Krásné prostředí rezidence, které pro nás po desítky let symbolizovalo svobodný svět, jako by vyzývalo k otevřené diskuzi o filantropii v Čechách. A tak se stalo, že si několik organizátorů, dárců a obdarovaných začalo vyměňovat své názory a zkušenosti. Bylo nám z toho všem nakonec smutno, i když jsme se snažili vést své příběhy v humorném tónu. Shodli jsme se totiž na tom, že jsme značnou částí naší společnosti vnímáni jako lidé, kteří využívají dobročinných aktivit k zamaskování nějakých jiných, zpravidla materiálních cílů. „Proč to děláte? Co z toho máte?“ To jsou nejčastější otázky, které jsou nám všem opakovaně kladeny. Přítomná lékařka, která z darů sponzorů a díky vlastnímu nasazení vybudovala hospic, v této souvislosti poznamenala, že jsme vnímáni jako pozitivní devianti, odchylující se od současných společenských norem.
Pozitivní devianti! Ale tak to přece není... Filantropie vychází z tradičních hodnot naší civilizace, a tak ji máme takříkajíc všichni pod kůží. Všichni! Vždyť to pravidelně potvrzují i pozitivní reakce mnoha spoluobčanů při nejrůznějších domácích i světových katastrofách. Lidé pomáhají obětem povodní či zemětřesení a neptají se: „Proč? Co z toho budu mít?“
Komenský složil filantropům povzbudivý hold slovy: „ Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Byloť již dávno řečeno, že sloužiti a prospívati jest vlastností povah vznešených“. A tak pěstujme filantropii a nenechme se znechutit občasnou českou malostí. Bude nám všem lépe.

                                           Jiří Wald, vydavatel