takzvané autologní uchování – odebraná pupečníková krev se zakonzervuje pro vlastní použití, pokud by ji dítě v budoucnu potřebovalo. „Podle mého i laik pochopí, že nebudeme k léčení používat stejnou tkáň, ze které se nemoc později vyvinula. Mnohem lepší je naopak použít krev vhodného dárce z veřejné banky pupečníkové krve,“ říká Petr Kobylka a přirovnává autologní uchovávání k prodeji půdy na Měsíci. Prodejci klienta také lákají, že jim na Měsíci v budoucnu někdo něco postaví. „Samozřejmě je možné, že vám tam někdo něco postaví, a také je možné, že v budoucnu půjde použít vlastní pupečníkovou krev. Ale dnes je mnohem užitečnější darovat krev pro druhé. Proto chceme, aby komerční banky pravdivě informovaly o současných možnostech autologního uchovávání štěpů.“
Vysoké náklady spojené s uchováváním pupečníkové krve by nebylo možné uhradit bez sponzorů. Hlavním dárcem Banky pupečníkové krve je nadace Kapka naděje, která shromažďuje prostředky pro pomoc dětem s poruchami krvetvorby. „Ale velký dík patří i našemu mateřskému Ústavu hematologie a krevní transfuze, v jehož prostorách fungujeme a který nám platí elektřinu i teplo,“ dodává Petr Kobylka.
A proč se balíčkům s pupečníkovou krví říká štěpy? „Přece transplantace se mnohem dříve prováděly u rostlin a stromů než u lidí. Sadař štěpoval jabloně přidáváním větviček z jiných stromů. Proto se také u lidských transplantací vžil název štěp. Čeština je tvárný jazyk.“
|
|
Foto: Ondřej Petrlík, graf: Bone Marrow Donors Worldwide, Annual Report 2008
|
|
|
|
obsah čísla 72 |
 |
ročník 2009 |
|
témata |
|
|
