Očekával se však od něho i rozmanitý užitek; vždyť právě jako nebesa uchovávají svým vlastním pohybem v pohybu a při životě všecko zde dole, tak bylo nepochybné, že i onen umělý neustálý pohyb, bude-li objeven, bude moci sloužit k uskutečňování mnoha jiných pohybů dílčích - což by napotom nemálo prospívalo téměř každému lidskému konání, protože všecko, co se děje, děje se pohybem.

Těmito slovy začíná J. A. Komenský svou anonymní zprávu „O umění samovolného pohybu“, sepsanou koncem roku 1639 pro důvěryhodného přítele. Je pro něho charakteristické, že mu v prvé řadě nejde o bezprostřední praktický užitek takového stroje, nýbrž se zajímá především o jeho vzdělávací a filozofický význam. Pokusům o sestrojení samohybného stroje se z těchto pohnutek věnoval od počátku třicátých let až do smrti. Na rozdíl od mnoha jiných „vynálezců“ Komenský promyslil a zejména v praxi vyzkoušel velké množství variant, až se posléze rozhodl přidržet se zásady „nepřetržitý pohyb pomocí věcí snadno pohyblivých“, tj. koulí, válců a kol, tedy principu v podstatě hodinářského. Komenský byl rukodělně velmi zručný a potřebné dřevěné koule si většinou soustružil sám. Z obavy, aby cestou nebylo odcizeno výrobní tajemství, mluví ve své zprávě o strojku jen náznakově a kuse. Z popisu je však zřejmé, že strojek skutečně pracoval; jak dlouho, nevíme - ale zřejmě tak dlouho, že to odpovídalo autorovu očekávání. (Skutečné perpetuum mobile, činné trvale a navěky, bylo sice i pro něho ideálem, jeho realizace však byla zpochybněna již o století dříve.) O tři léta později svěřil svůj výrobní postup holandským odborníkům, aby zahájili sériovou výrobu - těm však žádný ze zhotovených modelů nefungoval. Není ovšem bez zajímavosti, že opis Komenského zprávy (jediný známý text) se dochoval v literární pozůstalosti holandského básníka Konstantina Huygense (1587-1686), otce slavnějšího Christiana Huygense (1629-1695), jednoho ze zakladatelů moderní fyziky a vynálezce nového typu kyvadlových hodin, patentovaných r. 1657.Tyto pendlovky měly, podobně jako Komenského strojek, tři závaží, stejně jako systém jejich ozubených koleček byl potrojný. Jejich chod sám vynálezce rovněž charakterizuje jako motus perennis (trvalý pohyb).
Samohybný stroj se Komenskému postupem let stával jakýmsi prubířským kamenem správnosti jeho filozofického systému - pansofie. Již v této zprávě hovoří o trojím duchovním užitku vynálezu: mohl by posloužit jako zrcadlo, v němž by lidé pozorovali a poznávali, jak nezbytně se všecko musí vykonávat podle určitého řádu, a ukáže se, jak je hanebné, když se rozumný tvor nechce dát řídit a vést rozumem - když ani nerozumná zvířata a neživé kameny se nevzpírají uposlechnout rozumu, jsou-li přidržovány v jeho mezích. Poslouží tedy jako názorný příklad potřeby řádu prostým lidem, jimž je vzdáleno abstraktní uvažování. Pro lidi vzdělané a oddané pozorování, zkoumání a zlepšování světa pak bude znamenitým důkazem, že píli není nedostupné nic, chceme-li vytvořit uměle všechno to, co před našima očima všude tvoří příroda; jen když použijeme rozumového postupu a nebudeme se pouštět do božích prací bez Boha. Konečně má být samovolný pohyb ohlašovatelem pansofie, neboť názorně ukáže její nejhlubší základ - že totiž mysteria věčné pravdy nelze správně pochopit, dokud se všechny skutečnosti neuvedou v celek, tj. dokud se veškerá mnohost věcí neuvede v jednotu, rozmanitost v totožnost, protikladnost v harmonii. Celá zpráva je proniknuta vírou v nepřetržitý stupňovitý vývoj lidstva k vědění i konání stále lepšímu a lepšímu a s ní ruku v ruce jdoucí vírou v technický pokrok i jeho zušlechťující moc. V pozdějších letech se tento Komenského optimismus zakalil konflikty s těmi, kteří nechápali nebo nechtěli pochopit jeho úsilí o „nápravu věcí lidských“ nebo kteří je osočovali a haněli. V závěru svého života pak Komenský podmiňoval svou subjektivní jistotu o svém prorockém poslání kromě jiného též úspěšnou konstrukcí samohybu; fungující perpetuum mobile by byl chápal jako boží znamení, zázrak na způsob Mojžíšovy hole, jež se před zrakem faraonovým proměnila v hada. Protože se mu této jistoty nedostalo, až do svého skonu o své nápravné vizi a své vlastní roli při jejím prosazování jako upřímně věřící člověk pochyboval.

Filozofický ústav AV ČR